Na českých dálnicích a silnicích jsou již stovky turistických ukazatelů, které navádějí motoristy k významným památkám. Po čtyřech letech od usazení první hnědé značky se siluetou historické památky se tento druh reklamy těší nebývalému zájmu majitelů pamětihodností.
Ocitnout se na seznamu památek, které si mohou dopřát svou vlastní dopravní značku, však není jednoduché. Agentura CzechTourism podle slov ředitele odboru regionálního Ing. Petra Kratochvíla, který seznam památek sestavuje, žádosti pečlivě zvažuje a hodnotí podle vlastních kritérií. Podle něj je pro zařazení na seznam privilegovaných míst například nutná návštěvnost alespoň 40 000 turistů ročně. „Nechceme podporovat návštěvnost od nuly, ale chceme podpořit návštěvnost, která už má nějaký význam,“ říká. Svou roli hraje také druh silnice, kam má být značka umístěna. „Na dálnici nemůže být každá drobnost, tam musí být cíle nadnárodního významu,“ vysvětluje Kratochvíl.
Značky na dálnici se tak nejspíše nedočká například tvrz, kterou znají pouze místní obyvatelé někde na Vysočině, naopak velkou šanci má například významná vojenská pevnost, která byla součástí obranné linie proti nacistickému Německu. Šanci mají také velké hrady a zámky nebo muzea.
|
Není to zrovna levné
Mezinárodně pochopitelná reklama v podobě dopravních značek však není zadarmo. Velká dálniční tabule i s projektem a všemi povoleními přijde žadatele zhruba na 80 000 korun. Dálnicí to však nekončí, pokud totiž někdo chce mít tabuli na dálnici, musí motoristy navést až k památce menšími ukazateli i na silnicích nižší třídy. Cena takové hnědé šipky se pohybuje od 12 do 18 tisíc včetně projektu a v některých případech je nutné osadit takových značek i třicet.
„Přesto si majitelé takovou reklamu pochvalují,“ tvrdí Kratochvíl. „Ti lidé si uvědomují, že je to součást jejich propagace.“ Cedule jsou totiž na silnicích prakticky natrvalo a ve srovnání kupříkladu s cenami reklamních ploch na billboardech jsou náklady minimální. Spokojeni jsou prý také motoristé, zejména ti zahraniční. „Zahraniční návštěvník je k cíli jasně orientován, šetří pohonné hmoty, zbytečně nebloudí, naopak ta hnědá cedule ho k cíli přivede rychleji a racionálněji,“ myslí si Kratochvíl.
Další možné zádrhele
Ačkoliv je proniknutí na seznam CzechTourism nejdůležitějším krokem k vlastní značce, úspěšného žadatele čeká ještě povinné úřední kolečko. K návrhu značky se vyjadřuje i ministerstvo kultury, které posuzuje umělecký dojem. „Například silueta Karlštejna by měla být všude stejná, na všech cedulích, které vedou ke Karlštejnu,“ objasňuje Kratochvíl.
Pro samotné umístění dopravní značky je někdy potřeba navštívit až dvanáct různých úřadů, například policii, Ředitelství silnic a dálnic nebo kraje. Důvodem je fakt, že různé druhy silnic patří různým majitelům. Přesto se vlastníci turistických atrakcí nedávají odradit.
Plzeňský kraj by podle slov Mgr. Olgy Kalčíkové, náměstkyně krajského hejtmana pro cestovní ruch, chtěl mít na svém území těchto poutačů kolem pozemních komunikací mnohem více. Ale naráží hlavně na nesouhlas dopravní policie, která nechce už další informační tabule povolit. „Je zajímavé, že v Německu je kolem cest prázdno a jen ty hnědé tabule, kdežto u nás je to samý billboard, ale když si chce kraj někam umístit svou malou ceduli, má problémy s policií,“ říká k tomu náměstkyně Kalčíková.
Text : -GoGo- a ČTK
Foto: autor