Více výsledků...
Přestože zájem o něj roste a jeho přínos pro rozvoj a branding destinací je nezpochybnitelný (byť dosud nepodložený neprůstřelnými statistickými argumenty), je gastroturismus v mnoha zemích stále ještě tak trochu na okraji zájmu kompetentních orgánů. Změní se to kvůli milenialům?
Možná si to mnozí ani neuvědomují, ale gastronomie je jedním z mála prvků, které v současnosti dávají vyniknout odlišnosti jednotlivých destinací cestovního ruchu. Zatímco rozdíly v kultuře či architektuře se v posledních desetiletích dosti stírají, gastronomie si tu s větším, jinde s menším úspěchem udržuje své tradiční rysy. A jelikož cestovnímu ruchu dnes dominuje generace Y, která se vyznačuje honbou za zážitky a touhou po autenticitě, nelze se divit, že roste popularita gastroturismu, tedy cest motivovaných právě gastronomickými zážitky. Mimochodem – je dobré vědět, že na jídlo připadá celosvětově asi třetina veškerých výdajů účastníků cestovního ruchu. A pro zajímavost dodejme, že třeba v USA je návštěva restaurací druhou nejoblíbenější aktivitou turistů navštěvujících zemi a naopak pro americké turisty v zahraničí se jedná o zdaleka nejoblíbenější volnočasovou aktivitu.
Z globálního hlediska je gastroturismus jednou z mála příležitostí pro rurální komunity, jak alespoň částečně vzdorovat globalizačním tendencím. A také jednou z šancí na získání příjmů z cestovního ruchu a na vznik či udržení pracovních míst. Podle Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) je gastroturismus (turismus motivovaný zcela či částečně gastronomickými zážitky v cílové destinaci) jednou z nejdynamičtějších a nejkreativnějších součástí průmyslu cestovního ruchu.
V mnoha zemích světa se v posledních letech objevují gastronomické trasy, tedy tematické turistické produkty provádějící turisty napříč destinacemi a upozorňující na jejich typické a tradiční gastronomické výrobky. A že se turisté na těchto trasách seznámí nejen s jejich výrobou a možnostmi zpracování, ale i s historickými a dalšími pamětihodnostmi, je nabíledni. Dochází tak k propojování různých produktů cestovního ruchu jednotlivých zemí, případně skupin zemí. To je mimochodem jedna z cest k prodloužení průměrné doby, kterou turisté v té které destinaci tráví.
Z hlediska cílových destinací je podstatné, že lidé cestující za gastronomickými zážitky patří obvykle ke vzdělanějším a ekonomicky lépe situovaným účastníkům cestovního ruchu. V tom se podobají třeba turistům cestujícím za kulturou. Ekonomický význam gastroturistů potvrzuje například průzkum provedený v USA ve spolupráci s Travel Industry Association, časopisem Gourmet a World Food Travel Association. Z jeho výsledků vyplynulo, že Američané, kteří se během cestování zapojují do aktivit spojených s gastronomií či vínem, utratí v průměru 1 194 dolarů za jednu cestu, přičemž 36 procent z této sumy (425 USD) připadá právě na aktivity spojené s jídlem a pitím. A ti, pro něž byly kulinární zážitky hlavní motivací pro cestování, utratili za jednu cestu v průměru o 77 USD více a podíl výdajů na kulinární zážitky byl ještě vyšší, zhruba 47procentní (593 USD).
S ohledem na výše uvedené je jasné, že ambicí každé destinace, která chce rozvíjet gastroturismus, by mělo být v maximální míře uspokojit potřeby gastroturistů, a přimět je tak k opakované návštěvě. To se pochopitelně neobejde bez kvalitního produktu. Gastroturismus je zkrátka ze své podstaty spjat s kvalitní gastronomií a tím pádem i s využíváním kvalitních a zejména pak lokálních surovin. Tyto faktory stály (resp. stále stojí) za úspěchem Španělska, Francie, Itálie nebo Řecka v oblasti gastroturismu. Stejně tak je možné hovořit třeba o USA, Brazílii, Peru, Mexiku, Novém Zélandu, Jižní Africe, Austrálii, Chile, Indonésii, Bali, Číně nebo Singapuru. To jsou všechno země, které jsou celosvětově považovány za přední destinace gastroturismu. Země, jejichž image je do velké míry ovlivněna právě gastronomií. Gastronomie je totiž jedním z nástrojů destinačního brandingu…
UNWTO před pár lety provedla průzkum mezi svými přidruženými členy (mj. z řad národních turistických centrál) na téma gastroturismu. Z jeho výsledků mimo jiné vyplynulo, že 88,2 procenta respondentů považuje gastronomii za strategický prvek při budování značky a image jejich destinace. Jen 11,8 procenta bylo názoru, že gastronomie hraje vedlejší roli. Na druhou stranu těch, kdo u svých destinací vnímali gastronomický brand, bylo jen něco málo přes dvě třetiny. Velká část destinací tak má v tomto směru ještě co dohánět.
