Hlavní změny v zákoně č. 159/1999 Sb. s komentářem MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj ústy několika svých představitelů slíbilo připravit materiál, jenž by vysvětlil změny, které do podnikání v cestovním ruchu vnesla nejnovější novela zákona 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Slib byl splněn formou komentáře umístěného na webu MMR. Na následujících řádcích přinášíme zásadní změny v novele s ministerským komentářem.

Změna č. 1: definice zájezdu

§ 1

(1) Zájezdem se rozumí předem sestavená kombinace alespoň dvou z následujících služeb, je-li prodávána nebo nabízena k prodeji za souhrnnou cenu a je-li služba poskytována po dobu přesahující 24 hodin nebo když zahrnuje ubytování přes noc,
a) doprava,
b) ubytování,
c) jiné služby cestovního ruchu, jež nejsou doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část zájezdu nebo jejichž cena tvoří alespoň 20 % souhrnné ceny zájezdu.
Oddělené účtování za jednotlivé položky téhož zájezdu nezprošťuje subjekt, který je oprávněn nabízet a prodávat zájezdy, závazků podle tohoto zákona.

(2) Zájezdem podle tohoto zákona není kombinace služeb cestovního ruchu
a) prodávaná jinému podnikateli za účelem jeho dalšího podnikání, neb
b) jejíž nabídka a prodej nesplňuje znaky živnostenského podnikání.

(3) Prodávat zájezd mohou jen osoby uvedené v § 2 odst. 1 uzavřením cestovní smlouvy. Zprostředkovávat prodej zájezdu mohou jen osoby uvedené v § 2 a 3.

Komentář MMR:
§ 1, který upravuje definici zájezdu, nově stanoví, že za zájezd se považuje i kombinace služeb sestavená na základě „individuální objednávky“. V praxi to tedy znamená, že s účinností novely (od 1. 8. 2006) nesmí zájezd na základě individuálních požadavků zákazníka prodávat vlastním jménem jiné subjekty než cestovní kanceláře (dále jen „CK“).
Doposud se činností spočívající v prodeji kombinací služeb cestovního ruchu sestavených na základě individuálních požadavků zákazníka mohla zabývat jak CK, tak i cestovní agentura (dále jen „CA“). S nabytím účinnosti novely je tato činnost svěřena pouze CK a CA ji vykonávat nesmějí. Nedodržení tohoto pravidla je považováno za neoprávněné podnikání ve smyslu §61 a násl. živnostenského zákona.
Tuto změnu si vyžádala implementace rozsudku ESD C – 400/00, který nově vyložil pojem zájezd obsažený ve směrnici 90/314/EHS, respektive pojem předem sestavená kombinace služeb.

Změna č. 2: podnikání cestovních kanceláří

§ 2

(1) Provozovatel cestovní kanceláře (dále jen „cestovní kancelář“) je podnikatel, který je na základě koncese oprávněn organizovat, nabízet a prodávat zájezdy. Cestovní kanceláří je také osoba, která má v době podpisu cestovní smlouvy sídlo nebo místo podnikání v jiném členském státě Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, než je Česká republika (dále jen „cestovní kancelář usazená na území jiného státu“). Cestovní kancelář usazená na území jiného státu musí podnikat na základě oprávnění tohoto státu k provozování cestovní kanceláře a musí mít sjednané pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, nebo být jinak pro tento případ zajištěna, alespoň v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

(2) V rámci živnosti podle odstavce 1 může cestovní kancelář rovněž
a) nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu,
b) organizovat kombinace služeb cestovního ruchu a nabízet je a prodávat jiné cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání,
c) zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro jinou cestovní kancelář nebo cestovní agenturu, případně pro jiné osoby (dopravce, pořadatele kulturních, společenských a sportovních akcí apod.),
d) zprostředkovávat prodej zájezdu pro jinou cestovní kancelář; cestovní smlouva v těchto případech musí být uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván,
e) prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty.

Komentář MMR:
§ 2 definující pojem „cestovní kancelář“ byl rozšířen i na osoby se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě EU, nebo v jiném státě tvořícím EHP, které mají k provozování cestovní kanceláře příslušné oprávnění svého domovského státu a jsou pojištěny (či jinak zajištěny) pro případ úpadku CK, v rozsahu stanoveném zákonem 159/1999 Sb.
V praxi to tedy znamená, že v návaznosti na § 69a živnostenského zákona mohou na našem území podnikat i CK z ostatních států EU a EHP. Dočasně tak mohou činit i bez zřízení vlastní pobočky. Zájezdy těchto zahraničních CK mohou být prodávány na našem území k tomu oprávněnými podnikatelskými subjekty (tedy CA a CK). Ve vztahu k živnostenským úřadům musí být osoby zprostředkovávající prodej zájezdu cestovní kanceláře ze země EU (či EHP) schopny prokázat, že zprostředkovávají prodej zájezdu pro podnikatele, který je ve svém domovském státě k prodeji zájezdů oprávněn a je pojištěn v rozsahu stanoveném zákonem č.159/1999 Sb.
Z uvedeného vyplývá, že jiné než CK registrované v ČR nebo v jiném členském státě EU či EHP nesmí na našem území prodávat zájezdy.

Změna č. 3: podnikání cestovních agentur

§ 3

(1) Provozovatel cestovní agentury (dále jen „cestovní agentura“) je podnikatel, který je oprávněn na základě ohlášení vázané živnosti provozovat činnost v rozsahu uvedeném v § 2 odst. 2 písm. a) až d).

(2) Cestovní agentura nesmí zprostředkovávat prodej zájezdu podle § 2 odst. 2 písm. d) pro subjekt, který není cestovní kanceláří ve smyslu § 2 odst. 1.

(3) V rámci živnosti podle odstavce 1 může cestovní agentura rovněž prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty.

(4) Kromě povinností podle zvláštního právního předpisu je cestovní agentura rovněž povinna označit provozovnu a propagační a jiné materiály určené zákazníkovi slovy „cestovní agentura“, pokud toto označení neobsahuje již obchodní firma.

(5) Cestovní agentura je dále povinna

a) v propagačních, nabídkových a jiných materiálech, včetně jejich elektronických forem, vždy informovat, pro kterou cestovní kancelář je prodej zájezdu zprostředkováván,

b) před uzavřením cestovní smlouvy předložit zájemci o uzavření cestovní smlouvy (dále jen „zájemce“) na jeho žádost k nahlédnutí doklad o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, pro kterou zprostředkovává prodej zájezdu,

c) před zahájením zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kancelář usazenou na území jiného státu bezodkladně informovat o této skutečnosti Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „ministerstvo“), a to včetně údajů o rozsahu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo jiné formy zajištění těchto zájezdů,

d) při zprostředkování prodeje zájezdu pro cestovní kancelář usazenou na území jiného státu předložit zájemci na jeho žádost k nahlédnutí opis oprávnění k provozování cestovní kanceláře včetně jeho úředně ověřeného překladu a informovat zájemce o rozsahu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo jiné formy zajištění těchto zájezdů,

e) při zprostředkování prodeje zájezdu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku poskytnout zájemci s dostatečným předstihem údaje uvedené v § 10.

Komentář MMR:
Nově vloženým odstavcem 5 v § 3 byl značně rozšířen výčet povinností CA, především v souvislosti se zprostředkováním prodeje zájezdů, a to jak pro české CK, tak pro CK usazené v jiném členském státě EU a EHP.
CA mají povinnost v propagačních a jiných materiálech vždy informovat zákazníka, pro kterou CK je prodej zájezdu zprostředkováván. Tato povinnost doposud nebyla v zákoně výslovně definována a v praxi docházelo často ke klamání spotřebitele tím, že údaj o identifikaci CK v propagačních materiálech CA buď chyběl, nebo byl tak nevýrazný, že bylo snadné jej přehlédnout.
Povinnost předložit zákazníkovi před uzavřením cestovní smlouvy doklad o pojištění CK, pro kterou zprostředkovávají prodej zájezdu, byl v zákoně sice výslovně uveden (viz část týkající se povinného pojištění záruky – §6 odst. 3), avšak praxe ukázala, že je potřeba tuto povinnost výslovně uložit i CA.
CA je nově (stejně jako cestovním kancelářím) uloženo informovat ministerstvo pro místní rozvoj o zprostředkování prodeje zájezdu pro cestovní kanceláře z jiných členských států.
Novela dále reaguje na v praxi velmi rozšířený prodej zájezdů prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (především prostřednictvím internetu). CA je při použití prostředků komunikace na dálku povinna v dostatečném předstihu poskytnout zákazníkovi informace uvedené v § 10 (tedy pravdivě, srozumitelně, úplně a řádně informovat o všech skutečnostech, které jsou jí známy a mohou mít vliv na rozhodnutí zájemce o koupi zájezdu).

