Jak absence cestovního ruchu ovlivňuje život místních komunit

Jedním z největších lákadel Keni je přírodní rezervace Masai Mara nacházející se v jihozápadním cípu země, zhruba 270 kilometrů od hlavního města Nairobi. Safari je zde opravdovou lahůdkou. Můžete zde zahlédnout nejen žirafy, buvoly, antilopy, slony, pštrosy, lvy, hrochy, krokodýly nebo opice, ale i leoparda či přísně chráněného černého nosorožce. Je to také místo, kde probíhá jedna z největších migrací divokých zvířat na světě, čítající více než 1,5 milionu pakoňů, 300 000 gazel Thomsonových a 200 000 zeber. Možná si vzpomenete na obrázky z National Geographic, BBC nebo Discovery Channel, na kterých se mohutná stáda pakoňů snaží přebrodit řeku a jak na ně číhají hladoví krokodýli. Tak to je přesně přírodní divadlo, které se odehrává ­každoročně zde, v Masai Mara za účasti více než 700 000 návštěvníků z celého světa.

Nápor bohatých turistů, především z Německa, USA, Velké Británie, Číny či Francie byl donedávna tak vysoký, že to výrazně škodilo i místní fauně a flóře. V době vrcholné sezony od července do října se zde těsnalo až 8 000 turistů denně. Návštěvnost Masai Mary byla tak neúměrně vysoká, že na vyhlídkových místech nebo lokalitách s větším výskytem zvířat stála fronta čítající devadesát džípů a minibusů. Požadavkům turistů se přizpůsobil i hrdý kmen bojovných Masajů, obývající rovněž danou rezervaci. Cestovní ruch se i pro ně stal důležitým zdrojem příjmů. Finance plynuly nejen ze vstupného a předvádění válečných tanců, ale i z prodeje korálkových náramků, náhrdelníků, náušnic, luků či křiklavě červené pruhované nebo kostkované tógy, kterou nosí dospělí bojovníci přehozenou přes rameno.

Tento rok jsou však zvířata ve výrazné převaze. Cesty, obvykle přeplněné džípy a minibusy, jsou pusté. Návštěvníků je minimálně. Pandemie COVID-19 tvrdě zasáhla i místní komunitu a ukázala zrádnost závislosti na příjmech jen z cestovního ruchu. Kmen Masajů si již neumí život bez turistů téměř představit. Nejprve bylo těžké přijmout podmínky fungování v rezervaci a postupně si zvykat na přijíždějící turisty, nyní jsou ale bezradní. Nemají žádné příjmy. Tradice masajských válečníků ulovit si jako trofej lva, naráží v rezervaci na snahy ochránců přírody. Další ranou jsou pro ně restrikce v souvislosti s pandemií týkající se jejich tradiční činnosti, chovu dobytka. Trh se zvířaty byl uzavřen. Pokud by se jim podařilo přece jen nějaký dobytek prodat, cena bude minimálně třetinová než před nástupem covidu. Masajové mají obavu z budoucnosti. Nevědí, jak dlouho bude pandemie trvat, ani kdy se turisté opět vrátí. Například ve vesničce Ewang an manyatta, která se skládá z 24 obydlí s 159 obyvateli, platili turisté kromě vedlejších výdajů za suvenýry jen za vstupné okolo 30 dolarů. Z toho místní financovali vzdělání dětí a zdravotní potřeby rezidentů. Teď jsou zcela bez finančních prostředků.

Národní rezervace Masai Mara čítá 15 chráněných jednotek poskytující obživu pro více než 100 000 obyvatel. Mnoho z jejích obyvatel našlo uplatnění v cestovním ruchu. Pracovali jako průvodci, řidiči, strážci parku či jako úklidový personál. Červenec a srpen bývaly obvykle nejvytíženějšími měsíci roku. Dřívější příjmy z turismu není čím nahradit. Místní lidé hladoví, operativně fungující crowdsourcing je nedostačující. Nejen luxusní safari lodge, ale i více než 25 kempů zeje prázdnotou. Již došlo k propouštění personálu v ubytovacím sektoru.

V nepříjemné situaci se ocitli strážci rezervace. Již několik měsíců jsou beze mzdy. To může mít dalekosáhlé následky. Jejich prací je chránit nejen místní komunitu a návštěvníky, ale i divoká zvířata zde žijící. Pokud bude pandemie pokračovat a strážci rezervace se postupně rozutečou, může docházet k zvyšujícím se konfliktům se zvířaty. Příležitosti se mohou chopit pytláci. Dřívější zaměstnanci v ubytovacím sektoru jsou nezaměstnaní. To stejné se může týkat v blízké budoucnosti i strážců rezervace. Tito lidé znají místní teritorium nejlépe. Aby zajistili své rodiny, mohou být jako experti snadným lákadlem pro pytláky číhající na bohatou faunu rezervace. Další hrozbou je rozprodávání půdy. Vlastníci půdy z řad Masajů, kteří momentálně nemají žádné příjmy, se mohou nechat přemluvit k prodeji pozemků, které již nebudou pod ochranou zdejšího přírodního dědictví. To by mohlo vést k postupnému ničení rezervace Masai Mara a pastevecké kultury Masajů. Ale snad se tento chmurný scénář nenaplní…