V březnovém vydání COT Business jste se mohli dočíst o tom, že jedním z nejzajímavějších bodů doprovodného programu veletrhu Holiday World 2005 bylo vystoupení Rickyho Baie, evropského ředitele cestovní kanceláře China Nationality Travel Service. Čeští incomingoví touroperátoři mohli načerpat řadu nových zajímavých poznatků. V následujícím exkluzivním rozhovoru pro COT Business Ricky Bai své informace ještě dále rozvedl a přidal pár rad, jak uspět na perspektivním a dynamicky se rozvíjejícím čínském trhu.
Čínský outgoing je i pro většinu odborníků zatím velkou neznámou. Můžete jej stručně charakterizovat?
Ještě nedávno bylo cestování po cizích zemích pro většinu Číňanů utopií – až do poloviny osmdesátých let minulého století neexistovaly v zemi cestovní kanceláře, které by nabízely zahraniční zájezdy. Ještě v roce 1988 směli Číňané cestovat pouze do Hongkongu, Macaa a Thajska. V posledních letech se ale prudce rozvíjí – jednak díky nové politice, ale hlavně díky tempu ekonomického růstu a s tím souvisejícím růstem životní úrovně v Číně. Oficiální čínskou politiku v oblasti výjezdového cestovního ruchu je možné charakterizovat jako řízený rozvoj. Řízení má na starosti China National Tourism Administration (CNTA). Čínští turisté smějí cestovat pouze do zemí, které obdržely status schválené destinace (Approved Destination Status – ADS). Na seznamu těchto zemí jsou od roku 1999 Austrálie, Nový Zéland a Korea, o rok později přibylo Japonsko a v roce 2001 Kambodža, Myanmar a Brunej. K největšímu rozšíření seznamu došlo v loňském roce, kdy bylo přidáno dalších 73 zemí a regionů. Česká republika získala ADS v září 2004.
Dynamiku rozvoje čínského outgoingu nejlépe ilustrují následující čísla: jestliže v roce 2001 vycestovalo do zahraničí zhruba 12 milionů Číňanů, v loňském roce jich bylo již 28 milionů. Podle údajů WTO patří Čína mezi deset největších zemí co do výše výdajů na výjezdový cestovní ruch. Poprvé překonala Japonsko. Čínský HDP na hlavu překonal v roce 2003 hranici 1000 USD. Výše úspor v zahraničních měnách na účtech čínských obyvatel dosáhla 90 mld. USD.
Jaká je budoucnost výjezdového cestovního ruchu v Číně?
Čínský outgoing se připravuje na ještě prudší rozvoj. Jednak proto, že Čína vstoupila do World Trade Organization, ale také v důsledku rozvoje národního hospodářství. Kvůli rostoucí poptávce naše vláda v budoucnu určitě ještě uvolní podmínky pro outgoing. V příštích dvaceti letech se budou soustavně zvyšovat disponibilní příjmy čínského obyvatelstva, přičemž se změní jejich spotřební zvyklosti. WTO předpovídá, že čínský outgoing poroste v období 1995 – 2020 průměrně 12,5% tempem, tedy zhruba třikrát rychleji, než je celosvětový průměr. V roce 2020 by mělo vycestovat na 100 milionů Číňanů – Čína se tak stane čtvrtou nejdůležitější zdrojovou destinací světového cestovního ruchu.
Mohou čínští turisté cestovat individuálně, nebo pouze ve skupinách?
V souladu s mezinárodními dohodami o ADS mohou víza žádat pouze skupiny turistů, přičemž ve skupině musí být minimálně 5 osob. V okamžiku, kdy by imigrační úřady zemí s ADS zjistily, že turista přijel s ADS vízem na vlastní pěst, mají právo ho vyhostit. Myslím, že v budoucnu by se tato legislativa měla změnit, protože speciálně mladí lidé chtějí cestovat sami. První signály, že se něco mění, už máme. Minulý měsíc jsem hovořil s našimi italskými partnery, kteří mě informovali, že čínští turisté již mohou získat individuální italské vízum, pokud o něj požádají osobně a absolvují pohovor s konzulem.
Předpokládám, že s ohledem na obrovskou rozlohu Číny budou rozdíly mezi jednotlivými provinciemi. Které oblasti jsou z hlediska outgoingu nejdůležitější?
Hlavními branami do a z Číny jsou provincie Guangdong, Peking, Šanghaj a Fujian. Provincie Guangdong, která je blízko Hongkongu a Macaa, má přitom zdaleka největší podíl – téměř 86 %. Hrubý národní produkt tam poroste v období 2001 – 2020 v průměru o 9 % ročně, v roce 2010 dosáhne hodnoty 3200 USD na osobu.
Šanghaj je největším obchodním centrem Číny. Spolu s rostoucí životní úrovní zde také roste ochota utrácet za služby. Výdaje na služby v této oblasti dosahují zhruba 20 % celkové spotřeby.
