Právním aspektům prezentací na internetu byl věnován seminář, kterým do doprovodného programu veletrhu Holiday World 2011 přispěla Agentura MADI ve spolupráci s Asociací turistických regionů. Účastníci se dozvěděli mnoho zajímavého a užitečného o problematice autorského práva a veřejné podpory. Není divu, že co do návštěvnosti patřil tento seminář během letošního veletrhu k nejvíce navštíveným.
Autorské právo
V první části semináře předstoupila před desítky informací chtivých účastníků advokátka Mgr. Marie Šebelová, specialistka na autorské právo. Ve své přednášce vysvětlila základní pojmy z této poměrně komplikované oblasti, upozornila na některá úskalí a přispěla i řadou konkrétních užitečných rad, jak se při fungování na internetu vyhnout problémům. V první řadě Šebelová uvedla, že autorskými díly na internetu jsou texty, fotografie, software i obsah datových skladů, tedy databáze, pokud obsahují autorská díla. Podrobněji se Šebelová věnovala počítačovým programům. Mnohé subjekty cestovního ruchu si totiž nechávají na zakázku vytvářet software a ne vždy jsou si vědomy, jak s tímto autorským dílem nakládat. Pro nakládání se softwarem je třeba zdrojový kód. Měníte-li tedy po čase firmu, která vám vytvořila a spravovala web, je podle Marie Šebelové třeba, aby vám tato firma předala zdrojový kód ke stránkám. Jak ale potvrdili někteří účastníci semináře, v praxi se tak ne vždy děje – už proto, že software podléhá rychlému morálnímu opotřebení a starý zdrojový kód je prakticky nepoužitelný, rychlejší a výhodnější je web naprogramovat nově.
Autorem díla může být vždy pouze fyzická osoba (či kolektiv osob), výkonem autorských práv ale může být pověřena osoba právnická. Příkladem může být situace, kdy autory webových stránek v oblasti výkonu jejich autorských práv zastupuje firma, u které jste si tvorbu webu objednali. Specificky jsou pak řešena autorská práva k dílům vytvořeným v rámci zaměstnaneckého poměru (i na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti). Ze zákona je vykonavatelem těchto práv zaměstnavatel. Vyšlete-li tedy například zaměstnance na studijní cestu a pověříte ho nafocením snímků pro katalog zájezdů, vězte, že se snímky pak můžete nakládat vy jako zaměstnavatel, aniž byste museli se zaměstnancem sepisovat licenční smlouvu nebo mu vyplácet odměnu nad rámec mzdy (pokud ovšem nedojde k výraznému nepoměru mezi mzdou a ziskem z užití autorských práv k dílu).
 Marie Divišová z Agentury MADI (vpravo) s advokátkou Marií Šebelovou, specialistkou na autorské právo |
Marie Šebelová hovořila o způsobech užití autorského díla, ke kterému může dojít na základě smlouvy i bez ní. Je-li uzavírána licenční smlouva, vždy je třeba vyřešit, zda je autorské dílo poskytováno k výhradnímu (vždy je třeba písemné smlouvy) či nevýhradnímu užití, v jakém rozsahu (omezení počtem užití, dobou a teritoriem) a k jakým způsobům. Smlouva by měla stanovit také odměnu za poskytnutí licence k užití díla. V případě, že tyto náležitosti v licenční smlouvě chybí, má se za to, že smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku s omezením na území České republiky, jakožto nevýhradní a v obvyklém rozsahu. Dojde-li k užití díla beze smlouvy (například veřejným užitím díla staženého z internetu), náleží autorovi dvojnásobek obvyklé odměny a náhrada případné škody.
V závěru přednášky se pak Šebelová věnovala tzv. zákonným licencím k textům, fotografiím a některým dalším autorským dílům, tedy možnostem bezplatného užití těchto děl. V principu platí, že po 70 letech od smrti autora je s jeho dílem možno nakládat jako s tzv. volným. Bezplatně je možno dílo užít také v rámci citace, pro osobní potřebu fyzické či vnitřní potřebu právnické osoby, případně na základě úřední nebo zpravodajské licence.
