Zní to maličko paradoxně, ale právě teď, když do cestovních kanceláří a jiných podniků míří mnohem méně zákazníků, je ta pravá chvíle myslet na vzdělávání zaměstnanců. V dobách hojnosti na to nebyl čas – prvořadé bylo zákazníky obsloužit. Moderní doba tíhne čím dál více k počítačům, internetu a rezervačním systémům všeho druhu. Držet s tím krok je otázkou přežití.
Mezi pracovníky cestovních kanceláří a agentur se zpravidla vyskytují dvě kategorie. Na jedné straně to je zkušená „stará garda“ – ti, kdo znají produkt do posledního zákoutí, jsou orientováni na zákazníka, dovedou mu poradit, získat si jeho přízeň a prodat mu právě to, co je pro obě strany výhodné, jenže s počítačem si zpravidla moc netykají.
Výzva „Školení je šance“
Projekt „Vzdělávejte se!“
|
Na druhé straně je tu počítačová generace, která složité programy zvládá s bravurou a v internetu tráví mládí, pohříchu natolik, že jí zase poněkud uniká lidská komunikace. Cestovní kancelář potřebuje obě dovednosti, takže nezbývá, než aby se personál učil. Programy (ty počítačové i ty cestovní), jazyky, psychologii prodeje a komunikaci. To ovšem stojí čas a peníze. Času je v době nižší poptávky dost, horší je to s penězi. Podnikatelé v krizi naopak těžce zvažují, jestli by se s nějakým pracovníkem neměli raději rozloučit. Děje se tak všude v Evropě, a kupodivu, přišli tam na docela geniální řešení. Než platit podpory v nezaměstnanosti všem lidem, pro které podnikatel právě nemá dost práce, a ve chvíli, kdy krize odezní, tu mít plno lidí, kteří si odvykli pracovat a ztratili kvalifikaci, je lepší dát podnikatelům prostředky na to, aby naopak své lidi naučili dalším dovednostem, které se jim můžou hodit. A tak se zrodily vzdělávací projekty podporované z Evropského sociálního fondu, v České republice zvané „Školení je šance“ a „Vzdělávejte se!“ Jejich obrovskou výhodou je, že umožňují podnikateli nechat si na základě předloženého projektu proplatit většinu (někdy až 100 %) nákladů spojených se školením, a to nejen na školení samo, ale i na čas, který školením zaměstnanci stráví. Takže fond v přesně definovaných případech vlastně uhradí i část mzdových nákladů zaměstnanců. Má na to 3,3 miliardy Kč. No – není to úžasné?
Pražáci, plačte – tento počin se týká jen mimopražských pracovníků, protože cílem je pomoci regionům, kde je nezaměstnanost vyšší než v hlavním městě. Nezáleží na tom, kde má podnik žádající o grant na školení sídlo, ale na tom, aby pracoviště nebo provozovna byly mimo hlavní město. Další nevýhodou pro malé podniky je, že granty nejsou určeny pro vzdělávací instituce. Nestačí tedy jen lidi někam přihlásit, projekt musíte předložit vy (s tím, že školení už mohou provést jiní). Výhodou naopak je široké spektrum toho, co můžete personál za dotace naučit: od jazyků přes účetnictví, psychologii či obecnější počítačové dovednosti až po zvládnutí naprosto konkrétního softwaru ušitého na míru právě pro váš podnik. V případě takto úzce vyhraněných programů je ale podpora menší než u těch univerzálněji použitelných. Kam se obrátit?
Ing. Eva Mráčková, vedoucí sekretariátu ACK ČR