Francouzská metropole si na nedostatek návštěvníků nikdy nemohla stěžovat. Oněch více než čtyřicet milionů příjezdů ročně z ní činí jedno z nejnavštěvovanějších měst vůbec. Ovšem to, co rozpoutala kniha „Šifra mistra Leonarda“ a na jejím základě natočený film „Da Vinciho kód“, nemá prakticky obdoby. Do Paříže míří statisíce turistů jen proto, aby se pokusili spočítat skleněné tabulky na pyramidě nad vstupem do Louvru, na vlastní oči zhlédli tajemný úsměv Mony Lisy, nebo se jen prošli po místech, kudy nedávno chodil Tom Hanks. A francouzská metropole i její turistická centrála tohoto fenoménu přímo ukázkově využívají. Vše, co alespoň trochu souvisí se zmíněným bestsellerem, bylo zahrnuto do některého z turistických produktů.
|
Začalo to v létě roku 2003, pouhé tři měsíce poté, co Dan Brown ve Spojených státech publikoval svoji knihu. Průvodci v Louvru zaregistrovali u anglicky hovořících návštěvníků zvýšený zájem o Monu Lisu a další díla Leonarda da Vinciho či Caravaggia, o Velkou galerii Louvru, pyramidu na nádvoří a další oblasti. A to nikoli pro jejich uměleckou či historickou hodnotu, ale kvůli spojitosti s knihou, která se teprve začínala objevovat na pultech evropských knihkupectví. Netrvalo ale dlouho a „da Vinciho horečka“ vypukla naplno. Po Američanech a Angličanech začali přijíždět Italové, Španělé, Japonci, Rusové a Francouzi – to jak se postupně objevovaly příslušné překlady Brownova románu. Vedení Louvru zareagovalo bryskně – připravilo speciální prohlídkovou trasu, která návštěvníky během hodiny a půl provede ve šlépějích „symbologa“ profesora Roberta Langdona a kryptoložky Sophie Neveuové, tedy hlavních hrdinů Da Vinciho kódu. Nechybí tak návštěva Napoleonova sálu pod skleněnou pyramidou, oddělení s památkami na řeckou, římskou a etruskou civilizaci, Čtvercového sálu, Velké galerie a dalších expozic. Že je o tuto trasu abnormální zájem, netřeba dodávat. A to i přesto, že jen opravdoví pošetilci považují Brownovy interpretace a tvrzení za podložené.
Žádné muzeum na světě nezískalo dříve díky literatuře či filmu takovou popularitu. Ani Louvre samotný, přestože si již v minulosti „zahrál“ v řadě více či méně úspěšných filmů, se s takovým přívalem nadšených čtenářů či filmových fanoušků dosud nesetkal. Manažeři muzea mohou mít pochopitelně radost z front před pokladnami, na druhou stranu jim není příliš příjemné vědomí, že většina z nových návštěvníků nepřijíždí motivována touhou po hlubším poznání uměleckých skvostů skrytých v muzeu. Ani odborníci nejsou jednotni v názoru na turisty, kteří v rychlosti proběhnou vybranými sály Louvru, vyfotí se před pyramidou a letí dál. Jedni se na takové návštěvníky dívají skrz prsty, druzí soudí, že taková „rychlonávštěva“ může posloužit jako ochutnávka, která příchozí navnadí k další, tentokrát již serióznější návštěvě. Za potěšující považují také fakt, že Da Vinciho kód přiměl lidi k pozornějšímu sledování Leonardových maleb, z nichž mnohým se dřív dostávalo jen letmého zájmu.
Louvre ovšem není jediným místem, které z popularity knihy a filmu těží. Cestovní kanceláře z Francie i ze zahraničí do svých speciálních „davinciovských“ programů zařazují také další památky francouzské metropole. O hosty nemá například nouzi pařížský hotel Ritz, v němž románový profesor Langdon bydlel. Do kostela Saint Sulpice zavítalo v loňském létě díky knize o 20 tisíc návštěvníků více než v předchozích letech. Podobné nárůsty registrují také na Champs Elysées, v Rue de Rivoli i na dalších místech.
Da Vinciho fenoménu se chytil i pařížský touristboard. Na jeho webu návštěvníci najdou informace o místech zmiňovaných v knize a filmu, stejně jako nabídku komerčních subjektů, které připravily pro turisty speciální produkty. Zkrátka a dobře – pařížské instituce i podnikatelé dokázali naplno využít neopakovatelné příležitosti, kterou jim spisovatel Dan Brown a režisér Ron Howard nabídli. Filmová turistika, pokud je náležitě podporována a řízena, je velmi lukrativním oborem. V tomto ohledu se máme ještě hodně co učit. Na druhou stranu je pravda, že žádný z hollywoodských filmů, které v České republice v posledních letech vznikaly, nebyl takovým kasovním trhákem, jako zmiňovaný Da Vinciho kód, případně jako trilogie Pán prstenů, na které svoji turistiku postavil Nový Zéland.
Petr Manuel Ulrych
Foto: Simona Dumitru