Počúvajte, Kefalín, a čo vy si predstavujete pod takým slovom exotika? Docela by mě zajímalo, jaké odpovědi by se asi dočkal major Terazky na takto položenou otázku. Respektive zajímalo by mě, jak by odpověděl nebohý Švandrlíkův vojín tehdy a jak dnes. Když jsem si totiž na tuto otázku zkoušel odpovědět sám, dospěl jsem k závěru, že jde o pojem velmi relativní. À propos – ono je to relativní i s relativitou samou, jak jste si mohli před pár dny přečíst v tisku. Když už možná neplatí ani teorie relativity, čemu máme věřit?
Ale zpět k exotice. Na pomoc jsem vzal slovník cizích slov Lumíra Klimeše z roku 1981 a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že tato „bible", která mne provází už od základní školy, slovo „exotika" vůbec nezná! Dokonce ani její zásadně přepracované vydání z roku 2002 výraz tohoto znění neobsahuje. Skoro to vypadá, že cestovní kanceláře začaly před pár dny prodávat něco, co vlastně neexistuje. Začínám pomalu chápat, proč se o cestovním ruchu občas hovoří jako o obchodu s iluzemi. Ale že by tolik lidí bylo ochotno utrácet za iluzorní zájezdy? To se mi nezdá…
Vezměme to tedy odjinud, od adjektiva exotický. To zmíněný slovník definuje jako „pocházející z dalekých, neznámých krajů; cizokrajný". A vida, hned jsme u jádra problému. Co jsou to daleké kraje? A co kraje neznámé? V době, kdy je nákup letenky či zájezdu pomalu tak běžný jako nákup loupáků k snídani a kdy cestopisné reportáže tvoří podstatnou část programu mnoha televizních stanic, lze za neznámou označit už opravdu jen málokterou destinaci. A vzdálenost už v době tryskových letounů a rychlovlaků také nehraje takovou roli jako dřív.
Oldřich Nový v nezapomenutelné roli Kristiána mámil dámy větami o exotické Káhiře, kde během vlahé tropické noci palmy šumí, moře zpívá svou ukolébávající píseň, cikády zpívají a z věže se ozývá muezzinovo Allah il Allah. Ceny mírné, obsluha vzorná… Ale dnes? Může někdo považovat Egypt za exotickou destinaci, když do něj ročně vycestuje asi 170 tisíc českých turistů? Podobných příkladů bychom bezpochyby našli vícero. Lze třeba za exotiku považovat Kanárské ostrovy? Půjde-li to takto dál, exotický nádech za chvíli možná ztratí i země jako Tunisko, Thajsko nebo Spojené arabské emiráty. A za nějakých dvacet třicet let už taky nemusejí katalogy s „exotickými" zájezdy vůbec existovat. Nebo se v nich objeví nabídky pobytů v tuzemských regionech, na Slovensku, v Maďarsku či Polsku? Uznávám, to už je docela velká „fantasmagorie", tak daleko to snad nikdy nezajde.
Kroutíte hlavou? Významně si ťukáte na čelo? Marně přemýšlíte, co jsem předchozími řádky chtěl říct, když vy přece máte v otázce vnímání exotiky naprosté jasno? Pak se omlouvám. To víte, vždycky jsem byl tak trochu exot…
P
etr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz