Se vzrůstajícím počtem turistů, kteří berou v potaz ceny, dávají přednost dovoleným poblíž své země a cestují po zemi stejně často jako vzduchem, získávají východní středomořské destinace větší sex appeal než kdy jindy a Chorvatsko, které dlouho bojovalo o návrat na turistické výsluní, je na dobré cestě k obnově. Po letech slábnoucího zájmu hovoří předběžné odhady o 6% nárůstu celkových turistických příjezdů do této balkánské plážové země.
Před čtvrtstoletím se zdálo, že Chorvatsko je přesně ta země, která má všechno, po čem prázdninoví rekreanti baží: slunce, moře a příboj. Chorvatské batole průmyslu cestovního ruchu začalo dělat pokroky v polovině šedesátých let minulého století. Netrvalo dlouho a Chorvatsko se stalo kompetentním rivalem středomořských lídrů na trhu slunce a moře, jako je Itálie, Řecko, Francie a Španělsko. Důvody tohoto rychlého úspěchu byly povětšinou evidentní – třpytivě modré moře, neporušená příroda, bohatá místní kultura a opravdová hodnota za vydané peníze.
Ale v polovině osmdesátých let si začala vybírat svou daň lhostejná komunistická byrokracie a nárůst návštěvníků se začal zpomalovat. Zatímco se ostatní středomořské destinace učily zavádět své produktové sortimenty tak, aby uspokojily rostoucí poptávku a kvalitativní požadavky spořivých evropských turistů, chorvatský průmysl cestovního ruchu s nimi neudržel krok a draze za to zaplatil.
Později, na počátku devadesátých let, došlo k násilnému rozpadu bývalé Jugoslávie a krvavý boj Chorvatska o nezávislost dovedl příjmy z cestovního ruchu k tíživé odmlce. Obnova byla po devastujících následcích války na národní ekonomiku a při následných častých politických turbulencích nelehká a odborníci jsou toho názoru, že tuto zemi čeká ještě dlouhá cesta, než zrealizuje potenciál, probuzený kdysi v šedesátých letech. Vzhledem k tomu, že chyběla, nebo byla zničena turistická infrastruktura, musela země hledat své místo opět na nejnižších příčkách trhu. A co bylo ještě horší, ceny za přestavbu byly vysoké, země trpěla nedostatkem hotových peněz a i ty nejnižší příčky trhu vyšly ve srovnání s ostatními středomořskými destinacemi docela draze.
Ale zprávy nejsou jen špatné. Země se zotavuje, ačkolivěk pomalu. I v této nevydařené době neustále stoupá počet návštěvníků. Na pozadí 19% nárůstu počtu příjezdů v roce 2001 zaznamenal rok 2002 6% zvýšení příjezdů, což je mnohem více, než činí středomořský průměr během posledních několika let. Summa summarum to znamená, že od svého vrcholového roku 1989 zažilo Chorvatsko 86% nárůst. Chorvatsko se loni stalo vedle Turecka a Bulharska jedním z vedoucích „skokanů“ v procentním nárůstu na trhu evropských letních dovolených. A ještě lepší je fakt, že podle předpokladů současná úroveň růstu vytrvá i po celý rok 2003. Počet Evropanů vyhledávajících dovolenou ne příliš daleko od domova neustále stoupá a cenová senzitivita jakožto následek globální ekonomické krize slábne. Z tohoto úhlu pohledu vypadá východní Středomoří lépe než kdy jindy.
Ale přesto cesta za úspěchem není jen tak hladká. Chorvatsko musí znásobit své konkurenční výhody, diverzifikovat své trhy a produktový sortiment a zvýšit utrácivost návštěvníků. Jedním z kroků kupředu je privatizace 14 hotelů skupiny Adriatic Sea Hotels, plánovaná do konce roku. Vláda doufá, že prodá hotely strategickým investorům, vedoucím touroperátorům a hoteliérům, kteří se pustí do podstatných investic a renovací. Už byla podepsána dohoda s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Development – EBRD) a německou investiční agenturou DEG. Projekt počítá s tím, že EBRD a DEG získají v hotelech podíl a budou garantovat úvěry na renovace před vlastním prodejem.
Předpokládá se, že v samotném roce 2003 bude průmysl cestovního ruchu tvořit 22,4 % chorvatského hrubého národního produktu, zajistí v průměru 294 000 pracovních míst a bude se 27,4 % podílet na celkové zaměstnanosti v zemi. Cestovní ruch je pro tuto zemi bezesporu životně důležitý. Analytici jsou toho názoru, že jestliže se podaří splnit klíčové cíle, čeká ji rekordní růst a ve srovnání s ostatními středomořskými destinacemi i dlouhodobě nadprůměrný rozvoj.
Kip Bauersfeld