Graf 1 – Nejčastější produkty gastroturismu
Zdroj: UNWTO, zpracování vlastní
Komunikace gastronomické kultury jejich destinací by podle účastníků průzkumu měla stavět na hodnotách jako kvalita, rozmanitost a regionální odlišnost potravin, jmenovitě olivového oleje, vín, koření, ryb a mořských plodů, rýže, zeleniny, masa atp. Za přidanou hodnotu pak mnozí označovali širší koncepty typu „středomořská strava“ (která je od roku 2010 na seznamu nehmotného dědictví UNESCO), „zdravá kuchyně“, „udržitelnost“ či „multikulturalismus“. Vyzdvihovali také důležitost restaurační nabídky se silným lokálním základem (středomořským, orientálním, etnickým apod.), která v sobě spojuje tradici s inovacemi.
Pokud jde o produkty v oblasti gastroturismu, hrají podle respondentů největší roli eventy. Jak ukazuje graf 1, následují gastronomické trasy, školy vaření a workshopy, veletrhy s lokálními potravinami a návštěvy trhů a výrobců. Jen malou roli naopak v oblasti gastroturismu hrají muzea a prezentace. Výsledky rovněž ukázaly, že národní turistické centrály členských zemí UNWTO jsou si vesměs vědomy důležitosti eventů coby marketingového nástroje. Při podpoře gastroturismu na ně spoléhá 91 procent z nich (viz graf 2). Z kompletní škály marketingových nástrojů pak následuje klasická inzerce a brožury (82 %), resp. speciální webové stránky zaměřené na gastroturismus (78 %). Jen 61 procent respondentů zmíněného průzkumu sáhlo při svých marketingových aktivitách k vydání speciálních průvodců či k vytvoření blogů (43 %). Ještě méně frekventované byly specializované fam a press tripy (13 %). A možná poněkud překvapivý byl jen 4procentní podíl sociálních sítí. Zároveň se ukázalo, že gastroturismus je stále ještě hlavně regionální fenomén – většina marketingových aktivit se odehrávala právě na regionální úrovni. Na druhém místě byl marketing lokální a národní, mezinárodní marketingové aktivity skončily na místě posledním.
Graf 2 – Marketingové nástroje používané k podpoře gastroturismu
Zdroj: UNWTO, zpracování vlastní
UNWTO se v průzkumu zajímala také o to, zda v členských zemích existuje nějaká systémová spolupráce mezi turistickým sektorem a lokálními producenty potravin, restauratéry, obchodníky apod. A výsledek není příliš překvapivý. Ukázalo se, že ve většině zemí takováto spolupráce funguje ad hoc, tedy na konkrétních marketingových projektech, o systémovém řešení však většinou nemůže být řeč. A podle 37,5 procenta účastníků průzkumu v jejich zemích taková spolupráce neexistuje vůbec, nebo je jen sporadická. Podobně negativní bylo zjištění, že ve většině zemí neexistuje systematická analýza ekonomických přínosů gastroturismu. Většina účastníků se přitom shodla na tom, že váha gastronomie v příjmech z cestovního ruchu je značná, zhruba třicetiprocentní, a že destinace mají v tomto ohledu ještě velký prostor pro práci.
Na základě výsledků podobných průzkumů bývá obvykle formulována sada doporučení. Nejinak tomu bylo v případě průzkumu UNWTO. Na co by se tedy měly destinace usilující o prostor na gastroturistickém trhu zaměřit?
Za prvé, tradiční strategie rozvoje gastroturismu musejí ustoupit strategickým nástrojům, které sázejí na kvalitu, rozmanitost a jedinečnost místních produktů a gastronomie daného území. Tyto nabídky musejí vycházet z hodnot kulturní identity, udržitelnosti, kvality produktů a služeb cestovního ruchu a také ochrany spotřebitele. Jedním z pilířů úspěšné a účinné strategie by měla být co nejlepší znalost trhu. Zvlášť v tak vysoce konkurenční situaci, jaká panuje na trhu v současnosti. Prioritou destinací by proto mělo být stanovení plánů rozvoje a tvorba gastronomických turistických produktů.
Zkušenosti přidružených členů UNWTO ukazují, že je třeba chopit se příležitosti, kterou představuje gastronomie pro tvorbu značky destinace. Za klíčové je přitom třeba považovat zapojení šéfkuchařů do tohoto procesu a rozvoj kvalitních a věrohodných propagačních nástrojů, jakými jsou specializované průvodce či akce, a pozornost je třeba věnovat práci s médii, internetem a sociálními sítěmi.
Zatřetí, jak v konceptualizaci, tak ve vývoji nabídky produktů a propagace, se respondenti shodli na potřebě spolupráce mezi všemi aktéry gastroturismu na lokální úrovni (výrobci, rybáři, trhy, rybí trhy, restaurace, hotely, cestovní kanceláře, veřejné správy apod.).
A v neposlední řadě průzkum ukázal, že je třeba podporovat znalosti a výzkum v oblasti gastroturismu.
Foto: Shutterstock.com
Beskydská, Krkonošská i další pivní stezky 2026: pivovary, délky tras, razítka a odměny. Kam vyrazit za pivem po Česku.
Galateo, coperto a spropitné v Itálii: kolik dát u stolu, jak se obléknout do kostela a čeho se vyvarovat v restauraci i na ulici.
Nejníže položená sjezdovka ve střední Evropě a večer víno z Modrých Hor. Tipy na lyžování v Němčičkách i vinařské akce 2026.
