Uplynulé dva roky byly z hlediska pojištění záruky pro případ úpadku poměrně divoké. Klienti ztratili jistotu, že v případě krachu cestovní kanceláře dostanou zpět své peníze v plné výši. Cestovní kanceláře a jejich zákazníci se dostali do sporu s pojišťovnami ve věci výkladu zákona 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu.

Ministerstvo pro místní rozvoj proto připravilo novelu této normy. Jenže v důsledku loňské politické krize spadla chystaná novela pod stůl. Mnozí si tak kladou otázku, co bude dál. Bude nejistota pokračovat? A jak se projeví na prodeji zájezdů na českém trhu? Budou mít touroperátoři problém získat pojištění?

Nemá zřejmě valného smyslu vracet se do července roku 2011, kdy první stránky novin zaplnily články o úpadku cestovní kanceláře I. Parkam Holidays. Tento příběh se špatným koncem zná zřejmě každý. Už proto, že byl onou příslovečnou „poslední kapkou", která odstartovala mediální přestřelku mezi touroperátory a pojišťovnami (v čele s pojišťovnou Generali, u které byla CK I. Parkam Holidays pojištěna) i soudní spory mezi nespokojenými klienty a jmenovanou pojišťovnou. Dal mimochodem také vzniknout serveru Krachycestovek.cz, který zahájil „džihád” proti tuzemským touroperátorům, resp. jednomu z jejich profesních sdružení. Jádrem většiny do současnosti probíhajících diskusí a sporů se stala otázka, zda mají pojišťovny povinnost odškodnit klienty zkrachovalé cestovní kanceláře v plné výši, či pouze do výše pojistné částky. Výklady zákona se v tomto směru výrazně liší, odborník žasne a laik se diví… Není divu, že mnozí zákazníci (mj. pod vlivem novinových článků) váhají, zda se na příští dovolenou nevydat na vlastní pěst.

Aktuální stav novely

Ministerstvo pro místní rozvoj bylo po sérii krachů cestovních kanceláří určitou částí veřejnosti obviňováno z nečinnosti. Jenže neoprávněně – úřad připravoval novelu zákona 159/1999 Sb., která měla zpřesnit výklad pravidel pro výplatu náhrad klientům zkrachovalých cestovních kanceláří. Návrh novely byl připraven a prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně, na druhé čtení už ale v důsledku politické krize a rozpuštění Poslanecké sněmovny nedošlo. Ministerstvo se ovšem úmyslu prosadit novelu nevzdává, hodlá ji v dohledné době předložit znovu. To ostatně avizoval již v prosinci ředitel odboru cestovního ruchu MMR ČR Aleš Hozdecký na COTakhle snídani věnované tomuto tématu. Připustil, že se nad novelou nejspíš rozvine další debata, a vyjádřil přání, aby tato byla smysluplná a konstruktivní a aby z návrhu zákona nebyl „trhací kalendář".

Co se čeká nového

Již dnes je téměř jisté, že novela dozná oproti loni předkládanému znění určitých změn. Podle Aleše Hozdeckého je například velmi pravděpodobně, že ministerstvo bude pracovat na dovětku o průvodcovské činnosti. „Během roku probíhala jednání pracovních skupin na úrovni poslanecké sněmovny k tomuto tématu a došlo k elementární shodě, že bychom průvodce vraceli mezi vázané živnosti, minimálně v tom, že bychom definovali podmínky jejich činnosti jako živnosti volné, abychom trochu utáhli opratě. Zejména Praha je dokladem toho, že je to téma bolestné," uvedl na zmiňované snídani Hozdecký.

Ale zpět k problematice pojištění cestovních kanceláří. Lze důvodně předpokládat, že se bude opět diskutovat o bodu, v kterém i nadále panuje rozpor mezi ministerstvem a cestovními kancelářemi na straně jedné a pojišťovnami na straně druhé, tedy o výši odškodnění pro klienty zkrachovalých cestovních kanceláří, které byly (ať už nedopatřením či úmyslně) podpojištěné. Aby se podpojištění touroperátorů zamezilo, navrhlo ministerstvo zpřísnit informační povinnost – údaje o svém hospodaření, které cestovní kanceláře předávají pojišťovnám, by podle návrhu novely měly zároveň (pod hrozbou sankcí) poskytovat i ministerstvu pro místní rozvoj. „Cestovní kancelář je povinna předkládat pojišťovně a ministerstvu čtvrtletně do 20 dnů od posledního dne uplynulého kalendářního čtvrtletí alespoň informace o výši tržeb za zájezdy podle jednotlivých destinací, počtu účastníků zájezdů, celkových vybraných zálohách za dosud nerealizované zájezdy a údajích o dopravě, zejména druzích dopravních prostředků a nákladech na dopravu," pravilo se v návrhu novely. „Pokud je cestovní kancelář koncesovanou živností, nějaká regulace tu být musí," komentoval tento návrh Aleš Hozdecký. Pro pojišťovnu je velmi důležité, aby disponovala věrohodnými reporty o hospodaření svých pojištěnců z řad touroperátorů – relevantní data jsou podmínkou pro to, aby se plnění v případě pojistné události co nejvíce blížilo ke 100 procentům, resp. aby bylo v souladu s platnou legislativou.

