První srpnový víkend byl pro naši redakci již tradičně ve znamení utužování týmového ducha, adrenalinu, soutěžení, ale také relaxace. Na obvyklém místě – ve Špindlerově Mlýně – se uskutečnil další ročník „COTiády“. Osvědčený program z nabídky agentury Yellow Point pro nás dostal novou dimenzi vinou počasí…
„Nezaprší a nezaprší,“ komentovali ironicky někteří z nás to, co se odehrávalo za okny našich aut cestou do Krkonoš. „V tom nás přeci nemůžou vyhnat ven,“ doufali ti, kteří se žádné z předchozích COTiád nezúčastnili a na teambuildingový víkend se vypravili vybaveni převážně bílým a v žádném případě nepromokavým oblečením. Staří harcovníci se těmto nadějím jen potutelně usmívali. Správně tušíte, že „nás vyhnali“, počasí nepočasí… A věřte nebo ne, nenašel se mezi námi snad nikdo, kdo by litoval. Je zvláštní, co dokáže pocit odpovědnosti vůči týmu.
Když už je řeč o týmech, je třeba se zmínit o jedné novince, kterou si na nás v Yellow Pointu vymysleli. Rozdělili nás do dvou navzájem soupeřících družstev a v každém tajně určili jednoho agenta, jehož úkolem bylo po zbytek dvoudenního programu nenápadně škodit družstvu, do něhož byl nasazen, a pomáhat tak druhému týmu k zisku cenných bodů.
4 x 4 = spousta zábavy
První příležitost dostal jeden z agentů během polodenního výletu na čtyřkolkách, druhý pak v Adventure Parku. Čtyřkolky jsme si oblíbili už v loňském roce, a proto nemohly na programu letošní COTiády chybět. Letošní vyjížďka byla nejen delší, ale díky počasí také adrenalinovější. Pravda, i loni jsme se místy brodili bahnem, letos jsme si ho ovšem užili plnými doušky. Takřka doslova… Stejně jako vody. Ta nejenže se lila z oblaků, ale navíc jsme ještě brodili přes potok. Je s podivem, že vodní lázeň „nepřežila“ pouze jedna z jedenácti čtyřkolek. Obecně je ale jízda na čtyřkolce „brnkačka“. Abychom to letos neměli tak jednoduché a jen se nevezli, čekala nás na trati série úkolů. Navzdory očekávání úkolů prověřujících naše logické myšlení, schopnost týmové souhry a šikovnost. Obzvlášť vypečená disciplína se skrývala pod názvem „korýtka“. Úkolem družstva bylo pomocí několika postupně na sebe napojovaných korýtek (vyrobených z podélně rozříznutých plastových trubek) přetransportovat míček po trati vytýčené mezi stromy do misky. Samozřejmě co nejrychleji. Ideální příležitost pro agenta – když někomu z družstva míček spadne, začíná se od začátku. A dokazujte, že míček nespadl náhodou. Pro větší adrenalin navíc instruktor v půlce limitu vyměňuje míček za syrové vejce. Dlužno podotknout, že transport míčku, resp. vajíčka, nám šel o „něco málo“ lépe než luštění logických hádanek.
Důvěrně známé jsou nám i „atrakce“ v Adventure Parku. Stejně jako v předchozích letech jsme (resp. jen ti šikovnější a odvážnější z nás) šplhali po síti, chodili po kládách a překonávali vlastní strach na obří houpačce. Týmovou souhru pak prověřil Jákobův žebřík. Oč šlo? Podle bible měl Jákob sen o žebříku, po kterém mezi nebem a zemí šplhali poslové boží. Do role těch se museli vcítit tři dobrovolníci, jejichž úkolem bylo v časovém limitu vyšplhat co nejvýše po mohutném provazovém žebříku, jehož příčky z klád jsou od sebe vzdáleny na výšku dospělého člověka. Bez vzájemné pomoci a bez jištění zbytkem týmu by to nešlo. Novinkou v Adventure Parku pro nás byla bungee trampolína. Vzhledem k lijáku si ovšem zaskákat zkusili jen opravdoví nadšenci.
|
Šílenci pod sprchou
Lahůdkou byl letošní sjezd z Medvědína na terénních koloběžkách. O tom, že se z této disciplíny nevrátíme nejčistší, jsme po loňské zkušenosti nepochybovali. Nikdo ovšem nemohl tušit, co zažijeme letos. Proudy vody se na nás valily shůry, o další příděl se postarala kola našich „strojů“ nekrytá blatníky. Vzhledem k tomu, že se jelo po lesních cestách, k základně Yellow Pointu ve Špindlerově Mlýně jsme se vrátili nejen skrz naskrz promočení, ale také pokrytí souvislou vrstvou bahna. Pokud při některé ze svých návštěv Špindlu zaslechnete něco o skupině šílenců, kterým byl liják málo, a tak se oblečení sprchovali na ulici zahradní hadicí, vězte, že šlo o polovinu redakce COT… A jelikož jsme té vody zřejmě neměli dost, místo abychom se po návratu do vlídné náruče OREA Hotelu Horal sušili, naskákali jsme ještě do bazénu a do vířivky… Na suchu jsme nezůstali ani během tradičního večírku, jehož středobodem byla grilovaná hovězí kýta a další lahůdky z hotelové kuchyně.
|
Koktejl adrenalinový, vodou ředěný
Druhý den byl ve znamení adrenalinového koktejlu na přehradě Labská. Jeho základními ingrediencemi byly přemostění přes údolí pod hrází a slanění z hráze. A opět déšť. Oproti loňsku jsme vypustili lukostřelbu, zato přemostění jsme pojali v soutěžním duchu. Tedy jako štafetu na čas. Odhadnete, co bylo na této disciplíně nejtěžší? Ano ano, pro nás, kteří po celý rok sedíme u počítačů, nebyl ani zdaleka problém překonat obavy, vykročit do prázdna a na kladce přesvištět nad údolím, ale v „plné polní“ přeběhnout zpět přes hráz. A jistě si dovedete představit, jak se asi tým hledající ve svých řadách tajného agenta díval na nebožáky, kterým netrénované plíce a svaly nedovolily běžet právě nejrychleji…
Slanění z přehradní hráze měli mnozí z nás natrénované už od loňska, mluvili o něm proto jako o „zívačce“. I těm nejotrlejším ovšem trochu zmrzly úsměvy na rtech, když druhý den v televizním zpravodajství viděli, jak jen pár hodin po našem odjezdu se v místech, kde jsme se spouštěli po horolezeckém laně, valila voda rozvodněného Labe.
Závěr COTiády patřil vyhodnocení jednotlivých disciplín a pokusu o odhalení agentů. „Ty jsi běžel nějak pomalu, určitě jsi agent!“, „Loni jsi na tu síť vylezla rychleji, odhalili jsme tě!“, „Ty jsi agent, tu hádanku jsi schválně zkazil!“ – takové a podobné výkřiky se ozývaly z míst, kde se oba týmy pokoušely najít své záškodníky. Zkrátka a dobře – organizátorům se mezi nás podařilo zasít sémě nedůvěry. Podstatné ale je, že tato rostlina uvadla dřív, než se stačila rozrůst, a že ani letošní teambuilding se neminul účinkem – poznali jsme o něco lépe své kolegy a také samy sebe. Nemluvě o tom, že trochu pohybu už jsme také potřebovali…
Petr Manuel Ulrych
Foto: Yellow Point