Více výsledků...
Evropská komise schválila v prosinci 2008 návrh nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a byl tak zahájen legislativní proces přijetí další z právních norem EU regulujících práva cestujících. V současné době je již v platnosti Nařízení č. 261/2004, týkající se práv cestujících v letecké přepravě, nařízení týkající se práv cestujících v železniční přepravě a projednáváno je i nařízení o právech cestujících v námořní a říční přepravě. Nařízení o právech cestujících v autobusové dopravě tak doplňuje škálu evropské legislativy regulující práva cestujících.
Evropská komise uvádí, že ochrana cestujících v autobusové a autokarové dopravě se mezi jednotlivými členskými státy liší. Cestující se musí spoléhat na vnitrostátní systémy odpovědnosti, právní předpisy týkající se poctivého obchodního styku a dobrovolné závazky provozovatelů v oblasti péče o zákazníky. V některých zemích sice vypracovali provozovatelé rozsáhlé dobrovolné dohody včetně odpovídajících mechanismů pro vyřizování stížností a řešení sporů, ve většině členských států však tomu tak není. V současnosti neexistují žádná společná pravidla pro náhradu škody, pomoc v případě přerušení cesty, vyřizování stížností a urovnávaní sporů mezi cestujícími a dopravními společnostmi. To brání spravedlivé hospodářské soutěži mezi provozovateli z různých členských států.
Návrh nařízení o právech cestujících v autobusové přepravě reguluje následující okruhy odpovědnosti a povinností podniků provozujících autobusovou a autokarovou dopravu:
Nařízení se primárně vztahuje na pravidelnou autobusovou dopravu (s možností vyčlenit městskou, příměstskou a regionální dopravu), avšak ustanovení týkající se odpovědnosti v případě usmrcení a zranění cestujících a odpovědnosti za zavazadla se vztahují v plném rozsahu i na dopravu příležitostnou. Z nejdůležitějších ustanovení vztahujících se i na dopravu příležitostnou vyjímáme následující:
Návrh nařízení zakotvuje odpovědnost podniků provozujících autobusovou dopravu za ztrátu nebo škodu vyplývající z usmrcení, úrazu nebo psychické újmy cestujících, které byly způsobeny nehodami, k nimž došlo během pobytu cestujícího ve vozidle nebo při nastupování nebo vystupování v souvislosti s autobusovým a autokarovým provozem. Odpovědnost podniků nepodléhá žádnému finančnímu limitu. Pokud podnik prokáže, že nehoda byla způsobena okolnostmi, které nemají původ v autobusovém provozu a podnik nemohl těmto okolnostem zabránit a odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci, limit odpovědnosti činí 220 000 EUR. Pouze pokud byla nehoda zaviněna cestujícím nebo způsobena jeho nedbalostí, podnik nenese žádnou odpovědnost.
V případě usmrcení nebo úrazu cestujícího nebo jiného poškození jeho tělesného nebo duševního zdraví v důsledku nehody musí podnik provozující autobusovou dopravu neprodleně, nejpozději do patnácti dnů od zjištění totožnosti fyzických osob, které mají nárok na odškodnění, vyplatit zálohové platby ve výši potřebné k uspokojení okamžitých ekonomických potřeb a přiměřeně utrpěné újmě. Výše zálohové platby v případě usmrcení cestujícího činí nejméně 21 000 EUR. Zálohová platba nepředstavuje uznání odpovědnosti a může být započtena oproti jakékoli další částce vyplacené na základě tohoto nařízení, avšak je nevratná, s výjimkou případů, ve kterých byla škoda způsobena nedbalostí cestujícího nebo ve kterých ji cestující zavinil, nebo pokud osoba, která obdržela zálohovou platbu, nebyla osobou oprávněnou k obdržení odškodnění.
Návrh nařízení zakotvuje odpovědnost podniků provozujících autobusovou dopravu za ztrátu nebo poškození zavazadel cestujících, která jim byla svěřena. Maximální částka náhrady škody činí 1 800 EUR na cestujícího (jedná se tedy o zavazadla přijatá k přepravě, tj. v zavazadlovém prostoru). V případě nehod vyplývajících z autobusového a autokarového provozu podniky taktéž odpovídají za ztrátu nebo poškození osobních věcí, které měli cestující na sobě nebo při sobě jako příruční zavazadlo. Maximální částka náhrady škody činí 1 300 EUR. Jestliže však podnik prokáže, že škodu zavinil cestující nebo ji způsobila jeho nedbalost nebo že zavinění či nedbalost cestujícího ke vzniku škody přispěly, je podnik zcela nebo částečně zproštěn odpovědnosti vůči osobě uplatňující nárok v rozsahu, v jakém toto zavinění nebo nedbalost způsobily škodu nebo ke vzniku škody přispěly.