U cestovních kanceláří ovšem návrh na zavedení dvoukanálového reportingu obratů přílišného pochopení nenašel, minimálně tedy u těch, které jsou sdruženy v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur. „Zásadně nesouhlasíme s ustanovením, aby citlivé informace, které se předkládají pojišťovně, byly předkládány také ministerstvu a to proto, že by tyto citlivé obchodní informace mohly být eventuálně zneužity," tlumočila stanovisko AČCKA její viceprezidentka Soňa Brandeisová. Možnost zneužití dat ale Aleš Hozdecký rezolutně odmítl – už proto, že tomu brání stávající legislativa. Vyjádřil nicméně ochotu o této problematice jednat. K řešení by podle něj mohla přispět i připravovaná elektronizace ministerské agendy.

Soňa Brandeisová z AČCKA se na diskusní snídani přimlouvala za vznik alternativ k povinnému pojištění. Aleš Hozdecký z MMR ČR diskusi na toto téma nevyloučil

Asociaci se rovněž nelíbí fakt, že by na základě novely mohlo ministerstvo cestovním kancelářím, jež by neplnily své informační povinnosti vůči pojišťovnám, zakázat uzavírat další cestovní smlouvy, případně rozšiřovat smlouvy již uzavřené. Toto zastavení prodeje by podle Brandeisové mohlo vést k likvidaci takto postižených cestovních kanceláří. „To by mělo nastat teprve po vzájemné dohodě s pojišťovnou," řekla Brandeisová. Je podle ní také zbytečné projednávat novelu v situaci, kdy začal platit nový občanský zákoník a v Evropě nabírá na obrátkách diskuse nad novelou směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990, o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy. V případě schválení nové směrnice evropskými orgány se budeme muset připravit na zapracování jejího obsahu do tuzemské legislativy, což bude znamenat další novelizaci. To ale samozřejmě ministerstvo chápe, proto se také o připravované novele hovoří jako o „malé", tedy novele řešící jen nejpalčivější problém. V souvislosti s evropskou směrnicí by pak měla na řadu přijít novela velká…

Názor pojišťoven

Jak bylo uvedeno, největší diskuse se vedly a vedou kolem zvažované povinnosti odškodnit všechny klienty zkrachovalých cestovních kanceláří v plné výši. V návrhu novely byla tato povinnost formulována tak, že cestovní kancelář a pojišťovna jsou povinny sjednat pojištění tak, aby v případě pojistné události byly uspokojeny všechny oprávněné nároky zákazníků. To se obecně překládá tak, že odškodněni mají být všichni klienti v plné výši. A právě názor na tuto problematiku trh zásadně rozděluje. „Základní princip je ten, že pojišťovna hradí do výše limitu," zopakoval na prosincové COTakhle snídani Ondřej Rušikvas z ERV pojišťovny, a lakonicky tak shrnul postoj pojišťoven, které na zdejším trhu daný produkt nabízejí. „Zajistitel vždy počítá riziko a zajišťuje na základu toho, co lze uchopit. To je základní princip pojištění," dodal. Mluvčí Generali Pojišťovny Jiří Cívka doplnil: „Pokud by se objevila nějaká informace, že pojišťovny jsou povinné plnit přes limit pojistného plnění, je to základní problém." Pojišťovny, které nekryjí riziko samy, by podle něj v takovém případě neuspěly u případných zajistitelů a mohlo by se stát, že by pojišťovny toto zákonné pojištění nemusely nabízet. To připustil i Ondřej Rušikvas, který poznamenal, že zatímco cestovní kanceláře jsou povinny se pojistit, pojišťovny daný produkt vůbec nemusejí nabízet, pokud jej přestanou shledávat zajímavým. „My ale nechceme, aby to tak dopadlo a věříme, že se dohodneme," uklidňoval Rušikvas.

