Autorské právo, či bezpráví?

Všechno zlé je k něčemu dobré, říkal jsem si, když jsem sbíral podklady pro článek věnovaný problematice autorských práv. Kvůli poplatkům plynoucím z provozování televizorů a rozhlasových přijímačů v hotelových pokojích a v restauracích si sice řada hoteliérů neustálým skřípáním pěkně poničila zubní sklovinu, na druhou stranu toto téma svedlo k jednomu stolu zástupce všech oborových organizací. Jejich jednotný postup přináší první, byť nezralé ovoce. Jiní zkoušejí donkichotský boj na vlastní pěst. O tom, která cesta povede k cíli, rozhodne až čas. Jisté je však jedno – něco se musí změnit.  

Veřejný prostor?

Jablkem sváru mezi hoteliéry a restauratéry na jedné straně a kolektivními správci autorských práv na straně druhé je zákon 121/2000 Sb. (autorský zákon), resp. výklad jeho § 23. Ten říká, že „provozováním rozhlasového či televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem či televizí pomocí přístroje technicky způsobilého k příjmu rozhlasového či televizního vysílání.“ Podle výkladu občanských sdružení pověřených kolektivní správou autorských práv i podle názoru Ministerstva kultury ČR jako jejich nadřízeného orgánu je třeba na základě tohoto paragrafu hotelový pokoj chápat jako veřejný prostor a jeho vybavení televizorem či rozhlasovým přijímačem za zpřístupnění díla. A za zpřístupnění díla je třeba dle autorského zákona platit. Hoteliéři jsou však většinou názoru, že ke zpřístupnění díla dojde až zapnutím televizoru, což činí sám host. „Zpřístupnění díla není jasně definováno,“ míní Bc. Vít Pechanec, viceprezident HO.RE.KA ČR a provozovatel svitavského hotelu Fontána. Spory jsou vedeny i o výši poplatků. Někteří hoteliéři je považují za přemrštěné, jiní nechtějí platit vůbec.

Prezidentka HO.RE.KA ČR Ing. Miroslava Luprichová vypočítává zatížení, jakému je hotelový pokoj vybavený televizorem a rozhlasovým přijímačem v současné době vystaven: „Budeme-li uvažovat o 100% obsazenosti hotelu, zaplatí hoteliér za jeden pokoj měsíčně OSA 80,- Kč, Intergramu 126,- Kč, DILIA 90,- Kč a OOA-S 15,- Kč. S koncesionářskými poplatky jsou tak náklady na jeden pokoj měsíčně 423,- Kč. Stále častěji se také setkáváme s požadavky na hrazení autorských poplatků od dalších šiřitelů autorských děl (Česká televize, EUROSPORT, CNN atd.). Může se ještě někdo divit naší obavě, že o svá práva na poplatek si na Ministerstvu kultury požádají třeba organizace autorů fialové barvy a pak další?!“

Předmětem kritiky ze strany hoteliérů a restauratérů je i fakt, že kolektivních správců je příliš mnoho, jejich hospodaření neprůhledné a podmínky neférové. Výše poplatků jsou podle nich mnohdy stanovovány individuálně na základě dohody mezi „agentem“ ochranné organizace a provozovatelem ubytovacího zařízení, nikoli na základě ceníků. Částka se tak prý pohybuje již od 0,54 Kč za pokoj a den bez ohledu na obsazenost a při pominutí restaurací.

Poplatky pro ubytovací a stravovací zařízení jsou navíc podle některých odborníků stanoveny nerovnoměrně. Ing. Luprichová připomíná případ brněnského Hotelu Slavia: „Hotel má stravovací střediska, ve kterých ‚odstravuje‘ minimálně 200 tisíc osob ročně a má vydáno 150 tisíc hlavních jídel. Za všechna stravovací střediska platí Intergramu 2 600 Kč ročně. Tentýž hotel má 84 pokojů, při vytíženosti 44 % v nich bylo za rok ubytováno 21 tisíc osob. Podle podmínek Intergramu by měl hotel za tyto pokoje zaplatit této ochranné organizaci 240 000 Kč. Tedy při zhruba desetinovém počtu hostů stonásobek částky účtované za stravovací střediska.“ 

Jak houby po dešti

Kolektivních správců je v ČR v současné době 5, ne se všemi ovšem hoteliéři a restauratéři přijdou do kontaktu. Obávají se však možného vzniku dalších správců. Zvyšování počtu kolektivních správců ovšem zástupci MK ČR opakovaně odmítli.

Například vedoucí samostatného oddělení autorského práva MK ČR JUDr. Hana Masopustová na dubnové konferenci HOREKAFEST řekla, že pro vznik dalšího ochranného sdružení již není na trhu místo. Hoteliéři a restauratéři musejí mít v současné době podle jejích slov uzavřeny smlouvy pouze se třemi správci – OSA, Intergram a Dilia. Pokud by Ochranná organizace autorská – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOA-S) vyhrálo soudní spor s MK ČR o oprávnění, které bylo tomuto sdružení odňato a svěřeno Dilia, byli by hoteliéři a restauratéři nuceni podepsat další smlouvu.

Velký počet subjektů na obou jednacích stranách komplikuje jednání. České statistiky registrují 1916 hotelů a 1660 penzionů, pochopitelně ne všechny musejí mít přijímače na pokojích. K tomu přistupují některé ze 702 ubytoven, 575 kempů a chatových osad, 1996 ostatních (lázně, koleje, internáty apod.), blíže neurčený počet lidí poskytuje ubytování v soukromí. Jen s hoteliéry a majiteli penzionů by tedy kolektivní správci museli uzavřít na 10 tisíc smluv, další pak s restauratéry a ostatními uživateli autorských práv. Situace by se výrazně zjednodušila, pokud by kolektivní správci pověřili uzavíráním smluv pouze jednu organizaci, na druhé straně by bylo vhodné, aby podobné zmocnění k zastupování při jednáních získaly i profesní organizace od svých členů.

Už Svatopluk svým synům vštěpoval, že spojí-li své síly, nikdo je nepřemůže. Stejně tak profesní organizace mají při jednáních s kolektivními správci silnější pozici než jednotliví živnostníci, kteří nyní hořekují nad nerovnými podmínkami, za jakých jsou nuceni smlouvy podepisovat. Nejsilněji samozřejmě zazní hlas hoteliérů a restauratérů, pokud se jejich svazy sjednotí, což se ukázalo například na březnové schůzce představitelů NFHR, HOREKA, SPOLHOST, UNIHOST a Svazu obchodu ČR. Z jejich jednání vzešel požadavek, aby platby mezi uživateli a správci byly postaveny na skutečném smluvním základu a v zákonu byly vymezeny podmínky a hranice, v nichž se mohou obě strany pohybovat. Ochotu k takovémuto jednání o smluvních podmínkách vyjádřili zástupci kolektivních správců na HOREKAFEST 2003 a následně i během schůzky, kterou na popud NFHR na 5. května svolal ministr kultury Pavel Dostál. Prezident NFHR Roman Vacho ke schůzce přizval i zástupce sdružení HO.RE.KA a UNIHOST, k jednacímu stolu zasedli i představitelé občanských sdružení OSA, Intergram a Dilia i odborníci z katedry autorského práva Univerzity Karlovy v Praze.

Ministerské nepochopení

Během jednání zástupci profesních svazů opakovaně seznámili ministra kultury se svými stanovisky a vznesli požadavky směrem ke kolektivním správcům. Požadovali, aby kolektivní správci pověřili jednoho zastupováním ostatních dvou při jednáních s uživateli, opětovně se domáhali možnosti projednání výše poplatků a hlavně volali po vyjmutí hotelových pokojů z poplatků za zpřístupnění díla veřejnosti.

Výsledek jednání hodnotí generální sekretář NFHR JUDr. Vladimír Štětina takto: „K jednotlivým bodům vyjádřených požadavků vyplynul možný souhlas ze strany kolektivních správců k dohodě o zastupování jednoho společného představitele kolektivních správců k vyjednávání s profesními organizacemi o rámcových záležitostech i za podmínky, že smlouvy budou podepisovány jednotlivými právními subjekty. Naopak každá z profesních organizací by měla získat od svých členů mandát k jednání a podepsání rámcové smlouvy mezi profesními organizacemi a jednotlivými kolektivními správci. Podobně je možné vyhovět oboustrannému požadavku rovných smluvních podmínek. Ministerstvo kultury ČR vyjádřilo ujištění, že nedojde k dalšímu rozšiřování počtu kolektivních správců, přičemž licence OOAS podléhá výsledku soudního rozhodnutí. Naprostá neshoda stran byla ale vyjádřena v pohledu práva na postavení hotelového pokoje a jeho vyjmutí z poplatků za zpřístupnění díla veřejnosti.“ Tomuto vyjmutí brání podle JUDr. Masopustové jednak samotný autorský zákon, ale i pravomocná rozhodnutí soudů a standardní úroveň ochrany práv duševního vlastnictví upravená mezinárodními smlouvami a jejich uplatňování ve většině vyspělých průmyslových států včetně států zúčastněných na jednotném evropském trhu. Profesním organizacím proto nezbývá než pokusit se prosadit své zájmy formou novely autorského zákona nebo soudní cestou jednotlivých subjektů s kolektivními správci.

Jak na ně?

