|
Jedna z částí doprovodného programu letošního festivalu TOURPROPAG slibovala přinést pohled cizinců na propagaci turistického potenciálu České republiky. Spíše však nastavila zrcadlo Čechům jako takovým Heinz Reigl, prezident SKAL CLUB OF PRAGUE, v diskusi s Janou Kučerovou v roli moderátorky a s posluchači hovořil o svých zkušenostech z podnikání na tuzemském trhu. A tento pohled do zrcadla nebyl pro našince zcela lichotivý.
Heinz Reigl, rodilý Vídeňan, žije v České republice od roku 1996, kdy se rozhodl využít velkého potenciálu, který země skýtala pro zahájení podnikání. Založil zde cestovní kancelář a také personální agenturu, která se soustředí hlavně na oblast cestovního ruchu.
První, na co byl Reigl tázán, byly odlišnosti Rakouska či Německa a České republiky. Na to odpověděl, že zejména Rakušanům se v České republice žije dobře, protože oba národy mají podobné povahy a pojí je také společná historie. Na druhou stranu je třeba vnímat rozdíly, které jsou dány především sedmdesátiletou okupací českých zemí. Podle Reigla bude trvat ještě dvě až tři generace, než se tyto rozdíly setřou. V České republice ale pozoruje Reigl dynamický rozvoj, za kterým do značné míry stojí zahraniční společnosti, jež se v zemi usazují a investují v ní. Ovšem tato dynamika nebyla vždy ku prospěchu, některé změny přišly podle Reigla příliš rychle a měly do jisté míry negativní následky.
Češi jsou podle Heinze Reigla inteligentní a rychle se učí, vlastní je jim ale také tvrdohlavost a neochota sloužit. |
Na dotaz, co jej v České republice nejvíce překvapilo, Reigl odvětil, že v pozitivním smyslu zejména způsob, jakým se Češi dokážou vyrovnat s měnící se situací, což se projevuje mimo jiné i v nadprůměrném růstu ekonomiky. Negativně pak vnímá jednání řady českých vrcholných politiků, které označil za tvrdohlavé. V zahraničí navíc často vystupují s drsnou kritikou ostatních zemí, neškodilo by jim více diplomacie. Pokud jde o běžnou populaci, Češi se podle Reigla velmi rychle učí a jsou inteligentní. Pozitivem je také množství dobrých škol. Hlavní výtka se naopak týkala malé flexibility českých obyvatel, zejména pak pokud jde o dojíždění za prací. Češi jako národ jsou v očích Heinze Reigla dosti tvrdohlaví, což se projevuje také v pracovním prostředí. „Řeknete-li Čechovi ‘Udělej to a to, většinou se zeptá ‘Proč?,“ konstatoval Reigl. Jde podle něj o permanentní boj, na který musí zaměstnavatelé vynakládat mnoho energie a času.
Česká mentalita se projevuje také v oblasti kvality služeb. Hotely jsou sice svázány určitými standardy, jenže i standardy jsou ovlivněny mentalitou. „Češi neradi slouží,“ shrnul českou povahu Reigl. Z vlastní zkušenosti pak přidal postřeh, že nejtěžší bylo přesvědčit personál, že zákazník není nepřítel, ale někdo, kdo přináší peníze a koho je třeba si vážit. Vzhledem k tomu, že zhruba polovinu světového obchodu představují služby, je podle Reigla důležité, aby se Češi zaměřili právě na chování v této oblasti. „Komu se nelíbí poskytovat služby, měl by se věnovat něčemu jinému,“ řekl Reigl. Situace se ale podle jeho slov zlepšuje, mimo jiné i díky tomu, že mnoho Čechů získalo pracovní zkušenosti v zahraničí. Reigl to doložil vlastní zkušeností z Tyrolska, kde se v hotelech setkal s řadou Čechů. Ti se podle jeho slov chovali úplně jinak než v tuzemsku. Vliv okolí je podle něj nezanedbatelný.
V závěrečné diskusi pak Reigl odpovídal na dotazy z pléna. Pochvaloval si například, podobně jako někteří hoteliéři, slovenské zaměstnance, kteří jsou údajně mnohem přátelštější a vůči zákazníkům uctivější.
Na dotaz, zda se dá neochota personálu odstranit tréninkem, Reigl odpověděl, že trénink hraje roli, ale důležitý je zejména vliv okolí. Naděje proto vkládá do mladé generace, která vyrůstá za jiných podmínek. Za její výhodu označil také jazykovou vybavenost. Většina obchodu se dnes realizuje v angličtině, která mladší generaci většinou nečiní potíže.
Někteří účastníci diskuse mohli z Písku odjíždět z pocitem, že se nedozvěděli mnoho nového. Jenže některé věci je prostě třeba opakovat tak dlouho, dokud se něco nezačne dít. A pohled do zrcadla občas neuškodí nikomu z nás…
Text a foto: Petr Manuel Ulrych