Vláda sice smetla se stolu poslanecký návrh novely „protikuřáckého“ zákona, který měl zásadním způsobem změnit dosavadní praxi v soužití kuřáků s nekuřáky v restauracích, bojovníci za práva nekuřáků z řad poslanců se však nevzdávají. Hoteliéři a restauratéři považují jejich aktivity za ránu do vazu především pro majitele menších podniků a navrhují vlastní kompromisní řešení.
V souladu s evropským protikuřáckým tažením zpracovala trojice poslanců Boris Šťastný, Olga Zubová a Jiří Carbola návrh novely zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 225/2006 Sb. Návrh si kladl za cíl zpřesnit a doplnit část zákona týkající se ochrany před škodami působenými tabákovými výrobky, zejména v oblasti pasivního kouření. Zákon by měl vymezit zákaz kouření na zastávkách veřejné dopravy pouze na kryté a uzavřené prostory, zpřesnit i omezení kouření ve zdravotnických zařízeních a společných prostorách bytových domů. Navrhovaná úprava měla obcím v samostatné působnosti umožnit lépe chránit děti a mládež před negativními vlivy kouření tím, že jim dávala možnost zakázat kouření na veřejně přístupných dětských hřištích, sportovištích a sportovních, kulturních nebo společenských akcích, dá-li se na nich očekávat přítomnost osob mladších 18 let. V důvodové zprávě k návrhu zákona autoři také psali, že „návrh též zakládá přiměřenou ochranu nekuřáků ve vnitřních prostorách zařízení společného stravování provozovaných na základě hostinské činnosti, při současné snaze zachovat kuřákům možnost kouřit v samostatných a větraných místnostech takových zařízení.“
V praxi by tak každé restaurační zařízení muselo mít stavebně oddělený a odvětrávaný prostor vyhrazený pro kuřáky. Tedy pokud by o kouřící zákazníky stálo. Opakovanými studiemi bylo podle autorů návrhu prokázáno, že větráním nelze v uzavřených prostorech ochránit nekuřáky od škodlivých vlivů tabákového kouře. Neexistuje totiž podle nich ventilační systém, který by zajistil dostatečnou výměnu vzduchu v prostorách, kde se kouří. Vzduch by se v takové místnosti prý musel pohybovat rychlostí orkánu.
Restauratéři: novela nás zničí!
Vláda sice návrh odmítla, nicméně poslanec Šťastný se nevzdává a hodlá návrh podat znovu. Jeho aktivity opakovaně kritizují zástupci Asociace hotelů a restaurací ČR. V oficiálním stanovisku AHR ČR se říká, že si je tento profesní svaz vědom škodlivosti kouření pro lidské zdraví a že v zásadě podporuje zákazy a omezení kouření ve veřejných prostorách, nicméně nemůže souhlasit s plošným zákazem kouření v restauracích, ve kterých nebude prostor pro kuřáky oddělen stavebně. Takový zákaz by totiž podle AHR ČR vedl k úpadku malých restaurací a pivnic, jejichž majitelé by si příslušné stavební úpravy nemohli dovolit. Nemluvě o tom, že v řadě zejména venkovských hospůdek krčících se v jedné nevelké místnosti je oddělení části prostoru pro kuřáky stavební příčkou nemyslitelné. „Je všeobecně známo, že v Čechách jsou pivnice s možností kouření již tradičně spojeny. Takovéto omezení by jednoznačně znamenalo pokles počtu hostů, následně i tržeb, ale zároveň i destrukci společenského života na vesnici a v malých městech. Navíc v podnikatelském prostředí, které je již tak silně daňově zatíženo a každé další omezení vede ke snížení možnosti podnikatelů investovat do kvality služeb. Ani zvýšení nezaměstnanosti není jen planou hrozbou, ale vysokou pravděpodobností,“ píše se ve stanovisku AHR ČR. Návrh jde podle zástupců asociace proti deklarované podpoře malého a středního podnikání a regulace prostřednictvím trhu, které má v programu současná vláda.
Situace kolem zákazu kouření v restauracích je pořádným gordickým uzlem. V současné době prakticky neexistuje ideální řešení tohoto problému – vždy bude minimálně jedna z názorových stran nespokojena. Argumenty lékařů jsou nezpochybnitelné – kouření, včetně pasivního, je jednou z nejrizikovějších „zábav“ – jen u nás na jeho následky ročně zemře 18 000 lidí. Jenže stejně tak pochopitelné jsou i obavy restauratérů, že jejich lokály budou po případném vyhlášení zákazu kouření zet prázdnotou. „Ano, chápu, že v hospůdkách na malých městech, které mají jednu místnost, to může být problematické,“ řekl v rozhovoru pro Blesk Boris Šťastný. „Na druhou stranu si ale lidé mohou odskočit zapálit ven a zase se vrátit,“ dodal. Jenže tento systém by podle všeho nefungoval. Náruživí kuřáci asi opravdu radši oželí návštěvu hospůdky a zasednou doma ke stolu, na kterém bude vedle „lahváče“ trůnit také popelník.
