Těmito slovy se snaží Česká golfová federace přimět široké masy, aby poodhalily krásy sportu gentlemanů a v ideálním případě rozšířily federační členskou základnu. Sto tisíc je ono číslo, ke kterému by se měl během tří let vyšplhat počet golfistů registrovaných v Čechách a na Moravě. Federace si od rozšíření členské základny slibuje mimo jiné líheň nových talentů, které by mohly Českou republiku v budoucnu reprezentovat na olympiádě. Kluby a hřiště zase doufají ve vyšší vytíženost. Záměr projektu je tedy bohulibý, vzbuzuje však řadu otázek a „ale“.
Předně je otázka, zda se opravdu podaří oněch padesát tisíc nových duší získat. Do projektu se sice zapojilo 44 klubů a 34 hřišť a o krásách golfu se snaží veřejnost přesvědčit řada osobností včetně Jiřího Korna, Romana Šebrleho a dalších, nicméně záruku úspěchu to nedává. Hlavní devízou projektu Hraj golf, změň život je poměr mezi cenou a hodnotou. Zájemci mohou za hubičku získat to, za co by normálně zaplatili nemalé peníze. Ale bude jich dost? A jak se zachovají po vyčerpání startovacího balíčku? Budou ochotni si zaplatit další lekce? A získají-li osvědčení pro hru, opravdu u golfu zůstanou? Budou připraveni investovat do členství v klubech? Neodradí je od nové záliby ceny vybavení či výše hracích poplatků? A budou vůbec majitelé hřišť tyto golfové -greenhorny pouštět na své pečlivě udržované trávníky? Těch otázek je mnohem víc a všechny dohromady tvoří jednu velkou neznámou v pěkně zašmodrchané rovnici. Samozřejmě bych federaci i všem ostatním zainteresovaným přál, aby se tato matematická úloha brzy úspěšně vyřešila, projekt přinesl kýžené ovoce a nadšených golfistů přibývalo geometrickou řadou.
Když ale tak přemýšlím nad golfem a sebou samým, napadá mne, že bych kurz také potřeboval. A sice v rámci projektu, který by klidně mohl nést trošku plagiátorský název Změň život, hraj golf. Lektoři kurzu by nás učili, jak si to zařídit, abychom ve všední den mohli vyrážet na turnaje a neošidit přitom práci. (Ve chvíli, kdy jsem psal úvodní větu tohoto editorialu, jsem se měl původně v Kestřanech rozcvičovat před startem prvního z turnajů naší letošní Golf Travel Tour.) Dozvěděli bychom se, jak se vypořádat s výčitkami svědomí, když se o víkendu s bagem na rameni loučíme s rodinami, které si nás přes týden moc neužijí, a odjíždíme pokořit nějakou pěkně tvarovanou osmnáctku. (Tou samozřejmě myslím hřiště!) Naučili bychom se zkrátka, jak skloubit příjemné s užitečným. Nezájmu o kurz se nebojím. Je nás totiž dost takových, kterým na bag tiše usedá prach v temném koutě garáže. Ze srdce vám přeji, abyste mezi nás nikdy nepatřili. Pokud vím, ten kurz totiž zatím nikdo nenabízí.
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz