Vážení čtenáři,
Bude to velmi zdrženlivé a zároveň poněkud nejapné, když řeknu, že od doby, kdy jste do rukou dostali letní číslo COT Businessu, uplynulo pod českými mosty hodně vody. Mnozí z nás ze západní části České republiky teď vědí z první ruky, co dokážou nepřiměřené deště. Tato pohroma ale znova ukázala úžasnou odolnost nejenom samotného průmyslu cestovního ruchu, ale všech vás, kteří v něm pracujete. Během celé té smutné záležitosti jsem nenarazil na nikoho, kdo by v zoufalství lomil rukama. Konkrétní výsledky vaší práce jsou vidět každý den a o jejích příkladech s hrdostí referujeme v tomto čísle.
Infrastruktura cestovního ruchu se rychle vrací do normálu a přesně totéž se bohužel dá říci i o tradičním přístupu vlády k našemu průmyslu. Totéž platí o některých politicích, kteří se snažili vytlouci politický kapitál z čehokoliv, včetně nedávných povodní. Pokud se jich týká, tak se v poslední době zdá, že povodně nezpůsobily předimenzované deště. Prezident Havel například na stránkách The Financial Times řekl, že je to důsledek 40 let totalitního systému, jiné kruhy si za viníka vybraly pražského primátora Igora Němce a ministr zahraničních věcí si zřejmě myslí, že za všechno zlo tohoto světa mohou lstiví Iráčané. Na druhé straně ne všichni politici jsou tak zabednění. Tatáž logika, která vedla k přehodnocení nákupu Gripenů, však selhala v případě účasti českých jednotek ve vojenských dobrodružstvích v cizině. A to se ani nezmiňuji o všech dalších ideologických luxusech, které ve svém souhrnu stojí tuto zemi o dost více než nedávné záplavy.
V témže čase se při několika příležitostech ocitli pod palbou také profesionálové cestovního ruchu, kteří s politickými dogmaty nemají pranic společného. Předhazovalo se jim ledacos, včetně hyenismu. A možná právě to je důvod, proč musí být náš průmysl potrestán odříznutím minimálně 60 milionů korun z letošního přídělu Státního programu na podporu cestovního ruchu (viz str. 14). A to navzdory tomu, že příslušné ministerstvo velmi dobře ví, že cestovní ruch představuje jeden z pilířů, na kterých naše podmáčená ekonomika ještě stojí. Tato suma je samozřejmě pouhou kapkou v Orlické přehradě jak ve vztahu k potřebám našeho průmyslu, tak k nákladům na odstranění škod, způsobených záplavami. Nicméně, máme nyní první reálný signál, že navzdory všem třeskům pleskům o strategickém významu cestovního ruchu pro ekonomiku naší země tento průmysl ve skutečnosti opět obsadí čestné poslední místo na seznamu vládních priorit.
Za mimořádných situací se samozřejmě priority často mění. A totéž platí o naší tradiční Poslední tropické noci v Praze, jejíž dějiště bylo podobně jako velká část střední Evropy také dočasně postiženo tropickým monzunem. Zda se tato akce bude konat ve znamení Indiánského léta nebo slavných Bílých nocí ukáže až čas.
Nikdy nebylo více práce, než je teď. Někteří z nás jsou stále ještě zaměstnáni nákladným odklízením bince a ti, kteří nemusí uklízet, dělají bez ohledu na státní netečnost všechno pro to, aby se k nám vrátili turisté. Česká republika není zdaleka jedinou zemí, ve které se průmysl cestovního ruchu ocitl v nesnázích. Ke konci tohoto měsíce bude pokračovat práce na prolomení hráze kongresového a incentivního byznysu z USA na veletrhu Motivation Show v Chicagu. Budeme tam s tímto číslem osobně a mohu říci, že nikdy nebyla naše motivace motivovat motivátory tak velká, jako tomu bude letos.
Fred Rooks
šéfredaktor