Evropská unie je potměšilá bestie podobná příslovečné chiméře, skládá se z neslučitelných částí. Chová se jako chameleon zkřížený s drozdem mnohohlasým, který dokáže napodobit hlas jakéhokoliv ptáka, a dokonce i vašeho mobilního telefonu – zkrátka neustále mění barvu a střídá písničky. Když přijde řeč na fondy EU, je to zvíře ještě nepochopitelnější. Podpůrné programy EU spadají do množství různých kategorií a už vůbec vás nesmí překvapit, že je příliš často spravují naprosto odlišné úřady, takže když chcete najít fondy pro svůj projekt, měli byste si najmout Holmese. Fakt je ten, že se EU snaží celý proces nějak zprůhlednit a trochu jej centralizovat, ale k tomu jí zbývá urazit ještě hodný kus cesty, jak vyplývá z martyria, kterým jsem musel projít, když jsem získával informace pro tento článek.
Začal jsem s úmyslem zdokumentovat různé programy EU, které napomáhají rozvoji infrastruktury v cestovním ruchu. Ke svému překvapení jsem se hned zkraje dozvěděl, že ani EU, ani její fondy rozvoj turistické infrastruktury nepodporují. Zdálo se mi to samozřejmě poněkud bizarní, protože cyklotrasy a sportovní střediska, která byla vybudována za přispění fondů EU, zcela jasně zvýšila naši turistickou nabídku. Ale v tomto punktu byli úředníci neoblomní, na podporu cestovního ruchu Evropská unie rozhodně nedává ani euro. Jedině tak na rozvoj místních komunit a na životní prostředí. Dobrá, bral jsem to.
Nicméně, byl jsem rozhodnut najít seznam projektů s cestovním ruchem spřízněných, které byly financovány z prostředků Evropské unie. Úředníci EU mi doporučili, abych se obrátil na Ministerstvo financí, protože to vládne penězi. Když jsem objasnil, o co mi jde, řeklo mi Ministerstvo financí, abych soustředil svou pozornost na Ministerstvo pro místní rozvoj. Odtamtud jsem byl přesměrován na Ministerstvo zahraničních věcí, které mě opět poslalo… na Ministerstvo financí. Podruhé jsem měl na Ministerstvu financí štěstí, protože jsem se dostal konečně k té správné osobě. Pavla Žáková z Centra pro zahraniční pomoc Ministerstva financí byla více než ochotna vyjít mi vstříc. Pustila se do pátrání a nakonec mi sdělila, že fondy Evropské unie sice nepodporují rozvoj projektů turistické infrastruktury (což už jsem věděl dříve), ale že mnoho projektů, které se nějakým způsobem cestovního ruchu týkají, bylo zahrnuto pod program přeshraniční spolupráce Phare, který obsahuje také tak zvaný Joint Small Project Fund (JSPF). A tam se tyto projekty skrývají. Laskavým hlasem mi sdělila, že osobně prošla monitorující zprávy a že našla pouze obecné informace o tom, že se některé JSPF zaměřují mimo jiné i na cestovní ruch, ale že o těchto malých projektech, zahrnutých do JSPF, nemají přehled. A doporučila mi, abych se zeptal na příslušné agentuře Phare CBC – tedy centra pro regionální rozvoj. Vysoce jsem ocenil její snahu, ale už jsem začínal dostávat závratě.
Ocitl jsem se opět na Ministerstvu pro místní rozvoj a tam mě přepojili na Jaroslava Durdise, výkonného ředitele IA CRR ČR, který mě informoval o tom, že program Phare (PHARE je zkratka sousloví Pologne, Hongrie Assistance a la Reconstruction Economique, byl založen v roce 1989 na podporu přechodu Polska a Maďarska k tržní ekonomice a později byl rozšířen na Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Bulharsko, Českou republiku, Estonsko, bývalou jugoslávskou republiku Makedonii – FYROM, Lotyšsko, Litvu, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko) byl určen k tomu, aby pomáhal při tvorbě infrastruktury komunit v oblasti dopravy a životního prostředí. Cyklotrasy spadají pod kategorii dopravy. Jaroslav Durdis mi v rychlosti poskytl seznam těchto projektů, které byly financovány EU. Ale za sportovními zařízeními a další infrastrukturou nepřímo se vztahující k cestovnímu ruchu jsem musel někam jinam. Byl jsem přesměrován na tiskovou mluvčí Delegace Evropské komise v Praze, konkrétně na webovou stránku, na které jsem své pátrání začínal.
Myslím, že postačí, když řeknu, že je na nich k dispozici ohromná spousta informací o EU a fondech Evropské unie, Phare, ISPA a SAPARD a o předvstupních pomocných nástrojích, což se cestovního ruchu týká jen velmi nepřímo. Pokud jde tedy o to, jak vyplývá z mého dočasného průzkumu, netýká se tam cestovního ruchu spíš vůbec nic, ani nepřímo. Maje toto na mysli, uznal jsem velký význam toho, že se Světová organizace cestovního ruchu (WTO) tolik snaží prosadit cestovní ruch do Evropské ústavy. Řečeno ústy generálního tajemníka WTO Francesca Frangialliho: „Budoucnost evropského cestovního ruchu závisí na úrovni povědomí evropských politických lídrů s ohledem na význam, který jsou ochotni tomuto odvětví poskytnout. Bez ohledu na výjimečný potenciál Evropy se dá říci, že pokud bychom v případě tak důležitého sektoru v ekonomice a ve společnosti selhali, bylo by to promarnění příležitosti, která se naskytla.“
Je už jedno, jestli se tomu říká cestovní ruch nebo turistika či doprava nebo nějak jinak, ale financování nových cyklotras a sportovních center pomáhá jak průmyslu cestovního ruchu, tak místní populaci. Cestovní ruch vytváří pracovní místa. Jsou to příležitosti, které tu předtím nebyly a které stimulují místní a regionální ekonomiky. Všechny tyto věci jsou zcela v souladu s cíli Evropské unie. Problémem je to, že se cestovní ruch ještě nedostal v žádné oficiální podobě na radarové obrazovky EU (od roku 2002 se má v Bruselu každý rok konat fórum na toto téma – ale to jsou jenom řeči). Takže právě toto potřebuje změnu, a až se nám to podaří, bude snad ta potměšilá bestie trochu zkrocenější ku prospěchu nás všech.
Kip Bauersfeld