Když budete někoho chtít pozvat na návštěvu Teplic, určitě ho budete lákat na lázně. To je samozřejmě správně, ale Teplice mají i velmi zajímavé blízké okolí. Města Dubí, Hrob a Osek leží nedaleko a zavítáním do nich lze zajímavě obohatit návštěvu Teplic a zpestřit tak výlet na sever Čech.
Teplice – „Malá Paříž“ s léčivými prameny
Město Teplice je spjato s lázněmi – a to odnepaměti, jak dokládají archeologické nálezy. Léčivých účinků místních horkých pramenů se rozhodla využít i manželka českého krále Vladislava II. – královna Judita – která zde ve 12. století založila klášter. V jeho blízkosti začaly brzy růst další měšťanské domy a někdy kolem třináctého století vzniklo na území kolem dnešního zámku malé město, které bylo dlouho majetkem českých královen.Za husitských válek byl klášter vypleněn, přešel do světských rukou a postupně byl přestavován na obytný komplex (později zámek).V 17. století ho získal rod Clary-Aldringenů, který založil slávu Teplic jako lázní a zasloužil se o klasicistní podobu zámku i města.
Rozkvět, půvab a pověst klidného města přivedly do Teplic slavné hosty. Vedle tehdejších císařů a králů (rakouský císař František Ferdinand I., pruský král Bedřich Vilém III., ruský car Alexandr Mikuláš) jezdili do teplických lázní i jiní velmi známí lidé té doby (Goethe, Beethoven, Humboldt, Chopin a další). V 19. století se počet lázeňských hostů pohyboval už okolo třinácti tisíc za sezonu a Teplicím se začalo říkat „Malá Paříž“. V současnosti jsou lázně moderním léčebným zařízením využívaným především k léčení pohybového ústrojí a cévních nemocí a k preventivní relaxaci.
Pokud se nechcete v Teplicích přímo léčit, je ve městě k vidění – kromě krásných lázeňských budov, kolonád a parkových areálů – zejména zámek (s originální zámeckou zahradou), v němž v současné době sídlí muzeum. Jeho raritou je vnitřní nádvoří s vyznačeným půdorysem klášterní baziliky a se vzácně dochovanou románskou kryptou. Samotné město nabízí také množství dalších architektonických zajímavostí.
Z Dubí pochází „Cibulák“
Prvním městem, které leží doslova v těsné blízkosti Teplic, je Dubí. Je známo jako lázeňské středisko s rozvíjející se turistickou infrastrukturou a také jako místo s nejseverněji položenou benátskou architekturou v Evropě. Tu představuje místní kostel Panny Marie. Ve městě je několik velkých firem zabývajících se sklářskou výrobou, ale nejvýznamnějším podnikem je Český porcelán, kde se vyrábí světoznámý „Cibulák“.
Město Hrob u Teplic stálo u zrodu třicetileté války
Všichni jsme se ve škole učili, že oficiální příčinou vzniku třicetileté války bylo vyhození místodržících Slavaty a Martinice z oken Pražského hradu (druhá pražská defenestrace), které bylo počátkem protestanského povstání, přišla prohraná bitva na Bílé Hoře a následná válka zachvátila celou tehdejší Evropu.
Ale samotné defenstraci předcházela ještě jedna událost, která odstartovala celý ten řetězec vedoucí k třicetileté krvavé řeži, o čemž se příliš neví. Jejím dějištěm se stalo město Hrob nedaleko Teplic. Případ místního kostela posloužil protestantským stavům jako pádný argument k zahájení povstání, kterým vlastně začala třicetiletá válka.
Kdy byl samotný Hrob na úpatí Krušných hor založen, není známo, ale již ve 13. století je o něm písemná zmínka, že ho teplický klášter prodal nedalekému oseckému klášteru. Na počátku 14. století byly v Hrobě a jeho okolí objeveny stříbrné rudy, dále se těžil i kamenec a hnědé uhlí. Vzniklo typické krušnohorské hornické sídlo. Postupně obec dostala od českých panovníků různé výsady a roku 1594 povýšil císař Rudolf II. Hrob na horní město.
Havíři do hrobského revíru přicházeli převážně ze sousední Saska. S sebou si přinášeli svoji víru – luteránství a jeho reformační myšlenky.
