Pamatuji si to jako dnes. Psal se rok 1986 a s rodiči a sourozenci jsme v létě trávili nějaký ten týden u známých v holandském Utrechtu. Jednoho dne jsme se vypravili prozkoumat krásy okolí a nasát atmosféru města. Šli jsme nazdařbůh a občas prostě někde zabočili. V jednu chvíli jsme určení směru nechali na mém tehdy šestiletém bratrovi a poslušně ho následovali do uličky, do které bůhvíproč zamířil. Asi po dvaceti metrech jsme se nestačili divit. V oknech v přízemí se před námi najednou nakrucovaly velmi spoře oděné „dámy“. Různého věku, barvy kůže i postav. Jak rychle jsme do této uličky vešli, tak rychle jsme z ní byli pryč. S očima zabodnutýma do chodníku. Už si nepamatuji, jak mým mladším sourozencům rodiče vysvětlili, co že ony slečny a paní za zmíněnými okny dělají, ale mně bylo v mých čtrnácti letech jasné, že o mytí oken nemůže být řeč. A věřte mi, že onu černošku v bílém krajkoví, která tak šibalsky mrkala z jedné výlohy, si pamatuji dodnes. Když jsme se večer o našem zážitku zmiňovali našemu hostiteli, byl překvapen. Netušil, že v jeho městě taková ulička vůbec existuje. Poznamenal něco o tom, že už i Utrecht je tedy „světový“…
Na tuto příhodu jsem si po delší době vzpomněl nedávno, když média poprvé informovala o otevření nevěstince s výlohami v pražské ulici Ve Smečkách. A hned jsem se ptal, zda musíme svět dohánět opravdu ve všem. Ne, opravdu se nepovažuji za puritána a pohled na obnažené ženské tělo mi (alespoň ve většině případů) přináší veskrze libé pocity. Myslím také, že jsem poměrně liberální, pokud se týká zábavy – neubližuje-li tím ostatním, ať se každý staví třeba na hlavu. Rozhodně si ale nemyslím, že by podnik takového zrna patřil právě na toto místo. Jen pár desítek metrů od Václavského náměstí, na dohled od mateřské školky. A to by si nedovolili ani v Amsterodamu, Bruselu či Hamburku, kde ulice s podobnými podniky také fungují.
Existence těchto „hampejzů“ (ano, množí se – ve stejné ulici vzniká další, podle všeho prý ještě „divočejší“) navíc nepomůže ani cestovnímu ruchu v metropoli. Není to tak dávno, co jsme se radovali, že Praha ztratila punc destinace vhodné pro divoké „stag parties“ britských „turistů“. A teď toto? Před okny zmíněného podniku se prý sice srocují celé zájezdy cizinců, ale to nejsou ti, kteří by bydleli v okolních čtyř- a pětihvězdičkových hotelech. Těch je v okolí hned několik a jak na červeně nasvícené výlohy reagují jejich hosté, se dá celkem jednoduše předvídat. Stížnosti šokovaných kolemjdoucích turistů prý navíc v desítkách eviduje i Asociace cestovních kanceláří ČR. Nejsmutnější na celé věci je, že úřady jsou na tyto podniky krátké. Alespoň zatím. Provozovatelé mezi zákazy a vyhláškami kličkují a úřadům a policii se de facto vysmívají. Nezbývá než si přát, aby to nebyli oni, kdo se bude smát naposled…
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz