HOREKAFEST 2003

Pod názvem HOREKAFEST proběhlo 15. – 16. dubna v pražském Veletržním paláci celostátní setkání majitelů a provozovatelů ubytovacích a stravovacích zařízení zapojených do činnosti sdružení HO.RE.KA ČR. Vedle valné hromady sdružení a dosud nejrozsáhlejší prezentace firem získal velkou pozornost i doprovodný odborný program, který umožnil účastníkům rokovat o nejžhavějších otázkách vztahujících se k podnikání v ubytování a stravování – kromě jiného se hovořilo o klasifikaci ubytovacích zařízení či jednáních o snížení sazby DPH ve veřejném stravování, bouřlivé reakce vyvolala diskuze kolem poplatků za užívání rozhlasových a televizních přijímačů v hotelech a restauracích.

Setkání, které se v nové podobě a s novým názvem uskutečnilo poprvé, přirovnala prezidentka Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu Ing. Miroslava Luprichová k velikonočnímu vajíčku, které letos dostává základní barvu, ale HO.RE.KA ČR udělá vše pro to, aby se z něj v dalších letech stala opravdová kraslice. Za zvláštní ocenění významu sdružení přitom považuje fakt, že záštitu nad HOREKAFESTem převzal ministr pro místní rozvoj Mgr. Pavel Němec. Jak už se ale bohužel stalo při podobných akcích zvykem, program setkání se musel obejít bez jeho osobní účasti.

V jednotě je síla

Omluvil se také 1. náměstek ministra pro místní rozvoj Bc. Ivo Hartmann, příspěvek na téma „Perspektiva rozvoje cestovního ruchu v ČR po vstupu do EU“ proto přednesl Ing. Pavel Franěk. Ten nejprve zrekapituloval dosavadní vývoj v oblasti cestovního ruchu u nás. Přestože podle něj došlo v poslední době ke zlepšení, stále přetrvávají nedostatky, zejména neschopnost využít veškerý potenciál, kterým ČR pro cestovní ruch disponuje, nevyhovující infrastruktura, nedostatečná spolupráce měst s regiony či plochá nabídka cestovních kanceláří. Ujistil posluchače, že MMR si uvědomuje význam cestovního ruchu a vyjmenoval některé aktivity, které to podle něj dokládají. Hovořil i o nedávných personálních a koncepčních změnách na MMR i ČCCR a srovnal situaci v ČR se stavem v okolních zemích. Poté informoval o záměru zemí Visegrádské čtyřky spolupracovat při propagaci na vzdálených trzích. Dotkl se i připravované smlouvy s Čínou, která by měla českému incomingu otevřít nový perspektivní trh. V závěru svého vystoupení seznámil účastníky jednání s možnostmi čerpání příspěvků ze strukturálních fondů EU v letech 2004 – 2006.

Ing. David Gladiš, ředitel České centrály cestovního ruchu, využil prostoru pro své vystoupení k seznámení posluchačů se změnami, ke kterým došlo v ČCCR od jeho nástupu do funkce na podzim loňského roku. Informoval o zúžení pozornosti na šest základních marketingových témat a o práci na odstraňování překážek rozvoje cestovního ruchu u nás, která je podmíněna spoluprací 15 profesních svazů. Díky této spolupráci se podle jeho slov již podařilo zjednodušit vízové procedury pro turisty z některých zemí, proběhly první kontroly ve směnárnách okrádajících klienty, došlo k dohodě o sjednocení zahraniční propagace ČR a zástupci se shodli i na společném postupu při iniciování změny zákona upravujícího problematiku poplatků za užívání rozhlasových a televizních přijímačů v hotelích a restauracích. Vystoupení Ing. Gladiše jasně ukázalo, jak důležitá je v cestovním ruchu spolupráce.

O tom, že atomizovaný obor neměl šanci přesvědčit o svém významu, hovořila také Ing. Helena Pískovská, prezidentka Svazu obchodu ČR a viceprezidentka Hospodářské komory ČR. Za úspěch a naději pro budoucnost ale označila výsledek snahy o nalezení společné řeči velké skupiny podnikatelů, která vyústila v transformaci Svazu obchodu ČR na Svaz obchodu a cestovního ruchu. Tato nová platforma by podle jejího názoru měla být konečně silným partnerem pro jednání s vládními úředníky, kteří dosud význam cestovního ruchu podceňovali. Větší pozornost cestovnímu ruchu by měla napříště věnovat i jednání tripartity.

Ing. Václav Dort, viceprezident HO.RE.KA ČR, pak vystoupil s aktuálními informacemi o vývoji jednání za snížení sazby DPH ve veřejném stravování. Slíbil zároveň, že půjde o jeho definitivně poslední vystoupení na toto téma. Ne že by se nechtěl problematice dále věnovat, ale současný stav již neumožňuje provést žádné další změny. Stručně tedy shrnul vývoj od 15. valné hromady sdružení a informoval o tom, jaké sazby daně jsou pro veřejné stravování uplatňovány v zemích EU. Ve vystoupení Ing. Dorta zazněla varovná informace – projde-li návrh na zvýšení sazby DPH z 5 na 22 %, hrozí oboru velké problémy. Řada restauračních zařízení by situaci „neustála“ a o práci by mohlo přijít až 20 tisíc zaměstnanců z celkových 170 tisíc.

„Dá se vařit podle vyhlášky č. 107/2001 Sb.?“ tázal se už v názvu svého příspěvku další z řečníků, Ing. Jaroslav Krejčí z firmy Agroreal Žďár nad Sázavou. Odpověď je podle něj nabíledni: „Nedá, protože vyhláška je už ve svém principu špatná!“ Své tvrzení podložil poukazem na mnohé nelogičnosti ve vyhlášce, nesmyslné pojmy a nesplnitelné parametry, které vyhláška provozovatelům stravovacích zařízení ukládá. Česká republika je podle jeho názoru v tomto případě papežštější než papež – Evropská unie, která se stala moderním zaklínadlem při zdůvodňování mnoha nepopulárních opatření, po nás prý požaduje jen minimum z toho, co je obsahem dotyčné vyhlášky. Účastníci proto s povděkem přijali jeho informaci o tom, že HO.RE.KA ČR a Svaz obchodu a cestovního ruchu budou spolupracovat na přípravě návrhu novely vyhlášky, který posléze předají Ministerstvu zdravotnictví ČR. Novela by měla vycházet z jednoduchých principů shrnutých v „Desateru“ Světové zdravotnické organizace, s jehož obsahem Ing. Krejčí účastníky seznámil.

Posledním z oficiálních řečníků prvního dne setkání byl Bc. Vít Pechanec, viceprezident HO.RE.KA ČR, jenž se ve svém příspěvku zamýšlel nad otázkami perspektivy klasifikace ubytovacích zařízení v ČR. V úvodu konstatoval, že dosavadních snahy o vytvoření jednotné klasifikace HO.RE.KA ČR a NFHR se minuly účinkem, pro rok 2003 tak nadále existují odlišné klasifikace obou sdružení. Koneckonců – jednotná klasifikace neexistuje ani v rámci EU. Jednotlivé členské země se zaměřují na různé tržní segmenty, a jejich ubytovací zařízení proto musejí být přizpůsobeny různým nárokům. Požadavky vyplývající z jednotné klasifikace by byly jen velmi obecné a postrádaly by praktický význam.

HO.RE.KA ČR však snahu o sjednocení klasifikací nevzdává, na duben byla naplánována jednání o možnostech klasifikace pro rok 2004. Jednotná klasifikace s sebou nese řadu otázek ohledně kontroly dodržování certifikačních kritérií, financování systému apod. V současné době hledají zástupci sdružení všechny výhody, které by subjektům z klasifikace plynuly. Zásadní otázka zazněla v samotném závěru Pechancova vystoupení: „Má vůbec jednotná klasifikace smysl? Vyžaduje ji zákazník?“ Jasnou odpověď na tuto otázku v danou chvíli nikdo nezná.

