|
„Skoč si na beton!“ – koutkem oka zahlédnu slogan na billboardu, který míjíme cestou do Špindlerova Mlýna. Okamžitě se mi vybaví, že už za pár chvil budu viset upoután na laně v sedmnáctimetrové výšce obří houpačky a čekat, až se za zády ozve „cvak“ a já se budu volným pádem řítit k zemi. Bezděky se zachvěji. Rychle se ale uklidním – už od loňska vím, že veškeré adrenalinové aktivity, které ve „Špindlu“ nabízí firma Yellow Point, jsou bezpečnější než cesta autem z Prahy do Krkonoš. Ano, i my jsme se na konci července rozhodli dopřát si jednu malou incentivu (všechno přece nejde napsat od stolu) a po roce vyrazili pro svoji dávku adrenalinu.
Po příjezdu se dělíme do dvou soupeřících družstev. Jednak nejsme žádné malé vydavatelství a kromě toho prý zdravé soupeření prohlubuje teambuildingový účinek podobných akcí. A profíkům z Yellow Pointu nemám důvod nevěřit. První skupina fasuje přilby a nechává se lanovkou vyvézt na Medvědín, odkud ji čeká sjezd na koloběžkách zpět do Špindlu, druhá míří na lana.
|
Vzhůru dolů!
Sešup z 1235m výšky Medvědína po lesních cestách na speciálních terénních koloběžkách vypadá na první pohled jako „brnkačka“. I tady se ovšem dá zažít něco adrenalinu – to pokud se v padesátikilometrové rychlosti omylem rozhodnete zabrzdit pouze přední brzdou… Před naším příjezdem týden pršelo a cesty jsou bahnité. K lanovému centru tak přijíždíme sice v dobrém rozmaru, ovšem s vizáží Jožina z bažin.
|
Sice na lanech,ale jak utržení ze řetězu
Obří houpačka i šplh po síti do výšky sedmnácti metrů s následným přechodem klád jsou nám důvěrně známy již z loňska. Snad proto se do obou aktivit všichni vrháme téměř po hlavě a zvládáme je s bravurou. I ostatním firmám nelze než doporučit – zaměstnanci se na jednom místě během chvíle naučí, jak správně šplhat vzhůru i jak se vypořádat s volným pádem…
|
Když dvě kola nestačí¨
Na všeobecné přání loňských účastníků byl do programu zařazen půldenní výlet na terénních čtyřkolkách. Deset modrých nadupaných mašin opouští za velkého zájmu náhodných kolemjdoucích Špindl a vydává se směrem k Vrchlabí za hranice národního parku. V okolních lesích a na polních cestách řádíme jak malé děti – prach a bláto létají na všechny strany. Samozřejmě pod odborným dohledem instruktorů. Po návratu do Prahy se shodujeme, že čtyřkolky byly zlatým hřebem.
Oficiální program prvního dne našeho teambuildingu končí tradičně, totiž bobovou dráhou. Bez ní si už snad nikdo z nás návštěvu Špindlerova Mlýna neumí představit. A pak se přesouváme do hotelu Horal, kde nás čeká večeře, taneční parket a více či méně alkoholické nápoje…
Koktejl plný adrenalinu
Ráno druhého dne zahajujeme koktejlem na Labské přehradě. Tedy adrenalinovým koktejlem, což je ďábelsky namíchaná kombinace slaňování přehradní hráze, přemostění údolí a bungeerunningu, tedy běhu na gumovém laně. A jako třešničku na dortu máme připravenu soutěž v lukostřelbě. Ještě v Praze bych nevěřil, že se všichni z nás odváží zavěsit na horolezecké lano a spustit se do pětatřicetimetrové hloubky či na kladce přeletět z jedné strany údolí na druhou. Těžko říct, zda pod vlivem kolektivu, adrenalinových aktivit předešlého dne či snad prohýřené noci, každopádně i ty nejkřehčí kolegyně se zapojují jako jeden muž. Pravda, souboj s lukem někteří zvládají jen taktak, ale i zde obstáváme se ctí. Zkouškou týmového ducha je bezesporu bungeerunning. Mimochodem – dodnes netuším, proč je v názvu této disciplíny onen běh. Už po třech krocích nemůže být o běhu ani slovo. A jen díky mohutnému povzbuzování a všemožné motivaci od kolegů či kolegyň (každému dle jeho gusta) se některým podaří gumové lano natáhnout až na konec stanovené dráhy.
|
Program letošní „COTiády“, jak našim pravidelným firemním stmelovacím akcím říkáme, byl opravdu nabitý a svůj účel splnil. A to i přesto, že naše soutěžení bylo spíš zábavou než lítým bojem. Pobavili jsme se, protáhli těla, máme k sobě opět o něco blíž a především víme, že se na sebe můžeme jako kolektiv spolehnout. Budou-li mít i nadále naše firemní akce stoupající tendenci, jsme všichni zvědavi, co si na nás naše dámy vydavatelky vymyslí napřesrok. Z bohaté nabídky Yellow Pointu jsme totiž zatím zdaleka nevyčerpali všechno.
Text a foto: Petr Manuel Ulrych
www.yellow-point.cz