Lidé z těchto tří oblastí mají rozdílné přístupy k výjezdovému cestovnímu ruchu. Lidé z Pekingu kladou důraz na zážitky, na kulturu a jakýsi osobní rozměr cestování. Obyvatelé Šanghaje jsou naopak velmi praktičtí – často počítají, kolik během cesty utratili a kolik zajímavostí viděli. A lidé z Guangdongu se zajímají o zábavu, dobré jídlo a požitky všeho druhu. Vždy, když se na trhu objeví nová destinace, dá se trh v Pekingu a Guangdongu do pohybu. Naopak lidé ze Šanghaje raději vyčkávají a návštěvu dlouho zvažují. Stejně tak se obyvatelé těchto částí Číny liší ve svých preferencích destinací. Obyvatelé Guangdongu například ve srovnání s ostatními upřednostňují Japonsko. Na jihu Číny se naopak ve srovnání se severem země lépe prodávají cesty do Koreje a do severní Evropy.
Zastavme se u té Evropy. Jaký je o ni obecně zájem?
Zájem o Evropu se mezi čínskými cestovateli rychle zvyšuje, v současnosti je druhým nejoblíbenějším kontinentem. Z psychologického hlediska představuje cesta do Evropy pro Číňany cosi exotického – ať už jde o kulturu, přírodní scenérie, architekturu či zvyky. Proto jsou ochotni za cesty do této části světa zaplatit vyšší ceny. Číňané, kteří měli možnost poznat některou z evropských zemí, se do Evropy rádi vracejí.
A co Česká republika? Pokud vím, čínských turistů k nám zatím mnoho nezavítalo…
Od září, kdy Česká republika získala ADS statut, k vám přijelo zhruba 400 čínských turistů. Letošní počet žadatelů o vízum odhadují na 3000. Věřte mi, že Česká republika je pro Číňany velmi atraktivní a hodně se o ní mluví. Je známa především díky Praze a lázeňským městům. Cizí nejsou čínskému uchu ani jména Bedřich Smetana či Antonín Dvořák. Toto jsou české speciality, které určitě přilákají mnoho čínských turistů. Určitě byste ale měli dát vědět i o ostatních zajímavých místech ve své zemi!
Velkou bariérou pro rozvoj cestovního ruchu mezi Čínou a Českou republikou je ale neexistence přímého leteckého spojení. Abychom mohli navštívit Prahu, musíme létat do Budapešti a přes Slovensko se pak dostat do České republiky. To znamená, že musíme žádat i o slovenské vízum. Bohužel nemám zprávy o tom, že by některý z čínských dopravců uvažoval o zavedení spojení mezi Prahou a Pekingem.
O zavedení linky z České republiky do Číny uvažují České aerolinie. Naznačil to alespoň prezident ČSA Ing. Jaroslav Tvrdík, když zveřejňoval letošní plány společnosti. Ve chvíli, kdy se věnoval budoucnosti dálkové přepravy a hovořil o způsobu využití nových dálkových letounů, mimo jiné řekl: „Ve vztahu k modernizaci naší flotily uvažujeme i o jiné než dosud nalétavané síti. V našich zámyslech se objevuje Čína, Japonsko a některé další destinace.“ Jasno by v této otázce mělo podle Tvrdíka být již v květnu tohoto roku.
Jaká další doporučení pro české touroperátory máte? Na co by kupříkladu měli dát pozor při vstupu na čínský trh?
V současné době je v Číně registrováno 528 cestovních kanceláří, které dostaly od CNTA povolení k podnikání v oblasti outgoingu. Každá cestovní kancelář přitom musí před zahájením podnikání složit na účet CNTA částku odpovídající 200 000 USD, která slouží jako jistina pro případ problémů. Ne všechny tyto cestovní kanceláře ale zatím podnikání zahájily a ne všechny mají vlastní outgoingové produkty. Pro české partnery z toho vyplývá jedno doporučení – při výběru partnera na čínském trhu by si měli ověřit, zda má dotyčná cestovní kancelář skutečně povolení od CNTA a zda bude ochotna a schopna vytvořit a nabídnout klientům nový produkt. Seznam autorizovaných touroperátorů je vyvěšen na webu CNTA ( www.cnta.com).
Čeští touroperátoři by se měli připravit na to, že čínští partneři budou zpočátku opatrní a nebudou chtít přistoupit na platby předem. V těchto případech jsou zvyklí platit předem pouze 80 % z celkové sumy, zbylých 20 % pak po návratu spokojených turistů zpět do vlasti. Cestovní kanceláře se tak trochu jistí i pro případ, že by zájemce o vízum žádal neúspěšně, a přesto by musel zaplatit poplatek za tuto žádost.
Platby přitom musejí proběhnout pouze prostřednictvím banky, což s sebou nese další problém – výši servisních poplatků. Proto bych českým touroperátorům doporučil zřídit si účet u některé z čínských bank, na který by jim byly peníze poukázány. Výhodné je to zejména pro touroperátory, kteří se věnují jak incomingu, tak outgoingu – ti mohou tímto způsobem ušetřit podstatné částky na servisních poplatcích.