Změna č. 4: pojištění pro případ úpadku cestovní kanceláře

§ 6

(1) Cestovní kancelář je povinna sjednat pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, na základě něhož vzniká zákazníkovi pojištěnému cestovní kanceláří právo na plnění v případech, kdy cestovní kancelář z důvodu svého úpadku
a) neposkytne zákazníkovi dopravu z místa pobytu v zahraničí do České republiky, pokud je tato doprava součástí zájezdu,
b) nevrátí zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu v případě, že se zájezd neuskutečnil, nebo
c) nevrátí zákazníkovi rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě, že se zájezd uskutečnil pouze zčásti.

(2) Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, řídí se povinné pojištění záruky příslušnými ustanoveními zvláštního zákona.

(3) Pojistná smlouva musí být sjednána tak, aby se pojištění vztahovalo na veškeré zájezdy prodané v době platnosti pojistné smlouvy, ledaže cestovní kancelář uzavře pojistnou smlouvu novou. Okamžikem prodeje zájezdu se rozumí okamžik uzavření cestovní smlouvy. Ujednání pojistné smlouvy, která jsou v rozporu s podmínkou podle věty prvé, jsou neplatná.

(4) Pojišťovna předá cestovní kanceláři kromě pojistky rovněž doklady určené zákazníkům, které musí obsahovat informace o uzavřeném pojištění, zejména označení pojišťovny, podmínky pojištění a způsob oznámení pojistné události; cestovní kancelář je povinna předat tento doklad zákazníkovi současně s cestovní smlouvou.

Komentář MMR:
V § 6 byl vložen nový odstavec 3, který doplňuje ustanovení upřesňující stávající úpravu pojistné smlouvy. Nově zařazený odstavec stanoví, že uzavřená pojistná smlouva se vztahuje na veškeré zájezdy prodané v době účinnosti pojistné smlouvy, to znamená i na ty, které budou realizovány až po jejím zániku.
Zákazník bude mít díky zařazení tohoto ustanovení vyšší jistotu úplného vrácení svých peněz v případě úpadku CK. Ustanovení zároveň upravuje i situaci, kdy CK uzavře novou pojistnou smlouvu tak, aby nedocházelo k souběhu dvou pojistných smluv a z toho vyplývajícím komplikacím v případě pojistného plnění.
Rovněž tato změna byla reakcí na problémy, které v praxi vznikaly např. v situacích, kdy zákazník uzavřel cestovní smlouvu s CK v době, kdy byla řádně pojištěna a zájezd byl realizován v době, kdy pojistná smlouva zanikla. V takovém případě, pokud došlo k úpadku CK v době realizace zájezdu (tedy v době po skončení platnosti pojistné smlouvy), měl zákazník takříkajíc smůlu, pokud CK neuzavřela další pojistnou smlouvu, protože pojišťovna nebyla povinna plnit. Dalším případem byla situace, kdy zákazník zakoupil zájezd v době trvání jedné pojistné smlouvy a zájezd byl realizován v době, kdy CK měla uzavřenu pojistnou smlouvu novou s jinou pojišťovnou. Pak nebylo zcela jednoznačné, kdo má v případě úpadku CK povinnost vůči zákazníkovi plnit.

Změna č. 5: nové povinnosti CK

§ 9

(1) Cestovní kancelář
a) je povinna po celou dobu své podnikatelské činnosti mít uzavřenu pojistnou smlouvu podle § 6 až 8,
b) nesmí zprostředkovávat prodej zájezdu podle § 2 odst. 2 písm. d) pro subjekt, který není cestovní kanceláří ve smyslu § 2 odst. 1,
c) je povinna označit provozovnu a propagační a jiné materiály určené zákazníkovi slovy „cestovní kancelář“, pokud toto označení neobsahuje již její obchodní firma; názvy „cestovní kancelář“ nebo „CK“ může používat pouze podnikatel, který je držitelem platné koncese.