O slastech a strastech podnikání v pohostinství neformálně diskutovali účastníci a hosté HOREKAFESTu také během slavnostního večera, který pro ně v prostorách Veletržního paláce připravili organizátoři na závěr prvního dne jednání.

Věčné otazníky kolem poplatků

Hlavním bodem odborného programu druhého dne setkání byla panelová diskuze na téma „Otázky a vykřičníky kolem poplatků za užívání rozhlasových a televizních přijímačů v restauračních a ubytovacích zařízeních“. Hojná účast restauratérů a hoteliérů i kuloárové debaty předcházející panelové diskuzi dávaly tušit, že toto téma je opravdu hluboko zaraženým trnem v patě českého a moravského pohostinství. K atraktivitě diskuze přispěl i fakt, že se organizátorům podařilo zajistit účast zástupců všech zúčastněných stran, tedy Ministerstva kultury, všech kolektivních správců autorských práv i NFHR. Už s ohledem na omezený časový rozsah i dosavadní vývoj v diskutované oblasti sice napovídaly, že diskuze zřejmě nic zásadního nevyřeší, její význam je však třeba hledat jinde. Bezpochyby přispěla k lepší orientaci v problematice, v níž místy tápou i ti, pro které je takřka denním chlebem.

Jako první dostala slovo JUDr. Marie Masopustová z Ministerstva kultury ČR, aby se pokusila vysvětlit současnou situaci v této oblasti. Účastníky zejména zajímalo, proč místo dřívějších dvou kolektivních správců práv fungují v současné době čtyři a zda nedojde k dalšímu zvýšení počtu sdružení, kterým musejí coby provozovatelé ubytovacích a stravovacích zařízení odvádět poplatky, jež považují za nepřiměřeně vysoké a nespravedlivě stanovené. JUDr. Masopustová ve svém příspěvku nejprve shrnula dosavadní historii ochrany autorských práv v České republice a stručně popsala náplň činnosti všech čtyř organizací zastupujících výkonné umělce, s kterými se mohou provozovatelé ubytovacích a restauračních zařízení při své činnosti setkat. Smlouvy musí mít tito provozovatelé v současné době uzavřeny se společností Intergram, Ochranným svazem autorským (OSA) a se sdružením Dilia. Čtvrtá instituce, Ochranná organizace autorská – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOA-S), je sice podle slov JUDr. Masopustové oprávněna k výkonu kolektivní správy autorských práv, přišla však o licenci opravňující ji uzavírat smlouvy s provozovateli hotelů a restaurací, a tím i o právo vybírat poplatky. Prostor pro vznik dalších kolektivních správců podle jejích slov již na českém trhu není.

Dále odpovídala na dotaz, jak se změní situace po vstupu ČR do EU. Podle jejího názoru jsou české právní předpisy již plně harmonizovány s legislativou v EU, takže podstatných změn bychom se dočkat neměli. Zvýší se však prý úroveň vyjednávání o tarifech a dalších podmínkách smluv. Při této příležitosti vyjádřila názor, že pro jednání o kolektivních a hromadných smlouvách by bylo oboustranně výhodnější, kdyby profesních svazů hájících zájmy hoteliérů a restauratérů bylo méně než dosud.

