Listopadový Klubový den Asociace cestovních kanceláří byl zasvěcen problematice průvodcovské činnosti. Účastníci se dozvěděli o legislativě upravující práci průvodců, o kvalifikačních předpokladech a seznámili se s aktuálními problémy, které průvodce v poslední době trápí.
Zázemí pro uspořádání Klubového dne poskytl pražský hotel Best Western Premier Majestic Plaza. Jednání řídil člen představenstva ACK ČR Ing. Petr Zemek, o průvodcovské problematice hovořili PhDr. Jaroslava Nováková z Pražské informační služby, PhDr. Jolana Myslivcová, ředitelka školy kultury podnikání v cestovním ruchu TYRKYS, a předseda Asociace průvodců České republiky PhDr. Stanislav Voleman. Jedním z jejich hlavních cílů bylo uvést na pravou míru nedávné mediální dezinformace o tom, že padly bariéry bránící vykonávat průvodcovskou činnost na našem území prakticky jakémukoli zahraničnímu průvodci.
PhDr. Jaroslava Nováková všem přítomným zástupcům cestovních kanceláří připomněla, že by při výběru průvodců měli dbát na to, aby tito měli odbornou způsobilost. Zmínila se proto o legislativě upravující průvodcovskou činnost. Za určující označila živnostenský zákon, velkou důležitost přisoudila také nařízení vlády, které stanoví seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit prostřednictvím fyzických osob splňujících odbornou způsobilost. Jednou z nich je také živnost průvodcovská. „Nemůžete se spolehnout pouze na to, že má daný průvodce živnostenský list, musíte si být zároveň jisti, že splňuje odbornou kvalifikaci,“ upozornila Nováková. Věnovala se také odbornému vzdělávání. To průvodcům poskytují všechny formy škol v cestovním ruchu včetně škol středních. Odborné vzdělání lze ale nahradit i samostudiem a složením zkoušky předepsané Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, případně dlouhodobou praxí v oboru.
Hlavní aktéři listopadového Klubového dne ACK ČR (zleva): Petr Zemek, Jaroslava Nováková, Jolana Myslivcová a Stanislav Voleman |
Podrobněji o způsobech získání odborné způsobilosti hovořila PhDr. Jolana Myslivcová. Zopakovala, že způsobilost je možno získat složením zkoušky dle vyhlášky 295/2001 Sb. Zkoušky se konají u akreditovaných škol, jejichž seznam je vyvěšen na webu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Z přidružených členů ACK ČR jde o Vysokou školu obchodní a Vyšší obchodní podnikatelskou školu. Není přitom povinností účastnit se žádného přípravného kurzu. Pokud se ovšem pro kurz rozhodne, může využít jejich bohaté nabídky – vypisují je jak školy cestovního ruchu, tak různá školicí zařízení. Za handicap kurzů označila Myslivcová čas. Jde obvykle o kurzy krátkodobé, není v nich tedy možno odpřednášet vše potřebné, nároky na samostudium jsou proto značné. Myslivcová rovněž upozornila, že jde většinou o kurzy všeobecné. K průvodcování v Praze je důležité, aby budoucí průvodce absolvoval speciální kurz Pražské informační služby.
Jaroslava Nováková ale na druhou stranu doplnila, že kurz PIS nezakládá odbornou způsobilost v cestovním ruchu, tu musí průvodce získat výše popsanými způsoby. Nastínila, že kurz je zaměřen na pražské pamětihodnosti, vývoj Prahy od 9. století, pražskou topografii, historii umění a další oblasti. Kurzy PIS probíhají v češtině. A jelikož z hlediska práva neexistuje jednotný požadavek na jazykovou přípravu průvodců, doporučila Nováková zástupcům cestovních kanceláří, aby si ověřovali jazykové kvality uchazečů o práci průvodce.
