Jablkem sváru mezi (některými) cestovními kancelářemi a agenturami a (takřka všemi) průvodci se stala legislativa řešící uznávání odborné kvalifikace průvodců v rámci Evropské unie. Představitelé touroperátorů si evropské směrnice často vykládají tak, že průvodcovat může prakticky kdokoli a kdekoli, průvodci jsou naopak názoru, že poskytovatelé průvodcovských služeb musejí splňovat odbornou způsobilost. V tomto názoru podporují české průvodce sdružené v Asociaci průvodců ČR vrcholní představitelé European Federation of Tourist Guides Associations (Evropská federace asociací turistických průvodců – FEG). Prezident federace Tom Hooper a tajemnice Glorianne Mizzi při příležitosti červencové návštěvy v Praze poskytli redakci COT business exkluzivní interview.
O svůj pohled na evropské směrnice se s námi podělili Glorianne Mizzi |
Představte nejprve prosím našim čtenářům FEG a její hlavní aktivity.
GM: FEG byla založena s cílem dát dohromady průvodce z různých evropských států a pomoci tak prosazovat jejich zájmy na evropské úrovni. Podstatná část naší činnosti se týká zvyšování kvalifikace průvodců a tím zlepšování kvalitativních standardů průvodcovských služeb pro všechny návštěvníky Evropy.
 Co je FEG?Evropská federace asociací turistických průvodců vznikla v roce 1986 v Paříži. Jejím posláním je hájit zájmy průvodců v rámci Evropské unie a zvyšovat kvalitu průvodcovských služeb. Sdružuje svazy průvodců z Rakouska, Kypru, Dánska, Francie, Německa, Řecka, Islandu, Irska, Itálie, Malty, Ruska, Španělska, Turecka a Velké Británie. Od roku 2005 je řádným členem také Asociace průvodců České republiky. Přidruženými členy jsou profesní sdružení průvodců z Litvy, Švédska, Slovenska a Maďarska. |
Scházíme se pravidelně dvakrát ročně, obvykle v březnu a v listopadu, abychom si vyměnili informace a schválili plán činnosti na další půlrok. Tato setkání probíhají pokaždé v jiné členské zemi, naši členové tak mají vždy příležitost seznámit se s kulturou a vůbec celkovou turistickou nabídkou dané destinace. Kromě toho pořádáme jednou za dva roky konference, kterých se kromě našich členů účastní i zástupci různých institucí činných v cestovním ruchu.
TH: Já bych vyzdvihl ještě další aspekty naší činnosti, tedy intenzivní dialog s představiteli různých evropských institucí, které mají co do činění s cestovním ruchem. Aktivní jsme také v projektech zaměřených na kvalitu, respektive na standardizaci v oblasti průvodcovské činnosti. Z našich jednání s představiteli cestovních kanceláří a agentur, ale i se zástupci různých profesních svazů vzešly například definice různých typů průvodců, které jsou nyní v rámci Evropy používány. Tuto terminologii totiž kodifikovala Evropská unie ve svých normách. Stojíme také za projektem standardizace průvodcovského vzdělávání, který by snad měl být dokončen ke konci tohoto roku.
Snaha o co nejvyšší kvalitu služeb je to, co máme společného s představiteli evropských institucí. Nic jiného než snaha o standardizaci kvality totiž nestojí například za směrnicí Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu. To je něco, co naprosto vítáme a co sami podporujeme třeba naší chartou kvality, kterou jsme přijaly na své sicilské konferenci v roce 2004. Při jejím sestavování jsme byli vedeni snahou o to, aby klienti v rámci Evropy věděli, co mohou očekávat od turistických průvodců.
Trh cestovního ruchu se rychle vyvíjí a lidé dnes mají mnohem větší povědomí o tom, co mohou na trhu získat. Je tomu i díky masovému rozšíření internetu a boomu individuálního cestování. Jednotlivé demografické skupiny cestují víc než dřív a jejich příslušníci jsou stále zkušenější. Souvisí to samozřejmě i s rozšiřováním Evropské unie – Evropané víc než dřív vyrážejí na „eurovíkendy“ do nových členských zemí, díky čemuž roste také poptávka ze strany individuálních turistů po průvodcovských službách. Samozřejmě po kvalitních průvodcovských službách… A já jsem přesvědčen, že všude v Evropě jsou průvodci připraveni kvalitní služby nabídnout.