JUDr. Vladimír Štětina zastupující v diskuzi Národní federaci hotelů a restaurací se s účastníky podělil o dojmy z nedávného zasedání HOTREC. Řekl mimo jiné, že tak často zmiňovaná harmonizace podmínek v členských a kandidátských zemích EU prakticky neexistuje, za vše podle jeho slov budou i nadále odpovídat národní vlády, neboť výchozí podmínky se v jednotlivých zemích často diametrálně liší. Nesouhlasné kroucení hlavami a ironické úsměvy zástupců kolektivních správců práv si vysloužily jeho zprávy o tom, že podle průzkumu HOTREC v řadě zemí EU nejsou vybírány poplatky za provozování rozhlasových a televizních přijímačů v hotelích, neboť na rozdíl od České republiky jejich legislativa nepovažuje hotelové pokoje za veřejný prostor. NFHR podle jeho slov nezpochybňuje práva ochranných sdružení, ale současnou praxi v jednání o podmínkách smluv považuje za neférovou. NFHR bude i nadále usilovat o to, aby předmětem těchto jednání byly i dosud jednostranně určované sazby poplatků.

Prezidentka HO.RE.KA ČR Ing. Miroslava Luprichová označila současnou situaci za vážnou a nepřehlednou a apelovala na Ministerstvo kultury, aby více dbalo na osvětu mezi uživateli autorských práv. Zástupcům ochranných sdružení vzkázala, že stejně jako NFHR i HO.RE.KA ČR požaduje dialog o cenících. Pozastavila se též nad tím, jak je možné, že někteří hoteliéři dostali slevy z vybíraných poplatků, a kritizovala nerovnoměrnost poplatků – poplatky za přijímače umístěné v restauračních provozech označila za přijatelné až nízké, za přijímače v hotelových pokojích pak za přehnané. I HO.RE.KA ČR bude usilovat o to, aby už hotelové pokoje napříště nebyly klasifikovány jako veřejný prostor.

Poté dostali prostor zástupci jednotlivých občanských sdružení pověřených kolektivní správou autorských práv, aby se pokusili odpovědět na některé otázky, jež zazněly v předchozích příspěvcích. Sdružení Intergram zastupoval Ing. Martin Mařan, OSA JUDr. Zuzana Kurelová a Diliu Jitka Meklešová. V jejich vystoupeních zaznělo několik společných informací. Všechna sdružení shodně trvají na tom, že existence kolektivních správců přináší výhody jak zastupovaným umělcům, tak uživatelům uměleckých děl. Všechna sdružení rovněž trvají na výkladu autorského zákona, podle kterého je hotelový pokoj veřejným sektorem, i dosavadní judikáty prý stanovují, že užití díla v hotelovém pokoji je veřejnou produkcí. Nikdo ze zástupců zmíněných občanských sdružení také přímo neodmítl návrh na spolupráci při uzavírání smluv s provozovateli hotelů a restaurací, v budoucnu by tedy mohla být těmito jednáními pověřena například pouze jedna z těchto organizací. Jako pozitivní je třeba hodnotit jejich (byť nepříliš přesvědčivě formulovanou) ochotu zařadit na program příštích jednání o podmínkách smluv i sazebníky poplatků. Partnery pro taková jednání pro ně ale budou výhradně profesní sdružení, nikoli jednotliví podnikatelé.

I přes tyto dílčí úspěchy však zůstávají uživatelé autorských práv na zcela opačné straně barikády než jejich správci, jak se ukázalo i v závěrečné diskuzi. V té zazněla i jedna varovná informace z úst zástupců OOA-S – toto občanské sdružení svůj boj s Ministerstvem kultury, jež ho připravilo o možnost vybírat poplatky, nevzdává. Podle jejich přesvědčení by mělo sdružení v dohledné době získat zpět pověření ke správě práv výtvarníků a tvůrců obrazové složky audiovizuálních děl. Hrozí tak, že k současným třem správcům přibude čtvrtý a hoteliéři a restauratéři budou muset měsíčně sáhnout do kapsy ještě hlouběji než dosud. Nechme se však překvapit, třeba bude nakonec vše úplně jinak. Z úst viceprezidenta HO.RE.KA ČR Bc. Víta Pechance zaznělo, že pro další jednání má toto sdružení v záloze tajné zbraně, které by mohly situaci hoteliérů a restauratérů změnit k lepšímu.

Petr Manuel Ulrych 

www.horeka.cz