V médiích se dnes stále častěji objevuje znovu problematika autorského zákona, respektive výrok Evropského soudního dvoru ve věci španělské společnosti Rafaels Hotels a jeho případný dopad do našeho autorského zákona.
Je asi důležité si říci, o co zde vlastně jde. V první řadě nejde zcela jistě o to rozporovat právo umělců na úhradu v podobě poplatků za veřejné šíření uměleckých děl. Jde o to, aby byly nastaveny rovné a přiměřené podmínky. Jde o to, že pokud kdokoli z nás za něco platí, měl by vědět, za co a komu vlastně je placeno. To vše je zatím nejasné. Autorských svazů každým rokem přibývá a jako poslední se zatím objevil svaz OAZA, který zastupuje zvukaře. Poplatky za stejná díla se tedy budou neustále rozrůstat a můžeme se dočkat doby, kdy (a celkem právem) budou za svá díla veřejně nabízená požadovat poplatky také kuchaři a cukráři. I jejich díla jsou často uměleckými, a tak by na to jistě měli mít také právo.
Tímto bychom nechtěli situaci zlehčovat. Problém s výkladovým pravidlem ohledně rádií a TV v hotelových pokojích má širší evropské kořeny. V současnosti platí, že přednedávnem Evropský soudní dvůr rozhodl, že úprava aplikovaná ve Španělsku a obdobná naší české je v rozporu se směrnicemi EU, a proto se již skutečně připravuje další novela autorského zákona. Vzhledem k rozhodnutí soudu bude pravděpodobně skutečně třeba upravit i český autorský zákon. Z tohoto pohledu je velmi obtížné argumentovat. Je ale skutečně nutné jasně definovat komu, za co, za jakých podmínek a hlavně kde je jakýsi limit neustálého růstu dalších a dalších nároků.
Nejvíce komunikovaným problémem v této záležitosti byla vždy otázka, zda budeme platit poplatky za televize a rádia na hotelových pokojích. To ale ve své podstatě není ten problém zásadní. Jde o zajištění jasných a rovných podmínek. Ten, kdo cestuje, jistě potvrdí, že se v případě televize ve valné většině dívá pouze na televizní zpravodajství. Na druhé straně tento fakt lze těžko prokazovat nebo vykazovat pouze čas, kdy sleduje host například koncert nějaké české kapely. Televize je dnes v hotelovém pokoji komunikačním prostředkem. Má mnohem více funkcí než pouze tu, k níž byla původně stvořena. Televize je součástí informačního systému, nahrazuje monitor počítače, je bezpečnostním prvkem, který hosta v případě nebezpečí varuje, prostředkem pro předávání zpráv hostům atd. Přítomnost televize je na pokojích tedy stále nezbytná, což staví hoteliéry do nerovné situace. Navíc vztahovat stejný přístup k poplatkům na televize také na nemocnice, kde může televize pomoci nemocným překonat období určité těžké životní situace, se již pohybuje na hranici etiky. Pokud však máme za něco platit, měli bychom vědět komu a za co.
V letošním roce se nám podařilo dosáhnout dohody a uzavřít smlouvy se dvěma současnými kolektivními správci – OSA a Intergram. Letošní rok je vyřešen, zůstává, co bude následovat. Pokud existuje snaha definovat v rámci EU práva autorů, bude nutné jasně definovat nějaké mantinely a práva těch, kteří platí. Přitom ten, kdo platí, je vlastně zákazníkem a zákazník by měl být pod ochranou.
Bc. Václav Stárek
generální sekretář
Asociace hotelů a restaurací ČR
