Jak se neztratit v labyrintu paragrafů – Novela občanského zákoníku

Téma dnešního příspěvku nesouvisí úplně s tématem tohoto čísla, ale jistě souvisí se zaměřením tohoto časopisu jako takového, a tak s dostatečným předstihem probereme z nových ustanovení občanského zákoníku ta zásadní. Občanský zákoník byl schválen a nabude účinnosti k 1. 1. 2014, jde o zákon číslo 89/2012 Sb.

Jedná se o nejzásadnější změnu soukromého práva od roku 1989. Je to úplně nový kompletní kodex, na kterém tým profesora Karla Eliáše pra­coval mnoho let. Přijetí nového občanského zákoníku je z právního pohledu zcela zásadní. Jen pro čtenářovu představu – nový občanský zákoník má 3 081 paragrafů! Pro nás právníky to bude znamenat zapomenout prakticky na vše, co jsme se v rámci občanského práva naučili a co máme zažité z praxe a nastudovat nový občanský zákoník zcela od prvního paragrafu.

Jak jistě uznáte, není absolutně v silách tohoto příspěvku projít ani zčásti, co všechno nového a jiného přijatý občanský zákoník přináší. Rád bych alespoň stručně shrnul díl 6 hlavy II nového občanského zákoníku, který se profesně dotýká zřejmě většiny čtenářů tohoto periodika, a sice Zájezd. Jedná se o § 2521–2549, včetně tzv. Zahraničního školního pobytu. Pojďme tedy hned na to – jak je definován zájezd? Definice zájezdu je obsažena v § 2521, který říká, že zájezd je předem připravený soubor služeb cestovního ruchu. Další paragraf to rozvádí ještě dál: platí, že zájezd je soubor služeb cestovního ruchu, pokud je uspořádán na dobu delší než dvacet čtyři hodiny nebo zahrnuje-li přenocování a obsahuje-li alespoň dvě z následujících plnění – ubytování a dopravu či jinou službu cestovního ruchu, která není doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část souboru nabízených služeb.

Dále se pojďme podívat, jak nová zákonná úprava definuje pořadatele – stačí se zrakem posunout o jeden paragraf dál. Za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby. Zajímavý je hned druhý odstavec stejného paragrafu, který říká, že kdo zprostředkuje nebo zařídí jednotlivé služby cestovního ruchu, se považuje za pořadatele, vyvolá-li na základě zvláštních okolností u třetích osob představu, že služby cestovního ruchu poskytuje jako zájezd na vlastní odpovědnost. To je slušná past na nepoctivé cestovní agentury, zejména ty „jednoosobové". Podle vlastní zkušenosti z praxe vím, jak jeden nepoctivý podnikatel provozující cestovní agenturu může jinak slušné a bezúhonné cestovní kanceláři zavařit. Regres je dnes velice složitý a cestovní kancelář je v tomto ve slabší pozici. Doufejme, že právě citované ustanovení situaci v budoucnu zlepší. Po pořadateli zájezdu totiž § 2524 výslovně požaduje, aby zákazníkovi vhodným způsobem ještě před uzavřením smlouvy sdělil údaje o pasových a vízových požadavcích, lhůtách pro jejich vyřízení a rovněž zákazníkovi sdělil, jaké zdravotní doklady jsou pro cestu a pobyt vyžadovány. Čili znalost destinací a znalost základních mezinárodněprávních pravidel je od pořadatele novým zákonem přímo vyžadována. Myslím si, že to je jedině dobře. Přece např. od prodavače automobilů také vyžadujeme důkladnou znalost o prodávaném automobilu a jeho technických specifikách, o tom, zda jezdí na naftu nebo na benzín, jaký má výkon, jaký olej je potřeba, brzdová kapalina apod. U prodeje zájezdu je to přece podobné, navíc ať chcete nebo ne, kupujete vždy svým způsobem zajíce v pytli, pokud jste na místě sami nikdy nebyli, pak jako zákazníci si sice můžete udělat představu z katalogu nebo z vyprávění jiných, ale na vlastní oči to uvidíte, až budete na místě a nikdy ne dřív. V tom je specialitka prodeje zájezdů.

Vynechám z důvodu prostoru tohoto článku popis navazujících paragrafů, které se týkají potvrzení zájezdu, změny ceny zájezdu, změny smlouvy, postoupení smlouvy, odstoupení od smlouvy a skočíme rovnou na vady zájezdu. Jedná se o ustanovení § 2537 až 2540. Díky mediálnímu zájmu právě tato ustanovení jsou asi nejvíce známa, resp. diskutována zejména profesionály v oblasti cestovního ruchu. Pokud si dobře vybavuji, padaly obavy, jako že pokud bude na zájezdu špatné počasí, budou cestovky vracet zákazníkům peníze, apod. Byl jsem vždycky skeptický, že by se český zákonodárce nedopustil takové šílenosti ani ve snu. A zaplať, přírodo, nestalo se! Pojďme se tedy mrknout, co říká hned úvodní paragraf 2537. Nemá-li zájezd vlastnosti, o nichž pořadatel zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával, zajistí pořadatel nápravu, pokud si nevyžádá neúměrné náklady. Nezjedná-li pořadatel nápravu ani v přiměřené lhůtě, kterou mu zákazník určí, může si zákazník zjednat nápravu sám a pořadatel mu nahradí účelně vynaložené náklady. Určení lhůty k nápravě není třeba, pokud pořadatel odmítl nápravu zjednat nebo vyžaduje-li se okamžitá náprava vzhledem k zvláštnímu zájmu zákazníka. Co k tomu dodat? Je jasné, že soudy tady budou mít plné ruce práce, než se ustálí výkladová judikatura k právě citovaným ustanovením. Tak a musím končit – pro tentokrát – pokud bude mezi čtenáři zájem, můžeme v tématu někdy příště pokračovat. Hlavně klid, nový občanský zákoník bude účinný až od roku 2014, do té doby to zvládneme!