Nechtěl bych být v kůži současného ředitele České centrály cestovního ruchu. Sice bych byl o trošku mladší, ale co nevidět bych si asi rozbil nos. Dost možná bych totiž přehlídl některý z klacků, které by se mi po desítkách vršily pod nohama. A deprimovalo by mě pomyšlení, že některé haluze na tuto hromadu svorně přiložili poslanci se senátory.
Ing. Gladiš si vzal na svá bedra bohulibý úkol, když se rozhodl postupně odstraňovat pětapadesát hlavních překážek rozvoje cestovního ruchu. Jistě, dalo by se polemizovat o tom, zda je výčet úplný nebo jestli jsou všechny jeho body skutečnými překážkami, podstatné ale je, že „se něco děje“. Jenže když pan ředitel vyhlašoval boj konglomerátu zlotřilých taxikářů, proradných směnárníků a lstivých kapsářů, mocně podporovanému eskadrou arogantních revizorů, vychytralých číšníků a nesvědomitých uklízeček WC, jistě netušil, že schytá ránu pod pás od šiku senátorů a poslanců, kteří ani ve druhém dějství frašky nazvané Volba prezidenta nezvolí důstojného nástupce Václava Havla.
Havlovým odchodem se totiž seznam překážek rozvoje cestovního ruchu u nás rozrostl. Touha poznat zemi, které vládne bývalý dramatik a disident, nyní uznávaný politik a symbol demokracie, sice již nebyla tak častým motivem pro návštěvu České republiky, ale svoji roli stále hrála. I některá zahraniční média již naznačují, že s odchodem populárního prezidenta ztratila země v očích některých cizinců část ze své atraktivity. A je nabíledni, že to, co se děje kolem volby nového prezidenta, naši reputaci nezvýší. Ba naopak. Do Kocourkova se asi bude chtít jen málokomu.
S touto překážkou Česká centrála cestovního ruchu asi při nejlepší vůli ani nepohne, natož aby ji odstranila. I když třeba ne. Mohla by se pokusit udělat z nouze ctnost, kocourkovské atributy využít ve svůj prospěch a prosadit do prezidentského úřadu svého vlastního kandidáta, případně se postavit za některého ze stávajících. Nejefektivnější by bylo přemluvit ke kandidatuře Karla Gotta, v případě jehož zvolení bychom se měli připravit na zvýšené příjezdy zejména z Německa. Myslím, že návštěvu země, v jejímž čele by stál otec Včelky Máji, by si nechal ujít jen málokdo.
Petr Manuel Ulrych