Ondřej Rušikvas z ERV pojišťovny a Jiří Cívka z Generali Pojišťovny trvají na svém – pojišťovna hradí jen do výše limitu

Jiří Cívka situaci, kdy stát trvá na bezlimitním odškodnění klientů cestovních kanceláří, popsal pomocí alegorie: „Trochu mi to připomíná situaci, kdy jsme začali hrát fotbalový zápas a v druhé půli jsme všichni společně zjistili, že stojíme na golfovém hřišti. Tady se v podstatě v průběhu hry změnila pravidla a změnila se velikost hřiště." To ale ve zmíněné diskusi odmítli jak zástupci MMR ČR, tak představitelé cestovních kanceláří, kteří trvají na tom, že povinnost odškodnit klienty v plné výši měly pojišťovny od samého počátku.

„Říkat, co přinese novela, je možná předčasné, je ale důležité, abychom se vrátili na začátek a položili si otázku, zda je povinností České republiky chránit v tomto oboru spotřebitele," řekl Jan Papež, místopředseda Asociace cestovních kanceláří České republiky. Pokud je odpověď na onu otázku kladná, měly by mít cestovní kanceláře, po kterých je požadována, aby se s takovým cílem pojistily, takovou možnost. „Pokud někdo odpoví, že spotřebitele není třeba chránit, případně jen do určité výše, je třeba vytvořit jednoznačný návod k použití," uvedl Papež.

Názor, že odpovědnost leží na bedrech pojišťoven, hájil nejen Jan Papež z ACK ČR, ale také právník René Petráš

Co na to právník?

V názoru, že odpovědnost leží každopádně na bedrech pojišťoven, podpořil touroperátory i jeden z předních tuzemských expertů na právo v cestovním ruchu René Petráš z Univerzity Karlovy: „Věc, která se v České republice nechápe někdy i mezi právníky, je, že jsme součástí Evropské unie a evropské právo má přednost před naším právem. Je tu evropská směrnice a na ni navazující rozhodovací činnost soudu. Pro pojišťovny je to nepříjemné, ale pokud chtějí podnikat v oboru, musí to řešit. Spotřebitel musí být stoprocentně chráněn, takový je požadavek evropského práva. Ví se to od roku 1990. O výkladu směrnice 90/314/EHS by se možná dalo diskutovat, ale rozhodovací činnost soudů je naprosto jasná. I v případě Blödel–Pawlik z roku 2012, kdy cestovní kancelář byla naprostý tunel, vybrala peníze a neuskutečnila žádný zájezd.

Bohužel pojišťovna ji pojistila, tím udělala chybu. Pojišťovna podniká, a je to tedy podnikatelské riziko, takže musí platit." Riziko by podle Petráše měla nést pojišťovna a ne ten, kdo si zájezd koupil. Velmi podstatné v tomto ohledu je, jak budou rozhodovat soudy. Jak na zmiňované snídani uvedla advokátka Klára Havlíčková z AK Holubová advokáti, ze 17 případů, v kterých zastupuje klienty cestovních kanceláří ve sporu s pojišťovnou ohledně výše plnění, padly zatím čtyři rozsudky ve prospěch klientů, ve třech případech se čekalo na odvolací řízení a některé případy čekaly na posouzení ústavním soudem.

Malá novela? Velká novela? Nebo snad žádná?

Osud novely zákona 159/1999 Sb. je nejistý. Je otázka, zda bude chtít nová vláda pustit zákon znovu do prvního čtení – záležet bude i na tom, jak pokročí projednávání příslušné evropské směrnice. Podle Aleše Hozdeckého z MMR ČR je nejdůležitější, že všichni zainteresovaní začali o problémech věcně jednat. „Jsem rád, že jsme se o tom začali bavit. I přes nepříjemné věci a mediální přestřelky hledáme cestu, jak by to mělo fungovat, to je pro mě ta nejpozitivnější věc," pochvaloval si Hozdecký na COTakhle snídani. Vzhledem k aktuální politické situaci je více než zřejmé, že minimálně letošní rok proběhne podle dosavadních regulí, tedy podle stávajícího znění zákona a podle nepsané dohody ministerstva s pojišťovnami. Tou si začalo ministerstvo již v loňském roce nad rámec zákona „vynucovat" minimální pojistný limit. V praxi dnes nemůže získat koncesi cestovní kancelář, která není schopna pojistit se alespoň na milion korun. To bylo v návrhu novely ošetřeno pasáží, která říkala, že sjednaný limit pojistného plnění nesmí být nižší než 4 000 000 Kč u zájezdů, jejichž součástí je letecká nebo námořní lodní doprava, a 1 000 000 Kč u zájezdů ostatních. Limity se z pochopitelných důvodů líbí pojišťovnám. „Subjekt, který nemá historii, je velmi těžko čitelný i pro pojišťovnu. Nevíme, jaké má úmysly, a z tohoto důvodu je smysluplné mít základní limit pojištění," vysvětluje Ondřej Rušikvas z ERV pojišťovny. Podle našich informací není situace taková, že by měly cestovní kanceláře problém pojištění získat, pojišťovny jsou však v každém případě obezřetnější. Jan Papež z ACK ČR se na prosincové snídani k tomuto tématu ptal na poselství pro klienty, kteří chtějí vědět, zda jsou jejich peníze svěřené cestovním kancelářím v bezpečí. Podle Aleše Hozdeckého je v tomto směru podstatné, že cestovní kanceláře zásadně zlepšily přístup k uzavírání pojistek, zkvalitnila se komunikace a ministerstvo spolu s pojišťovnami hlídá dodržování dohodnutých limitů. Řada cestovních kanceláří musela přistoupit i na měsíční reporting svých výsledků. Zkrátka a dobře, posun směrem k jistotě tu je. Chce to jen nesejít z cesty. Jak totiž poznamenal Ondřej Rušikvas, přestože se jedná zejména o odpovědnost pojišťoven, bez spolupráce všech tří zúčastněných stran to nepůjde.

