Hlavním tématem tohoto vydání COT business jsou produkty a služby pro hotely a restaurace. Možná byste čekali, že budeme psát o tom, kterak hoteliéři a restauratéři úpěnlivě shánějí dodavatele vybavení, jak tráví hodiny hledáním kvalitní prádelny, dodavatele masa, zeleniny či kosmetiky. Případně, že marně pátrají po firmách, které jim nainstalují spolehlivý rezervační či účetní systém. Nic z toho se ale ve velkém měřítku neděje. Sborově ale naopak zaznívá volání po kvalitním personálu.
Jak si můžete přečíst v jednom z hlavních článků tohoto vydání, o práci v oboru není zájem. Hoteliéři a restauratéři se nechávají slyšet, že jestliže dřív měli problém najít na trhu kvalifikované a kvalitní zaměstnance, dnes musejí vzít zavděk prakticky kýmkoli, kdo má zdravé ruce a nohy. Ještě před pár lety si mohli zaměstnavatelé z uchazečů vybírat, nyní může i řadový číšník nabídky volných míst počítat na desítky a diktovat si podmínky, za kterých nastoupí.
Určitým, nikoli však ideálním řešením může být angažování zahraničních uchazečů o práci. To se samozřejmě děje. Zkuste schválně pozdravit pokojskou v některém z tuzemských hotelů. V mnoha případech vám bude odpovědí jen úsměv a ticho maskující ukrajinský či ještě východnější přízvuk. Do řady pracovních pozic ale zahraniční pracovníky zkrátka neseženete… Může být řešením robotizace? Příklady ze zahraničí naznačují, že možná ano. V Číně existuje plně robotizovaná restaurace, v Japonsku mají hotel obsluhovaný roboty, v Austrálii vám pizzu může dovézt robotické vozítko, po Evropě nyní kočuje restaurace, kde jídla tisknou 3D tiskárny a v Singapuru před pár dny spustili první taxislužbu se samořiditelnými vozy. Možná jsem staromilec, ale většina z těchto odosobněných služeb mne upřímně řečeno děsí a věřím, že jde o slepou uličku. Robotická servírka není nic pro mne. Recept na to, jak udržet absolventy v oboru a jak do něj přivést další zájemce, však nemám. Obávám se totiž, že jádro problému je hlouběji, než si mnozí myslejí. Jak to vnímáte vy? Napište nám!