Pozitivně jste se zmínil o evropské směrnici o službách na vnitřním trhu. Ta ovšem, stejně jako směrnice o uznávání odborných kvalifikací, je u nás různými subjekty různě vykládána. Někteří touroperátoři jsou (zjednodušeně řečeno) názoru, že po implementaci směrnic do tuzemské legislativy bude moci například turisty po Praze provádět prakticky kdokoli, například i řidič autobusu, který je přivezl. To by samozřejmě byla pro kvalifikované místní průvodce katastrofa… Je situace opravdu taková, nebo jde o špatný výklad směrnice?
TH: To je naprosté nedorozumění, které, alespoň doufám, se nám podaří těmto touroperátorům vysvětlit. To by přeci znamenalo popření zhruba čtyřicetiletého vývoje v této oblasti. Smyslem směrnice o uznávání odborných kvalifikací je umožnit výkon povolání, na které máme kvalifikaci doma, resp. v zemi usazení, také v jiném členském státě. Například ani sebelepší tour manager doprovázející turisty do zahraničí nemůže na základě evropských směrnic vykonávat v zahraničí práci průvodce. Je mi jasné, že existuje řada účelových výkladů těchto směrnic, nemyslím ale, že jde o cestu správným směrem…
GM: Podle mne jde o důkaz toho, že ještě ne všichni se naplno sžili s terminologií užívanou v cestovním ruchu a směšují pojmy „tourist guide“ a „tour manager“. Tourist guide, tedy průvodce cestovního ruchu, prakticky nikdy necestuje. Svými znalostmi a zkušenostmi je svázán s nějak vymezeným územím. Naproti tomu tour manager, tedy vedoucí zájezdu, který doprovází turisty na jejich cestách po světě, jen zřídka může lokálním průvodcům konkurovat svými znalostmi reálií daného místa. Jde zkrátka o dvě naprosto různá povolání.
Takže místní průvodci se o ztrátu ochrany bát nemusejí?
TH: Musím vás trochu opravit. Průvodci nevolají po žádné ochraně, ale po nastolení rovných podmínek pro všechny. Tedy po tom, aby průvodce, pokud chce vykonávat svoji profesi i v zahraničí, musel splnit stejné podmínky, které jsou předepsány průvodcům místním. Problém je, že vzdělávací systémy v evropských státech se vyvíjely samostatně a nikdy se neplánovalo, že by byly harmonizovány. Jen obtížně se proto srovnávají znalosti absolventů různých kurzů či škol z různých evropských zemí. A to je důvod, proč nyní evropské státy usilují o harmonizaci požadavků na kvalifikaci průvodců. S ohledem na aktuální trendy a na rychlost, jakou se cestovní ruch v poslední době vyvíjí, to samozřejmě není jednoduché. Už proto, že radikálně rostou i nároky klientů, jak jsem již říkal. V uplynulých desetiletích také velmi vzrostl požadavek nejen na vzdělání průvodců, ale také na jejich praktické zkušenosti. Průvodce již dnes nemůže být pouze „chodící encyklopedií“, musí se umět o turisty postarat v jakékoli situaci. Musí být i dobrým psychologem a umět odhadnout, jaké informace jsou zajímavé pro kterou cílovou skupinu apod.
Jaká podle vás čeká průvodce v Evropě budoucnost ve světle všech současných trendů hýbajících cestovním ruchem?
TH: Řekl bych, že světlá. Usuzuji tak mj. z toho, že na většině evropských trhů poptávka po průvodcovských službách roste. Je tomu tak například díky stále aktivnějším „okrajovým“ tržním segmentům. Vztahy na trhu se sice napřimují a lidé si stále více služeb zajišťují sami přes internet. To je pro průvodce, ale samozřejmě třeba i pro hoteliéry a další subjekty výzva. Uspěje pouze ten, kdo se dokáže těmto novým podmínkám přizpůsobit.
Text a foto: Petr Manuel Ulrych