Návrh nařízení stanovuje zákaz odmítnout rezervaci pro určitý spoj či cestu a zákaz odmítnout zdravotně postiženou osobu na palubu vozidla z důvodu zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace. Odmítnutí je možné jen z důvodu bezpečnostních požadavků, které jsou stanoveny vnitrostátními či mezinárodními předpisy, nebo pokud velikost vozidla znemožňuje nástup nebo přepravu zdravotně postižené osoby.
Dle návrhu nařízení podniky provozující autobusovou dopravu odpovídají za zrušení spoje a v případě, že pravidelná doba trvání jízdy přesahuje tři hodiny, za zpoždění při odjezdu delší než dvě hodiny. V těchto případech musí cestujícím nabídnout náhradní dopravu za přiměřených podmínek nebo, není-li to možné, informovat o přiměřených náhradních spojích jiných dopravců, vrátit cenu jízdenky, pokud cestující nepřijme náhradní dopravu, a přiznat náhradu škody ve výši 100 % ceny jízdenky, pokud podnik nezajistí náhradní dopravu nebo neposkytne informace o náhradních spojích. Odškodnění musí být vyplaceno do jednoho měsíce po podání žádosti o náhradu škody.
Cestující mohou podat stížnost podniku provozujícímu dopravu do jednoho měsíce ode dne, kdy se přeprava uskutečnila nebo měla uskutečnit. Podnik musí do 20 pracovních dnů poskytnout stanovisko s uvedením důvodů nebo v odůvodněných případech cestujícího informuje, v jaké lhůtě může očekávat odpověď. Lhůta na odpověď není delší než dva měsíce.
Nařízení je schvalováno v procesu „co-decision“, tzn. že musí být schváleno jak Evropským parlamentem, tak Radou Evropy. První čtení v Evropském parlamentu by mělo proběhnout ještě za funkčního období stávajících europoslanců, předpokladem je začátek června. Návrh nařízení předpokládá vstup v platnost jeden rok po přijetí nařízení a jeho zveřejnění v Úředním věstníku EU.
ECTAA a AČCKA se velmi aktivně účastní připomínkování návrhu nařízení, které se netýká jen dopravců, ale i cestovních kanceláří provozujících autobusovou dopravu a v konečném důsledku i cestovních kanceláří, které jsou odpovědné za své subdodavatele. Řada ustanovení je nepřijatelných, zejména ustanovení týkající se odpovědnosti za usmrcení a zranění cestujících a za zavazadla, s příslušnými limity, a nemožnost vyvinění se z odpovědnosti v případech, kdy byla nehoda způsobena okolnostmi, které nemají původ v autobusovém provozu a kterým nemohl dopravce zabránit, i když vynaložil veškerou péči. Limit 220 000 EUR v těchto případech je neopodstatněný, povinnost zálohy ve výši 21 000 EUR do 15 dnů lze považovat přímo za likvidační. Neopodstatněnost požadovaných limitů dokazuje i fakt, že se jedná o částky vyšší než v letecké přepravě. Dodatečné pojištění by bylo velmi nákladné a zásadně by mohlo zvýšit cenu dopravy. Nařízení by se také mělo vztahovat na práva cestujících jen v mezinárodní dopravě, tak jako je tomu v případě letecké přepravy, nikoli i v přepravě vnitrostátní. Taktéž doba vstupu v platnost jeden rok je vzhledem k řadě nových požadavků nereálná. Své zásadní připomínky zpracovala ECTAA ve společném stanovisku s IRU (mezinárodní sdružení autodopravců) a budou předložena k projednání.
Ing. Roman Škrabánek, prezident AČCKA, Strategic Committee ECTAA
EuroVelo 13 po Česku: 800 km podél bývalé hranice. Šumava, jižní Morava, značení i tipy na etapy pro cykloturisty.
Kam v Brdech na kole, kde parkovat a co je zakázané. Praktický přehled cyklotras, okruhů a pravidel v CHKO Brdy pro rok 2026.
Jak se dostat vlakem k moři do Chorvatska v roce 2026: noční Nightjet Vídeň–Split, Adriatic Express z Ostravy a ceny lůžek.