Horlivost evangelických kazatelů, nedostatek katolických kněží, čilý styk se Saskem, příklon okolních majitelů panství k reformaci a v neposlední řadě velká příbuznost se starým, od dob husitství u nás pevně zakotveným utrakvismem (podobojím), to vše působilo společně a přivádělo postupně do řad tzv. české konfese, jak se nové učení jmenovalo, stále nové příznivce. Počet katolických měšťanů v Hrobě klesl na pouhé čtyři rodiny.
V roce 1580 přešlo nedaleké osecké panství na pražské arcibiskupství. A tehdy – za časů arcibiskupa hraběte Karla z Lemberka (1606–1612) – začalo docházet k vážným sporům mezi katolickou vrchností a hrobskými měšťany. Spor se vyhrotil v otázce způsobu svatého přijímání. Hrobští se obrátili se stížností na protestantské stavy v Praze a na defenzory (obhájci náboženské svobody českých nekatolických stavů). Všude byli ochotně vyslyšeni a podpořeni. Tím se původně lokální záležitost ze severních Čech stávala postupně veřejně známou a sledovanou z vysokých míst.
V roce 1609 vydal císař Rudolf II. (1557–1619) Majestát zaručující náboženskou svobodu. Na jeho základě přistoupili měšťané v září roku 1611 ke zbudování vlastního protestantského kostela. Nedlouho po jeho dokončení byl dne 27. 9. 1614, na příkaz nového arcibiskupa Jana Lohelia (1612–1622), zapečetěn. Různé pokusy během let o uvolnění kostela byly neúspěšné. Na stranu biskupa se postavil i Ferdinand (Habsburský) Štýrský, který byl v roce 1617 zvolen Českým sněmem za budoucího českého krále. Když spor o kostel začal nabírat na ostrosti, rozhodl se arcibiskup Lohelius předmět sporu odstranit. 16. prosince 1617 vjel do města ozbrojený oddíl, který nový kostel na přímý rozkaz arcibiskupa během tří dnů vypálil a zbořil.
Toto násilí bylo poslední kapkou, kterou přetekla trpělivost protestantských stavů. Následovala druhá pražská defenestrace, České povstání a bitva na Bílé hoře, která se rozrostla do třicetileté války.
 Základy protestantského kostela v Hrobu; Foto: Petr Stolař (Divadlo V pytli) |
Zbořený protestanský kostel, který je významnou reformační památkou, pak byl na 296 let zapomenut (v Hrobě byl mezitím v letech 1900–1902 postaven jiný evangelický kostel). Teprve v létě roku 1913 byly jeho základy znovu nalezeny a následně i zcela odkryty. V 60. letech minulého století pak místní národní výbor základy zabezpečil a areál byl upraven jako návštěvní místo.
Unikátní klášter v Oseku
Posledním zajímavým bodem okolí Teplic je bezesporu Osek. Zde se nachází architektonicky velmi cenný komplex cisterciáckého kláštera v Oseku, který byl založen již na konci 12. století. Za nejcennější objekt kláštera je považován jeden z nejstarších gotických prostorů v Čechách – starý konvent, jehož východní křídlo s nádhernou kapitulní síní bylo postaveno kolem roku 1240. V ní se mimo jiné dochoval vzácný kamenný čtecí pult. Nový konvent společně s knihovnou a kaplemi pak vznikl na počátku 18. století. V roce 1995 byl klášter vyhlášen národní kulturní památkou a o rok později se tu uskutečnily oslavy 800 let od založení. Po roce 1990 se do kláštera sice vrátili mniši, ale tato památka je i nadále veřejně přístupná. Prohlídkový okruh sestává ze starého konventu, křížové chodby, klášterního kostela Panny Marie se vzácnými freskami a z dalších prostor. Navštívit je možné i rozsáhlé zahrady.
 Cisterciácký klášter v Oseku; Foto: CzechTourism |
Nedaleko Oseka se nalézá i středověký hrad Rýzmburk. Jedná se o jeden z největších hradů u nás, byl postaven v polovině 13. století v klasickém gotickém stylu. Býval 250 dlouhý a až 90 metrů široký. Od 16. století je uváděn jako pustý. Dnes je možné vidět pozůstatky hradeb, zdiva a části věží.
Text: Jiří G. Souček