(2) Cestovní kancelář je dále povinna
a) předložit před uzavřením cestovní smlouvy zájemci na jeho žádost k nahlédnutí doklad o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře,
b) při zprostředkování prodeje zájezdu pro jinou cestovní kancelář dodržet povinnosti
1. v propagačních, nabídkových a jiných materiálech, včetně jejich elektronických forem, vždy informovat, pro kterou cestovní kancelář je prodej zájezdu zprostředkováván,
2. před uzavřením cestovní smlouvy předložit zájemci o uzavření cestovní smlouvy (dále jen „zájemce“) na jeho žádost k nahlédnutí doklad o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, pro kterou zprostředkovává prodej zájezdu,
3. před zahájením zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kancelář usazenou na území jiného státu neprodleně informovat o této skutečnosti Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „ministerstvo“), a to včetně údajů o rozsahu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, nebo jiné formy zajištění těchto zájezdů,
4. při zprostředkování prodeje zájezdu pro cestovní kancelář usazenou na území jiného státu předložit zájemci na jeho žádost k nahlédnutí opis oprávnění k provozování cestovní kanceláře včetně jeho úředně ověřeného překladu a informovat zájemce o rozsahu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, nebo jiné formy zajištění těchto zájezdů,
5. při zprostředkování prodeje zájezdu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku poskytnout zájemci s dostatečným předstihem údaje uvedené v § 10.

(3) Cestovní kancelář usazená na území jiného státu je povinna před zahájením prodeje zájezdů bezodkladně informovat o této skutečnosti ministerstvo, a to včetně údajů o rozsahu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo jiné formy zajištění těchto zájezdů.

Komentář MMR:
§ 9 byl doplněn o výčet některých povinností CK. Oproti původnímu znění zákona nebude smět nikdo jiný než CK používat označení „cestovní kancelář“ nebo zkratku „CK“. V praxi totiž často docházelo ke klamání spotřebitele (§ 8 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele), kdy některé CA záměrně mátly spotřebitele tím, že používaly zkratku CK například s odůvodněním, že se jedná o cestovní klub, a nikoliv o označení cestovní kancelář.
Nově byla vložena povinnost ohlašovací vůči ministerstvu při zprostředkování prodeje zájezdů pro CK z členských zemí EU a EHP (ta nabude ještě většího významu po vstupu směrnice o liberalizaci služeb na vnitřních trhu), dále pak povinnost předložit před uzavřením cestovní smlouvy zájemci na jeho žádost k nahlédnutí doklad o pojištění (dříve se tato povinnost vztahovala až na okamžik uzavření cestovní smlouvy – viz § 6 odst. 3, nebo § 852a odst. 2 OZ).
Dále § 9 odst. 3 obsahuje ohlašovací povinnost CK z jiných členských států EU a EHP vůči ministerstvu pro místní rozvoj.

-red-

Plné znění novely zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, stejně jako zmíněný komentář, můžete najít na internetových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj ČR:

www.mmr.cz/index.php?show=001027002

Nejnovější články z rubriky

Foto: JCCR

Travelcon odstartuje už tento čtvrtek

Dopady pandemie covid-19 na cestovní ruch a výhledy pro restart tohoto tvrdě zasaženého odvětví ekonomiky. To jsou témata, která budou prostupovat celým pátým ročníkem konference cestovního ruchu Travelcon, která odstartuje už tento čtvrtek 15. dubna. Nenechte si...

Číst více
Foto: Shutterstock.com (montáž: COT group)

Bude strategie Česka na německém trhu úspěšná? Neujíždí nám vlak?

2300 zástupců německých cestovních kanceláří, 121 000 chatů či 577 kontaktů na jednoho vystavovatele - to je jen pár čísel z dvoudenních premiérových virtuálních Counter Days fvw na největším evropském trhu cestovního ruchu v Německu.

Číst více
Foto: Shutterstock.com

Cyklobusy na trase Brno–Vídeň vyjedou již počtvrté

Čtvrtým rokem vyjedou letos na trase Brno–Vídeň cyklobusy svážející cyklisty z Brna a Židlochovic na místa česko-rakouského pohraničí, jako je třeba Hevlín, Znojmo nebo Mistelbach. Od dubna do října je v plánu vypravit jich podle zájmu zhruba deset....

Číst více