Valná většina národa „nemusí" turisty, protože jí znepříjemňují život. Málokdo si však uvědomuje, jakým přínosem jsou pro tvorbu HDP a kolik pracovních příležitostí cestovní ruch vytváří. Dokonce existuje veřejné mínění, které je přesvědčeno, že na cestovním ruchu vydělávají pouze hoteliéři a hospodští. Je asi naší chybou, že se nám až dosud nepodařilo tomuto žárlivému a závistivému národu dostatečně vysvětlit, jakým přínosem pro obyvatele České republiky turisté jsou.
Je celá řada míst, která by nikdy nevypadala tak krásně, kdyby je nefinancovali developeři, kteří do kulturních památek, městských center i lázeňských oblastí a horských středisek investují své peníze. Snad se nikdo nedomnívá, že by se tak stalo nebýt turistů…
Problém spočívá v tom, že důležitost cestovního ruchu je z hlediska státu stále opomíjena, což dokumentuje i velikost odboru, který se na ministerstvu pro místní rozvoj cestovním ruchem zabývá. To samé platí i o Magistrátu hlavního města Prahy či jednotlivých krajích. Státu a samosprávám jde hlavně o to, jak z cestovního ruchu získat co nejvíce peněz, bohužel však nedělají nic pro to, aby jich získávaly více. Přitom tím, že budou stále zvyšovat DPH a místní turistické poplatky, k rozvoji cestovního ruchu nepřispějí…
Názorným příkladem toho, jak stát přichází o peníze, je jeho podpora kongresové turistiky. Svět se o pořádání kongresů pere a můžeme říci, že třeba náš jižní soused na tomto segmentu postavil svůj turistický boom. Přestože jsme malí a velmi často se podceňujeme, nemyslím si, že by Praha nemohla konkurovat Vídni. Ovšem k tomu, aby se tak stalo, by bylo třeba překročit svůj stín a místo nadávání na poměry začít pro to něco dělat.
K tomu však bude třeba zodpovědět několik otázek. Například – jak chceme vydělávat na kongresové turistice, když do ní tak málo investujeme? Rozpočet na propagaci Vídně a Prahy raději vůbec nesrovnávejme. Vídeň na to má celý úřad a Praha pouze Prague Convention Bureau, které je financováno hlavně subjekty cestovního ruchu a jejich dobrovolnými příspěvky. V žádném případě nechci podceňovat práci PCB, které se obětavě snaží pomoci kongresové turistice, ale to může zcela objektivně dělat jen v rámci svého rozpočtu, který ani zdánlivě nepřipomíná rozpočet vídeňské centrály. Kéž by část peněz utracených například na Opencard byla investována do propagace kongresového turismu…
Všichni víme, že jeden kongres pro 6 000 lidí dokáže vytvořit skvělou obsazenost nejenom pro hotely, kde kongresy probíhají, ale pro všechny okolo. Navíc díky tomuto tlaku na ubytovací kapacitu jsou další hosté nuceni navštívit Prahu v týdnu před nebo v týdnu po pořádání kongresu, takže z této akce profitují hoteliéři tři týdny! Ale nejen hoteliéři, nýbrž i výstavní síně, divadla, restaurace, obchodní centra atd. Kongresový host má peníze, umí se chovat, nepotkáte jej opilého, otrhaného a rámusícího. Dělá tak i dobrou image Praze – co bychom si měli přát více? Tento host zcela jistě nezvyšuje kriminalitu a nevytváří tlak na služby v domech s červenými lucerničkami. Proč se tedy nestaráme o to, abychom takových hostů měli co nejvíce?
Jestli může Praha Vídni v něčem konkurovat, pak je to počet disponibilních pokojů. A jsem přesvědčen, že i v úrovni služeb v hotelech, které se kongresovou turistikou zabývají, jsme srovnatelní. Máme však pro pořádání těchto setkání odpovídající kongresové prostory? Nejsem si zcela jist, že Kongresové centrum Praha odpovídá současným požadavkům. Možná se v něm mohly pořádat sjezdy, mohou se v něm pořádat koncerty, ale kongres pro 6 000 lidí, kteří se potřebují setkat a následně rozdělit do sekcí se stejnou kapacitou, to už může být problém. Takové kapacity Praha nemá a to ji limituje v její úspěšnosti. Namísto toho, abychom investovali peníze do vybudování skutečně moderního kongresového centra, splácíme dluhy za budovu, která v tomto stavu nemůže být nikdy ekonomicky soběstačná.
Výše uvedená konstatování nemají vytvářet pesimistický obraz o naší kongresové turistice, ale na druhé straně si nemůžeme dovolit říkat, že vše je „fajn", když tomu tak není. V jedné věci však nastal v poslední době pokrok, a to v momentu, kdy do čela Pražské informační služby nastoupila paní Dolanská. Konečně přišel někdo, kdo v cestovním ruchu pracuje celý život a není třeba mu vysvětlovat, co je třeba dělat. Jen se obávám toho, že lidé, kteří chtějí pracovat, jsou často na úřadech ve svých postech nepopulární, protože kolem sebe vytvářejí problémy, a tím přidělávají práci svému okolí, jež je zvyklé nic nedělat. A proto jí, a tím i všem hoteliérům, držím palce, aby vydržela co nejdéle.
Tato republika má celou řadu vědeckých pracovníků světového jména, kteří se po celém světě zúčastňují kongresů, a totéž se týká zástupců firem. Je naší chybou, že je nedokážeme více přesvědčit k tomu, aby se svou osobní autoritou postarali o to, aby se kongresy pořádaly i u nás. Ano, je to běh na dlouhou trať, protože většina důležitých kongresů se připravuje i se čtyřletým předstihem, ale čím později začneme, tím později k nám velké kongresy konečně zavítají.
Pokud se tedy shodneme na tom, že kongresy v České republice chceme, musíme pro to také něco udělat. Hoteliéři budou muset zakopat válečné sekery a místo řevnivosti začít spolupracovat. Město si bude muset uvědomit, že kongres vědeckých kapacit po stránce image nám může jen pomoci. A státu třeba i dojde, že s kvalitnějšími turisty dosáhne na vyšší DPH. Proč se o tento druh turistiky v celém světě tak perou? Protože je to móda? Ne, protože je to po všech stránkách výhodné. A pokud se v tomto tvrzení mýlím já, pak se mýlí také Vídeň, Paříž, Londýn, New York, Tokio, Hongkong či Kuala Lumpur. Mezi takové pomýlené se rád zařadím…
 Autorem textu je Ing. Pavel Hlinka, jednatel poradenské společnosti AHP Connections a viceprezident SOCR
|