 |
V zimě se standardní hráč golfu v našich končinách většinou uchyluje k občasnému tréninku na krytém drivingu či u golfových simulátorů, někteří pak odlétají do teplejších krajin, aby tam mohli holdovat své vášni. Pokusme se v této době relativního klidu a čekání na jaro osvěžit své znalosti v oblasti, která ke golfu neodmyslitelně patří, totiž znalosti golfové etikety.
Golfová etiketa zdaleka není jen snobskou záležitostí. Její dodržování, či naopak porušování může leckdy znamenat rozdíl mezi příjemně stráveným dnem ve společnosti obdobně naladěných lidí a nekonečně se vlekoucím časem, kdy hrajete s lidmi, kterým golfová etiketa mnoho neříká. Pro to, abychom si hru opravdu užili, není nutné znát dopodrobna vývoj golfové etikety od časů, kdy byla dodnes platná pravidla v St. Andrews v roce 1897 poprvé formálně sepsána. Je pravda, že od té doby prošla pravidla golfové hry modernizačními úpravami a také golfová etiketa určitým vývojem, golf však stále zůstává „gentlemen’s game“ a dodržování jeho pravidel a etikety odlišuje skutečného golfistu od rádoby sportovce, který se pouze snaží být „in“.
Jistě není náhodou, že pravidla golfu mají již od samotného počátku první oddíl nazvaný Etiketa; Chování na hřišti. Hned v úvodu se tam konstatuje, že základním principem hry je brát za všech okolností ohledy na všechny ostatní osoby na hřišti. Ohleduplností k ostatním a principem hry bez přítomnosti rozhodčího se golf odlišuje od většiny ostatních sportů. Při hře podle pravidel jsou pro všechny hráče nastaveny stejné podmínky a záleží jen na nich a jejich golfové zdatnosti, jak úspěšně dokážou překonat všechny nástrahy hřiště. Pro ty, kteří již zkusili vzít do ruky golfovou hůl a odpálit míček, je zbytečné zdůrazňovat, že golf vyžaduje soustředění, trpělivost, a především tvrdou práci na sobě. Je těžké najít jinou hru, která by kladla obdobné požadavky na fyzickou i psychickou kondici, absolutní koncentraci a pokoru. Každý z golfistů jistě zná pocit, kdy jej „golfový pánbůh“ potrestal za pýchu, provázející výjimečně povedený úder, tím, že další jeho míček skončí úplně jinde, než hráč doufal.
Toto zamyšlení ale má být o golfové etiketě, nikoli o tom, jak zahrát dobrý míček. Ostatně učebnic golfu je možná víc než hřišť u nás, ale švih se stejně dá naučit pouze usilovným tréninkem, pokud možno se zkušeným golfovým profesionálem.
O tom, jak se na golf oblékat a kolik holí smí mít hráč v bagu, existuje celá řada publikací a článků. V této poznámce se však chceme věnovat zejména vztahům mezi hráči a mezilidským vztahům při golfu vůbec.
V posledních letech již u nás není problém nalézt televizní přenos z některého špičkového golfového turnaje, zejména z okruhu PGA. V přímém přenosu je tak k vidění řada ukázek „vzorového“ chování v podání špičkových světových golfistů. Televize sice nezprostředkuje zvukovým záznamem přání hezké hry, které si před prvním odpalem míčku popřejí všichni hráči dané skupiny, ale ohleduplnost a pozorné chování hráčů a jejich nosičů holí k sobě navzájem se nedá přehlédnout. Gesto smeknutí čepice a potřesení rukou patří po dohrání 18. jamky ke golfu stejně jako poděkování soupeři za příjemnou společnost po celou dobu hry. Potěšitelné je, že obdobné chování je běžné i na našich hřištích. Ve většině případů se i golfisté u nás chovají před zahájením hry a po dohrání stejně jako obdivovaní profesionálové.
A co nám ještě občas chybí, aby golfová etiketa byla dodržována beze zbytku? Jsou to často drobnosti, které však občas dokážou spoluhráčům nebo dalším přítomným znepříjemnit pobyt na hřišti. Mezi zásady ohleduplného chování při hře, které občas nebývají striktně dodržovány, patří:
- být včas na prvním odpališti a neprodlužovat čas cvičnými švihy (na mnoha hřištích jsou cvičné švihy na odpališti přímo zakázány),
- nestát na odpališti nikdy za hráčem, ale raději vpravo od směru rány,
- nechodit před hráče (blíže k jamce), když se chystá k ráně, a neotáčet se k němu zády,
- nepohybovat se v momentě, kdy se jiný hráč chystá odpálit míček (platí i v případě, kdy míjíme jinou skupinu hráčů),
- brát ohledy na následující skupinu hráčů a případně jim umožnit předejít, pokud je naše hra evidentně brzdí,
- vracet vyseknuté drny,
- k míčku v bunkeru přistupovat zezadu a písek po odehrání uhrabat do roviny,
- vypichovat důlky na jamkovišti, způsobené dopadem míčku,
- nešlapat na jamkovišti do pravděpodobné dráhy patu ostatních hráčů,
- při obsluhování praporku stát co nejdále od jamky a dbát na to, aby případný stín nepadal ani na jamku, ani do dráhy patu,
- praporek vyjmout z jamky ihned poté, co spoluhráč zahraje, nikoli až na poslední chvíli (to kvůli možnému poškození okraje jamky při spěšném vyjmutí),
- praporek držet tak, aby se nemohl ve větru třepotat a dělat hluk.
Toto jsou hlavní zásady ohleduplného chování na golfovém hřišti a jejich dodržování vám i všem ostatním ze skupiny hráčů, budou-li postupovat obdobně, zpříjemní hru. Kromě těchto zásad ohleduplnosti platí ještě celá řada dalších obecných zásad, které by měly být při golfové hře dodržovány:
- nikdy nehrajte, dokud není skupina hráčů před vámi bezpečně z dosahu doletu vámi odpáleného míčku,
- pokud chcete hrát na jamkoviště, počkejte, dokud jej předchozí skupina hráčů neopustí,
- hrozí-li nebezpečí, že váš míček nebo míček vašeho spoluhráče by mohl někoho zasáhnout, zakřičte co nejhlasitěji „fór“ (z anglického „fore“),
- slyšíte-li výkřik „fór“ ve vaší blízkosti, otočte se zády, skrčte se a zakryjte si hlavu pažemi; úder golfovým míčkem je velmi bolestivý a může způsobit i velmi vážná poranění,
- nezapisujte dosažený výsledek na jamkovišti nebo v blízkém okolí, počkejte se zápisem až na další odpaliště,
- pokud si nejste jisti, že odpálený míček naleznete, využijte pravidla o provizorním míčku; ušetříte tím čas, který byste museli v případě ztráty míčku věnovat cestě zpátky k opakování rány,
- ztracený míček nehledejte déle než pravidly povolených 5 minut,
- hole nechávejte vždy na té straně jamkoviště, kterou budete odcházet k dalšímu odpališti, ušetříte si tím čas a kroky; nikdy je nenechávejte přímo před jamkovištěm.
Pokud se vám podaří dodržovat všechna ustanovení golfové etikety, o nichž se zde zmiňujeme, budete pro každého spoluhráče příjemným partnerem, a budou-li se obdobně chovat i všichni ostatní, bude sportovní zážitek ze hry nepochybně umocněn i po společenské stránce.
Uvedeným přehledem nejsou pravidla golfové etikety zdaleka vyčerpána, patří k nim například ještě požadavky na oblečení či některá nepsaná pravidla. Z těch známějších jmenujme například – pokud jde o oblečení – striktní zákaz hry v modrých džínách. Naopak namísto dříve vyžadovaného trička s třemi knoflíky a límečkem je dnes golfová móda tolerantnější. Muži by však neměli nosit tričko ven z kalhot, zatímco pro ženy toto pravidlo neplatí. Zcela nepřijatelné je také nasadit si golfovou čepici štítkem dozadu. Spolehlivým ukazatelem, kam se golfová móda ubírá, bývají přenosy profesionálních turnajů, kde někteří špičkoví golfisté mají pověst módních ikon a nebrání se barevným ani jiným odvážným kreacím.
Zážitkem pro každého golfistu i diváka je umístění míčku do jamky prvním úderem (tzv. „hole in one“). Naopak golfista, jehož míček nedoletí při první ráně za dámská odpaliště, by měl zaplatit všem hráčům své skupiny skleničku. (Pro úvodní ránu na každé jamce se využívá několika odpališť, barevně rozlišených a v rozdílné vzdálenosti od jamky. Muži mají obvykle tři různě vzdálená odpaliště, na která jsou zařazeni podle úrovně hry – čím lepší hráč, tím vzdálenější odpaliště. Před nimi jsou pak dvě další odpaliště, která využívají k úvodní ráně ženy a mládež). Vzhledem k tomu, že většina hráčů po skončení hry odjíždí automobilem, nebývá toto nepsané pravidlo příliš dodržováno.
Na závěr snad jenom několik poznámek, co by se na golfovém hřišti nemělo objevovat:
- házení a mlácení holemi do země při nepovedeném úderu,
- hlasité (často hrubé) projevy nespokojenosti s úderem,
- nerespektování ticha a klidu v momentě, kdy odpalují míček spoluhráči,
- negativní hodnocení ran spoluhráčů (pochvala je naopak po dobrém úderu na místě),
- mobilní telefony a jejich zvonění (při turnajích může zazvonění mobilu znamenat i diskvalifikaci příslušného hráče).
Tento přehled není vůbec vyčerpávající a rozhodně by se dal doplnit o další „do“ a „do not“, tedy co je povoleno a co není. Čím více hráčů si zásady golfové etikety, především ty striktně dané v pravidlech, osvojí a bude se podle nich na hřišti chovat, tím příjemnější bude čas, který při hře strávíme. Nezapomínejme, že „příklady táhnou“, a je tedy i na nás, jaká pohoda bude na našich golfových hřištích panovat.
Text: Františka Müllerová,
Vysoká škola ekonomická v Praze
Foto: Martin Vojta