Jak jsou na tom Číňané s angličtinou?
Zejména mladá generace se anglicky učí velmi pilně, u střední a starší generace je to trochu problém. Obecně je třeba počítat s tím, že výhodu získá ten, kdo bude schopen nabídnout informace v mandarínštině. Měli byste proto vytisknout mapy měst se stručnými popisy nejdůležitějších míst v tomto jazyce. Potřebujeme přitom více informací o ostatních částech vaší země, nejen o Praze. Většina Číňanů nemá o vašich regionech ani ponětí. Pokud my jako touroperátoři dostaneme dostatek informací třeba o Karlových Varech a Mariánských Lázních, o Plzni, Českém Krumlovu a místech zařazených na seznam UNESCO, pomůže nám to při tvorbě produktů.
Problém je s nedostatkem průvodců v mandarínštině. S tím se setkáváme v řadě destinací. V letní sezoně například v celé oblasti Středního východu. Samozřejmě se tento problém dá řešit tak, že čínský průvodce překládá anglický výklad průvodce místního, ale je to řešení zdlouhavé. Výklad v mandarínštině by byl určitě lepší. Věřím, že s tím, jak se bude zvyšovat počet čínských hostů ve vaší zemi, budou přibývat i průvodci v mandarínštině.
S jazykovou bariérou souvisí ještě jedna otázka. Číňané jsou vždy nadšeni, pokud mohou ve světě komunikovat se svými krajany a pochopitelně ve své mateřštině. Vstup na čínský trh proto mají jednodušší firmy, kterým se podaří získat čínského zaměstnance. Na tomto problému ztroskotala například snaha řady ruských touroperátorů, kteří před časem usilovali o průnik na čínský trh.
S čínskými turisty zatím nemáme mnoho zkušeností. Čím jsou specifičtí? Na co se mají naši podnikatelé připravit?
Čínští turisté jsou specifičtí například tím, že na svých cestách vyhledávají restaurace, které nabízejí čínská jídla. Kontinentální snídaně v hotelích jsou samozřejmě v pořádku, ale při plánování tras by měl být tento jejich zvyk zohledněn. A ještě jeden zvyk stojí za zmínku – Číňané jsou zvyklí pít horkou vodu nebo čaj. Turisté proto budou spokojeni, pokud jim bude moci restaurace vyjít vstříc nabídkou čínského čaje či horké vody.
Číňané velmi rádi nakupují. Suvenýry přitom nenakupují pouze pro sebe, ale také pro své rodiny, přátele a kolegy. Od průvodců by se proto měli dozvědět, co je pro Českou republiku v tomto směru typické, kde to nejlépe nakoupit, jaké jsou otevírací doby v obchodech a další informace.
Čínští turisté mají vášeň ve fotografování. Mnozí jsou zvyklí fotografovat i v průběhu výkladu průvodce, takže je třeba počítat s tím, že například zastávky u památek se mohou trochu protáhnout.
V Číně jsou zakázány hazardní hry. Je proto logické, že mnozí Číňané na svých cestách touží navštívit například kasino. Měli by se dozvědět, kde kasina najdou a jaké jsou podmínky pro vstup zahraničních turistů do těchto podniků.
A jako poslední zmíním otázku spropitného. V Číně není zvykem dávat spropitné, ovšem tím, že stále více cestují po světě, si čínští turisté tento zvyk postupně osvojují. Obvykle to funguje tak, že účastníci zájezdu mezi sebou vyberou peníze, svěří je vedoucímu výpravy a ten z této sumy vyplatí spropitné průvodci a řidičům. Číňané jsou zvyklí vybírat 2-3 eura na osobu a den při cestách do asijských zemí a 3-4 eura při cestách do Evropy.
Jaké produkty si myslíte, že by čínským turistům nejvíce vyhovovaly?
Úspěch u čínské veřejnosti by mohly mít produkty kombinující pobyty v Praze a v dalších městech, například lázeňských. Stejně tak určité speciální tematické výlety, například s hudební tematikou. Pokud jde o lázně, je třeba vědět, že pojetí lázní v Číně je odlišné od toho v České republice. Čínské lázně sice také využívají horkých pramenů, ale pro Číňany jsou lázně místem, kam si chodí odpočinout po práci či se potkat s přáteli, místem, kde se často hrají karty a další hry. Z toho vyplývá, že v lázních lidé zůstávají obvykle den, maximálně dva. Číňané sice tuší, že lázně jsou dobré pro zdraví, nemají ale ponětí o tom, že každé lázně jsou vhodné pro léčení jiných neduhů. Zde je velký prostor pro osvětu. Velmi úspěšné by určitě byly také různé wellness a zkrášlovací pobyty pro mladé ženy. Za těmito produkty jezdí čínské ženy například do Japonska a jsou velmi populární.
Petr Manuel Ulrych
Foto: Dean Valášek