České lázně bojují o přežití. Stát jim hází klacky pod nohy

Pověst České republiky jako země, kde má léčebné lázeňství velkou tradici a podporu státu, dostává velké trhliny. Změna indikačního seznamu z dílny ministerstva zdravotnictví totiž lázeňským zařízením výrazně komplikuje život.

Lázeňská zařízení v České republice se potýkají s největšími problémy ve své novodobé historii. Kromě následků ekonomické krize, která se nekompromisně podepsala na všech segmentech cestovního ruchu, způsobují další výrazný propad českého lázeňství také úsporná opatření ze strany státu. Od loňského října totiž platí vyhláška ministerstva zdravotnictví, která upravila indikační seznam a omezila tím počet diagnóz s nárokem na úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Zároveň se zkrátila minimální délka léčebných pobytů hrazených pojišťovnami ze čtyř na tři týdny. V praxi to nejvíce zasáhne takzvanou komplexní lázeňskou péči (KLP), při které pojišťovny kompletně platí léčbu i pobyt pacientů. Přitom právě tento druh péče zajišťuje lázeňským zařízením podstatnou část jejich příjmů.

Je změna indikačního seznamu vražedná?

Zástupci lázní s postupem ministerstva zdravotnictví zásadně nesouhlasí. Změna indikačního seznamu podle nich může výrazným způsobem ochromit provoz některých lázeňských zařízení, což by v delším časovém horizontu mohlo vést až k jejich úplnému uzavření. „Výpadek tržeb způsobený indikačním seznamem se dotkne všech lázní. Celkově bychom mohli tímto krokem přijít až o 45 procent loňských příjmů od zdravotních pojišťoven. Ty přitom ještě v roce 2011 tvořily kolem 56 procent veškerých tržeb léčebných lázní v České republice. V jednotlivých lázních se samozřejmě zastoupení pojištěnců liší. Jednoznačně nejpostiženější jsou ale lázně zaměřené na pohybový aparát bez předchozího významného zastoupení klientely cizinců a tuzemských samoplátců,“ varuje Eduard Bláha, prezident Svazu léčebných lázní a ředitel Lázní Jáchymov a Luhačovice. Podle něj jsou změny z dílny ministerstva zdravotnictví necitlivé a kromě lázeňských zařízení poškodí i samotné pacienty. A pokud k nim prý mělo přece jen někdy dojít, tak jedině postupnou cestou a na základě vzájemné komunikace s jednotlivými léčebnými ústavy.

Podle Eduarda Bláhy nepotřebují české lázně obrat obchodní politiky o 180 stupňů, pouze více času

Ministr Heger se podle zástupců lázní o českém lázeňství dlouhodobě nevyjadřuje dobře, a tím mu škodí

„Komunikace s panem ministrem Hegerem bohužel není dobrá. O českém lázeňství se dlouhodobě nevyjadřuje dobře, a tím mu velmi škodí. Naopak se vcelku daří spolupráce s Inspektorátem lázní, který je rovněž součástí ministerstva,“ říká Josef Ciglanský, ředitel Lázní Františkovy Lázně. Ke kritice se přidává i viceprezident Asociace sdružení pro ochranu kulturního dědictví ČR Martin Kadrman: „Zřejmě je pro ministerstvo zdravotnictví lepší léčit pacienty chemií a operacemi než přírodním způsobem. Farmaceutický průmysl tu má žně – není jediné televizní reklamy, která by nedoporučovala mast nebo prášek, který vám uleví. Ať si každý odpoví, jestli ministr zdravotnictví slouží lidem této země, nebo svým jednáním podporuje zájmy farmaceutického průmyslu.“

Z lázeňství se stává politické téma

Při řešení současné situace českých lázní se začínají angažovat také zástupci odborových organizací. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR a Českomoravská konfederace odborových svazů, spolu se Sdružením lázeňských míst ČR a Svazem léčebných lázní ČR na květnové tiskové konferenci upozorňovaly na to, že se ministerstvo zdravotnictví podílí na postupné likvidaci českého lázeňství. „Kvůli změně indikačního seznamu přišlo o místo už dva a půl tisíce zaměstnanců, dalších deset tisíc pracovních míst je pak v ohrožení a mnozí zaměstnanci pracují za šedesát procent platu. Očekávat, že se lázně zaplní samoplátci, je v době krize nereálné,“ znělo v prohlášení odborů. Emoce vzbuzuje také případné uzavření dětské léčebny Vesna v Janských Lázních.

Ministerstvo zdravotnictví se brání tím, že rehabilitační péči lze obecně poskytovat i jinou formou než lázeňským pobytem – například v léčebných rehabilitačních ústavech nebo ambulantní péčí specialistů. Je prý na ošetřujícím lékaři, jakou formu péče pro pacienta navrhne vzhledem k jeho aktuálnímu a celkovému zdravotnímu stavu. Odbory ale ministerstvo rovněž obviňují, že vytváří tlak na lékaře, který vede k tomu, že se začali bát lázně předepisovat i v případech, kdyby tak učinit mohli.

