Cestování jinak aneb od rurálního Burgundska po aristokratické Bordeaux se sklenicí v ruce

Co ale znamená cestovat jinak? Začněme trošku zeširoka. Spousta z nás si již nedokáže cestování v zahraničí představit bez degustace tamních kulinárních specialit, vín či destilátů. K nezaplacení je pocit, když navštívíme jedno z menších vinařství, které jsme původně ani neměli na seznamu, ale nějakým nepopsatelným způsobem na nás udělalo dojem. Sám vinař nám o svém vínu povídá s láskou, a my pak sedíme při západu slunce na malebné terase s výhledem na moře. I kdybychom se o exaktní senzorické hodnocení vína pokoušeli sebevíc, zas a znovu se nám do mysli vkrádají slova typu příjemné, harmonické či autentické… Tedy slova, která mají co do činění spíše s geniem loci a víno jako by s ním souznělo. Již Pierre Bourdieu, známý francouzský sociolog, prokázal, že lidé často pro popis vín používají stejná slova jako třeba pro umění a kulturu, za kterými tak rádi cestujeme.

A jak moc tato teorie funguje v praxi? Můžeme víno popsat stejnými slovy, která bychom použili pro charakter místa své dovolené? Jedním z nejlepších příkladů je francouzské Bordeaux vynikající svými velkolepými náměstími, katedrálou Saint-André, Porte Cailhau a pompézními zámky (châteaux) sloužícími zároveň i jako vinařství. Když si pohovoříme s tamními vinaři nebo se podíváme na e-shopy vín, všimneme si, že se pro vína z Bordeaux často používají slova jako vznešené, ušlechtilé, konzervativní, bohaté, komplexní, elegantní, hedvábné, delikátní, rafinované, mohutné, s vůní tabáku, cedrového dřeva, růží a čokolády.

Zkusme na chvíli odcestovat do zemědělsky zaměřeného Burgundska s řadou pitoreskních vesniček obklopených lesy, s okouzlujícími městy jako Dijon a Beaune. Odjet z regionu, dokud neochutnáte tamního tradičního kohouta na víně, by s trochou nadsázky mohlo být považováno za urážku. Také popis burgundských vín kopíruje charakter místa – animální, živočišné, jednoduché, čerstvé, s doteky medu, s vůní slámy, podzimního lesa a lesních bobulí, nakládaných třešní, lískových oříšků, kouře, másla a pečeného chleba. Dodatek redakce: Širší souvislosti vinařské turistiky přibližuje text Dobré víno nestačí aneb trocha inspirace pro vinařskou turistiku.

Naše cestování pokračuje do Itálie. O vínu Barolo z italského Piemontu se tvrdí, že je leckdy cítit po lanýžích, které se ve velkém hledají v místních lesích. Můžeme dokonce vycestovat i daleko za hranice Evropy. O australských vínech se říká, že jsou cítit po eukalyptech, rostlinách, na které narazíme v Austrálii téměř na každém rohu, a na kterých davy turistů hledají medvídky koala. Novozélandský evergreen mezi víny, sauvignon blanc, je často popisován vůní kiwi, jehož pěstování se ujalo zejména na tomto souostroví.

Pokud tedy při ochutnávání vín použijeme představivost, pak ochutnáváme i typičnost místa jeho původu a každá ochutnávka je svým způsobem dobrodružnou výpravou, třeba na druhý konec světa. Víno je zkrátka dobrým pomocníkem pro výběr cílů našich budoucích cest.