Nejedna cestovní agentura prodávající provizně zájezdy se při kontrole živnostenského úřadu setkala s výtkou, že nedostatečně naplňuje povinnost informovat, pro kterou cestovní kancelář je prodej zájezdu zprostředkováván.
Nemyslíme teď ty hříšníky, kteří k zájezdu nepřiřadí vůbec žádnou identifikaci pořádající cestovní kanceláře – takoví by asi nedostali výtku, ale přímo pokutu. V tuto chvíli také neřešíme způsob označení touroperátora u prodejců po internetu. Myslíme ty běžné prodejce, kteří si do výlohy atp. dají leták cestovní kanceláře s jejím logem, nebo na přehled disponibilních last minutů napíšou zaběhaný název CK s tím, že tak je to přece všem jasné. A ono velmi často taky je. Jenže to není podle regulí, protože různé cestovní kanceláře by mohly mít velmi podobné názvy. Taky je někdy mají, dokonce byly případy, kdy se dva naprosto odlišné subjekty se stejným názvem rozlišily jen podle sídla.
Aby poctiví prodejci nebyli nakonec pokutováni za svou dobrou snahu, požádala ACK ČR o výklad toho, jak zákonné povinnosti vyhovět, přímo tvůrce zákona – odd. práva a státního dohledu v cestovním ruchu MMR. Budiž jim ke cti, že odpověděli promptně a pečlivě. Určitě by nebylo fér informovat jen členy ACK ČR, a tak se o něj se čtenáři COT business podělíme. Právní řeč je právní řeč, v té se neodvážím krátit, proto následuje celý citát:
„Podle našeho právního názoru bylo ustanovení § 3 odst. 5 písm.a) do cit. zákona zakotveno jako součást ochrany spotřebitele v návaznosti na ustanovení § 2, zejména pak ust. § 2 odst. 2 písm. d) a dále jako prevence proti neoprávněnému podnikání ze strany cestovní agentury. Z toho pak lze dovodit, že cestovní agentura je povinna nabízené zájezdy označovat nepřehlédnutelným způsobem, pro kterou cestovní kancelář prodej zájezdu zprostředkovává, a doložit tak, že se nejedná o její vlastní podnikání, při kterém by zájezdy sestavovala a prodávala sama.
Jestliže v paragrafovém znění cit. zákon zcela zřetelně uvádí jako jednu z povinností cestovních agentur … vždy informovat, pro kterou cestovní kancelář…, domníváme se, že bude tato povinnost splněna za výše uvedené podmínky a dále pak tím, že označení bude cestovní kancelář u zájemce o zájezd jednoznačně identifikovat. Identifikace musí být srozumitelná a uvedená v takové formě, aby byla nezaměnitelná s jiným podnikatelským subjektem.
Jak uvádíte ve svém dotazu, je dosud v praxi prováděno informování zájemců o zájezd připojováním loga či názvu cestovní kanceláře k jednotlivým zájezdům, nebo skupinám zájezdů. Domníváme se, že toto označování cestovních kanceláří, pokud není doplněno dalším identifikačním údajem, je nedostačující, neposkytuje informaci v souladu s povinností uloženou cit. zákonem, protože neuvádí specifikaci, o jakou cestovní kancelář se jedná. V této souvislosti není podle našeho názoru ani uvedení samotného názvu cestovní kanceláře bez dalšího údaje splněním zákonem uložené povinnosti cestovním agenturám.
Pro splnění povinností uložených cestovním agenturám při označování jednotlivých zájezdů, nebo skupin zájezdů je podle našeho názoru potřebné vycházet z výše uvedených skutečností. Za Vámi označovanou tzv. povinnou informaci by bylo možno považovat název cestovní kanceláře v souladu se živnostenským listem, nebo zápisem v obchodním rejstříku a např. IČ. Dále je možno k základnímu identifikačnímu údaji připojovat další informace, včetně příp. loga.“
Přeloženo do češtiny, úřednímu šimlu nestačí uvést ani tu nejstarší českou značku typu Čedok, ale hezky Čedok a.s., IČ to a to. I když v tomto případě by se to při použití přímo ochranné známky možná uhájilo, ale kolik cestovních kanceláří má svou známku chráněnou? – Takže prodejci (jakož i cestovní kanceláře vydávající pro své prodejce letáky) – pozor!
Ing. Eva Mráčková
vedoucí sekretariátu ACK ČR