Zástupci ministerstva však něco takového odmítají a lázeňská zařízení nabádají k tomu, aby se soustředila na skutečné příčiny, které stojí za jejich současnou krizí. Už od roku 2010 totiž prý v lázeňství docházelo k úbytku poskytnutých léčebných pobytů. To mělo být zapříčiněno především zhoršením platební schopnosti obyvatel a vlivem pracovního trhu, který výdělečně činným skupinám neumožňuje absolvovat dlouhý lázeňský pobyt v rámci pracovní neschopnosti nebo dovolené. „Zdravotní pojišťovny se navíc zaměřily při schvalování návrhů na efektivitu léčby a využily při posuzování zdravotního stavu pacientů platných předpisů. Byly také zavedeny regulační poplatky pro lůžkovou péči. Tohle všechno je popis situace před datem, kdy byl vydán nový indikační seznam,“ říká tisková mluvčí ministerstva zdravotnictví Viktorie Plívová a dodává: „Nejedná se tedy výhradně o důsledky nového předpisu, který je se situací v lázních spojován a který začal platit loni v říjnu. Jeho přímý dopad budeme moci posoudit až za několik měsíců. Obvinění, kterým musíme čelit, jsou zjednodušená, zkreslená a zavádějící.“

K problémům českého lázeňství se také začínají stále častěji vyjadřovat členové opoziční ČSSD, kteří tuší, že by zde mohli získat politické body. „Nelze se vůbec divit negativní reakci veřejnosti na situaci, kdy je ohrožena špičková rehabilitační péče. Jde jednoznačně o důsledek velmi restriktivní a nedomyšlené změny indikačního seznamu k lázeňské péči, kterou v loňském roce provedlo ministerstvo zdravotnictví,“ říká například stínový ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. To, že se z problémů lázní začíná stávat součást politického boje, by však nemělo zástupce lázeňských zařízení příliš těšit. Politická přízeň je totiž hodně vrtkavá a spousta slibů se po každých volbách vytrácí do ztracena.

Kudy vede cesta z krize?

České lázně nyní stojí před těžkým úkolem. V době utahování opasků se musí vymanit z krize, která má pro mnoho zařízení dokonce existenční rozměry. Pohled do zahraničí však dává rovněž znát, že i v jiných tradičních léčebných lázeňských destinacích musejí bojovat s nedostatkem financí a zvýšeným tlakem ze strany státu. „Péče je regulovaná všude. Nemá cenu si nic nalhávat. V mnoha okolních zemích k ní ale došli postupnými kroky bez zásadních sociálních dopadů do lázeňských regionů, a tak si dovolím tvrdit, že několik příkladů ohleduplnější regulace by se určitě našlo,“ myslí si prezident Svazu léčebných lázní Eduard Bláha.

Lázním tak v tuto chvíli nezbývá nic jiného, než se zaměřit na zefektivnění vlastní činnosti. Zásadní roli může hrát také schopnost oslovit nové návštěvníky, kteří se lázeňským pobytům v Česku dosud vyhýbali. „Naše asociace již několik let zdůrazňuje, že se česká lázeňská zařízení dlouhodobě orientují především na léčebné lázeňství. To se ale v poslední době naštěstí mění a mnoho lázní si uvědomilo silný potenciál relaxačního lázeňství pro zdravou populaci. Česká společnost si čím dál více dopřává luxus a kvalitní služby a zvyšuje se tak poptávka po tomto typu pobytů. V posledních letech se navíc výrazně změnil životní styl populace. Lidé jsou stále více vystaveni stresovým situacím, a proto chtějí relaxovat a pečovat o své zdraví,“ vidí jednu z možných cest Kateřina Petříčková z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), která připomíná, že kromě běžných léčebných pobytů hrazených plně či částečně pojišťovnami se nabídka českých lázní postupně rozšiřuje o krátkodobé relaxační, regenerační a wellness programy, i s možností lékařské konzultace, což je podle ní ten správný směr. Spousta českých turistů je však za těmito službami zvyklá jezdit do zahraničí, především do slovenských a maďarských lázní.

Samotným zástupcům lázeňských ústavů se však představa toho, že by se měla léčebná funkce lázní výrazněji upozadit, příliš nelíbí. „Bylo by chybou rezignovat na léčebnou složku, která lázně odlišuje od hotelů nebo se spoléhat na slevové portály. Myslím si, že české lázně nepotřebují žádný obrat obchodní politiky o sto osmdesát stupňů. Řadu let se ve službách i marketingu rychle zlepšují, zvyšují počty samoplátců, lákají do svých prostor a prostředí i konferenční turistiku, aktivní lidi, rodiny s dětmi apod. Podle mě zkrátka potřebují jen více času, který jim rozsahem a rychlostí změn vláda vzala,“ tvrdí Eduard Bláha. S tím souhlasí i Josef Ciglanský, ředitel Lázní Františkovy Lázně, který zároveň apeluje na zlepšení komunikace s lékaři: „Podle mě je velice důležitá komunikace nás poskytovatelů lázeňské péče s ošetřujícími lékaři v terénu. Ve spolupráci s nimi můžeme našim potenciálním hostům vysvětlovat příznivé vlivy lázeňské péče a výhody využívání přírodního léčivého zdroje. Samozřejmostí je přitom i poskytování kvalitních služeb – ubytovacích, stravovacích, léčebných a ostatních doprovodných.“

Text: Ondřej Tůma (autor je redaktorem internetového magazínu Peníze.cz)
Foto: CzechTourism, Petr Manuel Ulrych