Dočkáme se alternativ?

Přestože evropské právo umožňuje řešit záruky pomocí různých nástrojů či jejich kombinací, v České republice bude i nadále jedinou formou záruky povinné pojištění. To však neznamená, že tomu tak musí být jednou provždy. Možná právě teď uzrál čas pro diskusi o možných alternativách k pojištění. Koneckonců – v rámci Evropské unie je podle Soni Brandeisové pouze sedm zemí, které nabízejí svým touroperátorům pouze jedinou formu pojištění záruky – o pojištění jde vedle České republiky také v Rumunsku a Bulharsku, v Itálii, Nizozemsku a na Maltě, a v Dánsku je jedinou volbou garanční fond. V dalších 21 zemích EU pak mohou touroperátoři volit z více variant zajištění.

V některých zemích je možné sáhnout také po bankovních zárukách, tuzemské banky však prý tento nástroj shledávají technicky náročným, zejména pokud jde o případnou repatriaci klientů do vlasti. Pokud by tedy do budoucna vznikla diskuse o alternativních formách jištění, řeč bude nejspíše o garančním fondu, ať už veřejnoprávního charakteru nebo privátním. Otázka ale je, zda by o záruku ve formě garančního fondu stáli také ti, kterých se týká nejvíce, totiž touroperátoři. Za jakých podmínek by pro ně byl tento nástroj zajímavý, jsme zjišťovali v následující anketě.

Text a foto: -pmu-

Anketa: Pojištění záruky pro případ úpadku

Martin Slaný, Blue Style

1. Cestovní kancelář Blue Style má již několik let uzavřené povinné pojištění záruky proti úpadku u ERV pojišťovny a nejinak tomu je i pro rok 2014.
2. Pochopitelně vítáme vznik jakékoliv alternativy k povinnému pojištění, tedy případně i možnost vzniku garančního fondu, koneckonců i v zahraničí tyto fondy existují. Je však důležité brát na vědomí, že jde o dlouhodobější řešení, které musí mít jasnou oporu v zákoně, což prozatím nemá. Dalším důležitým faktorem a klíčem k tomuto případnému řešení je shoda více hráčů a subjektů na trhu.
3. Prozatím žádnou alternativu k povinnému pojištění, která by mohla být vhodnější, nevidíme.

Libor Šugárek, Vítkovice Tours

1. CK Vítkovice Tours uzavřela pro rok 2014 povinné pojištění stejně jako v minulých letech u Generali Pojišťovny.
2. a 3. Garanční fond byl již jednou založen a byl zneužit. Někdejší cestovní kancelář Travela při svém cíleném krachu prakticky vyčerpala téměř celý garanční fond sama a ostatní cestovní kanceláře, které přispěly do garančního fondu, byly podvedeny.

   Z těchto důvodů a dále z důvodů různého rizika u jednotlivých cestovních kanceláří je nemyslitelné podílet se na příspěvku do garančního fondu spravedlivým dílem. Proto bychom my do garančního fondu v žádném případě nevstoupili.

   Řešením, které by snížilo pojistné, které cestovní kanceláře platí pojišťovnám podle zákona 159/1999 Sb., je pouze kauce cestovních kanceláří, která by byla odstupňována podle objemu realizovaných zájezdů za daňové období a která by byla stále na účtu cestovní kanceláře u bankovního ústavu, avšak po dobu svého podnikání by cestovní kancelář tuto kauci nesměla čerpat. Tento návrh vychází z principu, že pokud chce někdo podnikat s penězi zákazníků, měl by také ručit i svými penězi. Návrh je připraven v paragrafovém znění novely zákona 159/1999 Sb. Předpokládáme, že v krátké době vyjde novela směrnice 90/314 EU, která bude reagovat na stávající situaci v organizování cestovního ruchu v rámci zemí EU.

Pavlína Pešová, FIRO-tour

1. Povinné pojištění máme uzavřeno u pojišťovny UNIQA.
2. Ano, alternativu bychom uvítali, záleží ale na podmínkách. Musely by být s využitím garančního fondu znatelně příznivější než dosavadní pojištění, které je pro cestovní kanceláře finančně hodně náročné. Z našeho pohledu prostor pro snížení nákladů za pojistné rozhodně je.
3. O žádné další alternativě aktuálně nevíme. Sice cca před rokem či dvěma banky avizovaly, že by do této branže rády vstoupily a nabídly místo povinného pojištění nově bankovní záruky, čímž by mohly eliminovat tento byznys pojišťovnám, postupně ale začaly od této myšlenky ustupovat.

Pojištění nebo garanční fond? Cíl je stejný – ochrana klienta

Demetrios Lambrou, CK VTT

1. CK VTT je pojištěna na rok 2014, stejně jako v předešlých letech, u pojistitele ERV pojišťovny.
2. Vzhledem k tomu, že jsme se stávajícím pojištěním velmi spokojeni, neuvažujeme o změně. O přechodu ke garančnímu fondu neuvažujeme.
3. Současně se domníváme, že poskytované služby od našich zajistitelů jsou na skutečně vysoké a profesionální úrovni v rámci celé Evropy, proto nepovažujeme za příliš šťastné vytvářet, měnit a zkoušet něco jiného než to, co je prověřené, vyzkoušené a především, co dlouhá léta funguje. V cestovním ruchu jsme se setkali od roku 1990 s mnohými úpadky cestovních kanceláří, se situacemi nesprávného, nedostatečného a neprofesionálního postupu a plnění a zcela jistě je na místě opatrnost a obezřetnost. Uvidíme, jaké změny přinese případně nová novela zákona a novela evropské direktivy o zájezdech.

Roman Škrabánek, Monatour

1. Pro období následujících 3 let máme opět sjednáno pojištění u pojišťovny UNIQA, povinné pojištění sjednáváme dlouhodobě prostřednictvím společnosti Fiducia, s jejímiž službami jsme nadmíru spokojeni.
2. Novou alternativu bychom jistě uvítali, pouze jedna jediná zákonná forma zajištění cestovní kanceláře, a to povinné pojištění záruky, nemá v jiných zemích EU téměř obdobu, běžná je existence více forem zajištění bez monopolního postavení pojišťoven. O přechodu ke garančnímu fondu bychom uvažovali tehdy, pokud by podmínky pro sjednání zajištění pro případ úpadku byly výhodnější, než je tomu za stávajícího systému.
3. V podmínkách České republiky se jeví garanční fond jako nejvhodnější alternativa k povinnému pojištění, nicméně další alternativou mohou být i bankovní garance či firemní vklady.

Regina Haplová, Best Reisen

1. Pojišťovna UNIQA.
2. Jsme s naším povinným pojištěním spokojení.
3. Ne.

Jiří Hájek, Kovotour Plus

1. Trvale a spokojeně u ČPP.
2. Pamatuji si již z historie plán vzniku garančního fondu. Podmínky jsou nyní velmi obecné. Ekonomický aspekt je zásadní. Nelze opomenout i kontrolní práci ze strany pojišťoven vůči pojištěným cestovním kancelářím.
3. Lze uvažovat o bankovní garanci.

Hynek Špinar, ESO travel

1. Pojištění máme dlouhodobě u pojišťovny ERV.
2. Garanční fond v podmínkách České republiky nevidíme jako rozumnou alternativu k povinnému pojištění pro případ úpadku. Vzpomeňme na rok 1997, kdy ani existence garančního fondu nezabránila krachům několika větších cestovních kanceláří.
3. Spíše než další alternativy k povinnému pojištění, jejichž reálné fungování je těžko předpověditelné, jsme za vylepšení stávajícího systému. Jedná se zejména o důslednější kontrolu žadatelů o koncesi CK a úpravu příslušné legislativy zamezující záměrným a řízeným krachům CK.

Anketu sestavila Kamila Ondráčková
Foto: Thinkstockphotos.com