Nad problematikou průvodců v souvislosti s volným pohybem služeb v rámci Evropské unie se poté zamýšlel PhDr. Stanislav Voleman. Nejprve upozornil na rozdíl v terminologii. Hovoří-li se o „průvodcích cestovního ruchu“, jde o oblast incomingu či domácí turistiky. Ve výjezdovém cestovním ruchu se v zahraničí používá termín „vedoucí zájezdu“, nikoli „průvodce“. Diskuse o možnosti poskytovat průvodcovské služby v zahraničí se tak týká pouze oné první skupiny, tedy průvodců cestovního ruchu. Pro práci v zahraničí u nich přicházejí v úvahu dva režimy – režim trvalého usazení a režim přeshraničního poskytování služeb. Pro průvodce pracující v režimu trvalého usazení (tedy například ty, kteří se přižení či vdají do zahraničí apod.) platí stejná zákonná regulace jako pro průvodce místní. Tuto oblast upraví směrnice o službách na vnitřním trhu, která by měla být v členských zemích EU implementována do roku 2009.
Režim přeshraničního poskytování služeb je podle Volemana řešen především evropskou směrnicí o uznávání odborných kvalifikací, která se měla do národních legislativ promítnout v říjnu loňského roku. Kvalifikační požadavky jsou kladeny pouze na průvodce, nikoli na vedoucí zájezdu – u nich jde prakticky o volnou živnost. Voleman konstatoval, že v České republice je většina zaměstnanců vysoce kvalifikována, často nad rámec požadavků kladených na tu kterou profesi. Je to podle něj dáno i ekonomickými podmínkami – lidé musejí často z existenčních důvodů přijmout i méně kvalifikovanou práci. Běžně se stává, že kvalifikovaný průvodce v „hluchých“ obdobích funguje jako delegát cestovní kanceláře v zahraničí apod. Zároveň ale v posledních letech dochází ke stále vyšší profilaci, takže tyto situace už nastávají v menší míře než dříve. Přibývá „plnokrevných“ delegátů i průvodců cestovního ruchu. Dále pak Voleman připomněl říjnové články v tisku o tom, že tuzemští průvodci přišli o monopol na poskytování svých služeb. Označil to za dezinformaci a pokusil se vše uvést na pravou míru. Účastníci Klubového dne se tak dozvěděli, že směrnice o uznávání odborných kvalifikací u nás zatím implementována nebyla a že podle platné úpravy se musejí zahraniční průvodci toužící provádět na území České republiky podřídit stejným požadavkům jako jejich čeští kolegové. Tedy prokázat svoji odbornou kvalifikaci. Z Volemanových slov také vyplynulo, že implementace dotyčné směrnice není zcela bez problémů. Složitost procesu dokladoval na příkladu Itálie, kde byla směrnice implementována na deseti místech a pokaždé jinak.
V České republice podle Volemana panuje velmi liberální postoj k poskytování průvodcovských služeb, což Asociace průvodců považuje za nerovné a diskriminační. Zejména pak ve vztahu k nečlenským zemím EU. V posledních měsících totiž asociace zaznamenala enormní nárůst přímého poskytování průvodcovských služeb ze strany vedoucích zájezdů z Ruska a z dalších nečlenských zemí.
Nakonec Voleman informoval, že se Asociace průvodců připojila k projednávání evropské normy nazvané Požadavky na poskytovatele vzdělávacích a kvalifikačních programů pro průvodce v oblasti cestovního ruchu. Tato norma byla připravena k odhlasování v jednotlivých členských zemích EU. Voleman na Klubovém dnu požádal ACK ČR o podporu při tomto hlasování. Podobnou prosbu adresoval i ostatním sdružením v oblasti cestovního ruchu. Věří totiž, že tato norma by přispěla k celkové kultivaci průvodcovských služeb a tím i celého cestovního ruchu.
O dalších formách průvodcovské činnosti pak krátce informovala Jolana Myslivcová. Přišla například se zprávou o tom, že na horách končí pravomoci klasického průvodce cestovního ruchu, pro horské túry by měl být využit specializovaný horský průvodce. Více informací o této problematice získají zájemci od Horské služby ČR. S krátkou vsuvkou vystoupila i Jaroslava Nováková, která požádala touroperátory o spolupráci a o zpětnou vazbu, na základě které by Pražská informační služba mohla upravit kurzy pro průvodce Prahou. Na stránkách PIS by měl být vyvěšen dotazník, do kterého by zástupci incomingových cestovních kanceláří měli vypisovat svá očekávání od pražských průvodců apod. V závěru Klubového dne se pak rozvinula diskuze o tom, za jakých podmínek u nás mohou působit zahraniční průvodci, kdo jejich činnost kontroluje apod.
Text a foto: -pmu-