Z pohledu subjektů v oblasti cestovního ruchu je zajímavé, že autorské právo také umožňuje komukoli zaznamenat či vyjádřit malbou, grafikou, fotografií či filmem autorské dílo umístěné na veřejném prostranství, a takto vzniklá vyobrazení dále rozmnožovat a šířit. Tím se česká právní úprava odlišuje od úpravy v některých jiných zemích – ve Francii jsou například autorským právem chráněna některá architektonická díla či návrh osvětlení Eiffelovy věže a k šíření snímků těchto děl je třeba mít svolení autora.
Veřejná podpora
O veřejné podpoře obecně i ve vztahu k internetu přednášel v druhé části semináře konzultant ministerstva pro místní rozvoj pro problematiku veřejné podpory Ing. Pavel Černý. Účastníci se od něj mimo jiné dozvěděli, na co pamatovat při psaní projektů ucházejících se o kofinancování z evropských fondů, aby se vyvarovali odmítnutí projektů s poukazem na nepovolenou veřejnou podporu. V obecném úvodu Černý vysvětlil, že veřejná podpora je taková, která je poskytována ze státních prostředků (např. formou grantů, dotací, podpor na krytí provozních ztrát, záruk, selektivního odpouštění veřejných plateb, navýšení základního kapitálu zvýhodněného prodeje majetku města, kraje nebo státu), narušuje nebo hrozí narušením hospodářské soutěže, zvýhodňuje určité podnikání nebo odvětví výroby a ovlivňuje obchod mezi členskými státy Evropské unie. Na základě evropské legislativy je takováto podpora zakázaná. Nebyla by to však Evropská unie, kdyby neexistovaly poměrně četné výjimky.
V cestovním ruchu veřejnou podporu zakládá na jedné straně přímá podpora ekonomické činnosti (ubytování, atrakce cestovního ruchu jako akvaparky, zábavní a tematické parky, ale třeba i vydávání knih), na straně druhé pak přenesení výhody na ekonomické činnosti (rezervační a navigační systémy apod.). O veřejnou podporu naopak nejde v případech, kdy není zvýhodněna ekonomická činnost a ekonomické subjekty nemají z realizace projektu výhodu. Příkladem může být podpora propagace území, podpora budování cyklostezek, informačních center (s výjimkou prodeje suvenýrů) nebo informačních systémů. U projektů zakládajících veřejnou podporu může tato dosáhnout max. 36–60 procent způsobilých výdajů projektu podle podmínek blokové výjimky, event. připadá v úvahu podpora formou de minimis. U projektů, kde o veřejnou podporu nejde, není výše podpory limitována, ale nemělo by jít o 100 procent výdajů, neboť v takovém případě odpadá motivační účinek této podpory. V každém případě je ale třeba plnit indikátory projektu.
Podstatnou část prezentace pak Pavel Černý věnoval tvorbě internetových prezentací, jejichž podpora v závislosti na okolnostech může či nemusí být považována za veřejnou. Podobně je tomu u výstavby koupališť a bazénů, rozhleden, dětských hřišť a sportovišť, muzeí či půjčoven. U projektů na tvorbu webového rozhraní je rozhodující, za jakým účelem stránky vznikají. V případě pouhého poskytování informací se o veřejnou podporu nejedná, pokud ale bude web obsahovat i rezervační modul nebo na něm budou pronajímány reklamní plochy, ustanovení o veřejné podpoře se na něj vztahuje. Mají-li být součástí webu odkazy na ubytovací zařízení, restaurace, půjčovny, sportoviště a další komerční subjekty, nesmí web nabízet rezervační systém. Výběr subjektů musí být otevřený a transparentní, seznam by mělo být možné průběžně doplňovat. Pro vyloučení veřejné podpory přitom není podmínkou bezúplatnost uvedení subjektů do seznamu. V závěru přednášky vysvětlil Pavel Černý fenomén podpory „de minimis“ a pro zajímavost ukázal tabulku s maximální mírou veřejné podpory v jednotlivých regionech NUTS II.
Pro účely semináře na Holiday World byly příspěvky obou lektorů, tedy Mgr. Šebelové i Ing. Černého, podstatně redukovány, fungovaly jako určité „ochutnávky“, jež měly posluchače navnadit na samostatné přednášky, které se v režii Agentury MADI konaly 28. února a 1. března v sídle agentury CzechTourism.
Text a foto: -pmu-