Zkušenosti ze zahraničí
Česká republika není samozřejmě jedinou zemí, kde jsou nebo budou kuřáci diskriminováni (ano, i to je jeden z možných úhlů pohledu). Úplný zákaz kouření v uzavřených prostorech restaurací platí zatím v Irsku a ve Skotsku. Od prvního července počítá se stejným zákazem Anglie. V jiných zemích je kouření ve veřejných prostorech omezeno – kouřit se tam smí jen ve speciálních uzavřených prostorech s ventilací (podobně jako je to upraveno v návrhu novely tuzemského zákona). To platí o Itálii, Maltě, Švédsku nebo Lotyšsku, ke kterým se 1. června připojí také Estonsko a Finsko, 1. ledna 2008 také Francie. Další země pak rozlišují mezi restauracemi a bary. V principu jde o to, že v restauracích je kouřit zakázáno a v barech povoleno. Tento systém funguje v Belgii, na Kypru, v Litvě, Nizozemsku, Slovinsku nebo Španělsku. Alespoň tak situaci popsal v Radiofóru bruselský zpravodaj Českého rozhlasu Vít Pohanka. Podobně bude platit zákaz kouření v Německu, kde se bude smět kouřit v barech či pivních stanech. Sousední Rakousko jde liberálnější cestou – hostinští se tam dobrovolně zavázali 40 % svých kapacit vyhradit pro nekuřáky.
Jenže zkušenosti z praxe ukazují, že ani žádný z těchto systémů není bezchybný, resp. že každý s sebou nese určitá negativa. Například v Belgii, kde je zakázáno kouřit v restauracích, se podle Pohanky v řadě podniků vesele kouří dál, byť jsou v nich servírována teplá jídla. Jejich personál prý poukazuje na to, že nejde technicky o restaurace, ale kavárny, kde se kouřit smí. Také z Irska přicházejí signály, že zákon nefunguje tak, jak by měl – někteří hostinští přistoupili k tomu, že v určitou hodinu lokál zavřou a hosté uvnitř si mohou dle libosti zapálit. O čerstvé zkušenosti z Itálie, kde se smí kouřit pouze na předzahrádkách restaurací, se s novináři podělila PR manažerka pražského hotelu InterContinental Petra Davídková: „Od té doby, co byl v Itálii vyhlášen zákaz kouření v restauracích, klesly tržby těchto podniků zhruba o 32 %.“ Příslušníci vyšších příjmových skupin podle ní přestali chodit do restaurací na obchodní schůzky a rodinné oslavy se přesunuly do domácností. Na druhé straně se rozmohla donáška jídel do domů. Zákaz kouření se podle Davídkové podepsal i na tom, že o své útočiště přišly matky, které chtěly navštívit restauraci či kavárnu, ale nechtěly brát děti do zakouřeného prostředí – jejich oblíbené předzahrádky jsou nyní plné kuřáků. O tom, jak se tímto zhoršila estetická stránka restauračních zařízení, ani nemluvě.
Návrh řešení z pohledu AHR ČR
Jak již bylo naznačeno, řešení, které by vyhovovalo kuřákům i nekuřákům, nejspíš neexistuje. Přesto AHR ČR přichází s konkrétními návrhy na řešení této otázky. Podle představitelů asociace by stejně jako v jiných oblastech měl rozhodnout trh. „Pokud jako nekuřák nebo rodič s dítětem nebudu chtít jít do zakouřené restaurace, půjdu jinam, kde se nekouří,“ konstatuje generální sekretář AHR ČR Václav Stárek. Ten věří, že zvýší-li se poptávka po nekuřáckých kavárnách, barech a restauracích, zcela přirozeně tato změna povede ke vzniku nekuřáckých provozů. Naopak pouhými zákazy se trh příliš ovlivňovat nedá. V této souvislosti stojí za zmínku, že podle průzkumů veřejného mínění je pro zákaz kouření v restauracích jen asi 35 % Čechů. V ostatních evropských zemích je jejich počet nadpoloviční.
Pro případnou konkrétní úpravu zákona navrhuje AHR ČR dvě možnosti, případně jejich kombinaci. V první řadě zákaz kouření v době podávání jídel, a to například 7.00 – 10.00 hodin, 12.00 – 14.00 a 18.00 – 20.00 hodin v provozech, kde jsou obědy nebo večeře podávány. Tedy systém, který již před časem v českém pohostinství fungoval. Druhou možností je podle AHR ČR ponechat případné zákazy kouření na místním zastupitelstvu tak, jak s tím připravovaná novela zákona počítá u ostatních veřejných prostor. Toto opatření by nebylo plošné a umožňovalo by zohlednit místní specifika. AHR ČR je dále připravena podpořit kampaně zaměřené na osvětovou činnost a snižování počtu kuřáků, zvláště mezi mládeží. Tyto kampaně se AHR ČR jeví jako mnohem vhodnější a účinnější než zákazy kouření.
Celá problematika má ale ještě jednu stránku, kterou se dosud nikdo příliš nezabýval. Touto stránkou jsou zaměstnanci restauračních zařízení. Ti mají, jsou-li sami nekuřáky, stejně jako jiní zaměstnanci zákoníkem práce zaručeno právo na nekuřácké pracovní prostředí. Jenže hosty v kuřácké části restaurace bude také muset někdo obsluhovat. Odmítnout zaměstnat člověka jen proto, že nekouří, je nelegální. A nutit nekuřáka, aby pracoval v zakouřené místnosti, jakbysmet. Dá se předpokládat, že na toto téma se ještě rozvine zajímavá debata. Se svým názorem na tuto problematiku se s ostatními čtenáři můžete pochopitelně podělit i vy…
-pmu-
Foto: Richard Mallinson