Představitelé profesních organizací podle JUDr. Štětiny neočekávali převratný výsledek jednání a s jinými cestami řešení počítali. Jak již bylo řečeno, boj za zájmy hoteliérů a restauratérů alespoň na čas sjednotil všechny jejich profesní organizace. Výsledkem jejich spolupráce je návrh novely autorského zákona, pro který se zástupci těchto svazů v současné době snaží získat podporu v Parlamentu ČR. Jaké jsou šance, že bude jejich iniciativa korunována úspěchem? Vít Pechanec vnímá situaci takto: „Šance úspěchu přímo úměrně souvisí s úsilím, které vynaložíme na lobbying. Proto plánujeme oslovit všechny členy našeho sdružení, aby zkontaktovali svého místního poslance či senátora, předali mu připravený materiál a vysvětlili mu důvody, které vedou k nutnosti novelizace autorského zákona. Rozhodně jedním z argumentů bude pomoc státnímu rozpočtu, na což by zákonodárci mohli slyšet. Snížením ‚poplatkové povinnosti‘ za autorské odměny se logicky zvyšuje daňový základ podnikatelů, a tedy i daně plynoucí do rozpočtu, pochopitelně za předpokladu, že podnikatel ušetřené finance zpětně neinvestuje do zařízení a tím zvýší kvalitu poskytovaných služeb. Uvědomujeme si, že před sebou máme velmi silného soupeře a tak trochu to bereme jako sportovní zápas, na který se velmi dobře připravujeme. Rádi bychom připomněli, že návrh novely, který společně předkládáme, je výsledkem práce právníků specializujících se na autorské právo za připomínek všech zmíněných profesních svazů.“

Je navýsost logické, že Ministerstvo kultury ČR hájí zájmy umělců a ve sporu stojí na straně kolektivních správců. Také hoteliéři a restauratéři však mohou hledat zastání na stejné úrovni – jejich zájmy by mělo hájit Ministerstvo pro místní rozvoj i jeho prodloužená ruka v podobě České centrály cestovního ruchu. Ta již před časem označila problematiku autorských poplatků za jednu z překážek rozvoje cestovního ruchu u nás. „Problém placení za autorská práva by měl být vyřešen změnou pojmu veřejné produkce tak, aby hotelové pokoje do této kategorie nepatřily,“ prohlásil ředitel ČCCR Ing. David Gladiš na jednom z jednání o odstraňování překážek. A nezůstalo pouze u proklamací: „Ve spolupráci s NFHR, UNIHOSTem, HO.RE.KA a advokátní kanceláří Havel + Holásek byla vypracována novela zákona. Nyní kontaktuji poslance a senátory různých politických stran. Cílem je iniciovat poslaneckou novelu autorského zákona ještě do léta tohoto roku,“ shrnuje dosavadní kroky Gladiš.

Na vlastní pěst

Jsou však i tací, kteří v úspěch společného postupu nevěří, nechtějí čekat, láká je zkusit štěstí či je k individuálnímu řešení dotlačily okolnosti. Brněnský Hotel Slavia se například již pátým rokem soudí se sdružením Intergram a výsledek sporu je zatím v nedohlednu. Spor byl na začátku tohoto roku vrácen z Vrchního soudu z Olomouce, který rozhodl v neprospěch Hotelu Slavia, zpět na Krajský soud do Brna, který změnil své rozhodnutí a potvrdil rozhodnutí Vrchního soudu, jímž – jak ve svém odůvodnění uvedl – se musí řídit. Podle kuloárových informací je velmi pravděpodobné, že se zástupci Hotelu Slavia odvolají a celý soudní spor se dostane až k Ústavnímu soudu, případně až do Štrasburku.

Z poslední doby je pak známý případ majitele děčínského Hotelu Pošta Radka Flachse. Ten odmítl přistoupit na podmínky diktované OSA a přestal platit poplatky. Během soudního sporu, který iniciovala OSA, se hájil tím, že poplatky již platí za rozhlasové a televizní stanice, takže by šlo o dvojí platbu. Notoricky známé je jeho přirovnání k situaci s řízkem: „To je, jako kdybyste si u mě objednal řízek, snědl polovinu a zbytek nechal dojíst kolegu sedícího s vámi u stolu, přičemž číšník by vám poté naúčtoval cenu dvou celých řízků.“ Okresní soud v Děčíně dal této selské logice za pravdu a zprostil Flachse obžaloby. OSA pak neuspěla ani s odvoláním ke Krajskému soudu. „Trestně právní spor jsme skutečně prohráli,“ přiznává předsedkyně představenstva OSA JUDr. Alexandra Wünschová Pujmanová, „to však neznamená, že se pan Flachs nedopustil porušování autorských práv, pouze se nepodařilo mu prokázat naplnění skutkové podstaty trestného činu. V současné době vůči němu OSA znovu uplatnila svůj nárok a v případě, že pan Flachs dlužné autorské odměny neuhradí, bude OSA postupovat prostřednictvím občanskoprávního řízení.“

 Flachs však považuje situaci za vyřešenou a o svůj návod na řešení se ochotně dělí s ostatními uživateli práv na svých webových stránkách, konzultace poskytuje i po telefonu: „Denně mi volá zhruba patnáct lidí a žádají mě o radu. Nejde jen o provozovatele hotelů či restaurací, problémy s OSA mají i pořadatelé kulturních akcí, nemocnice, školy a další.“ Majitel Hotelu Pošta říká, že soudy berou rozsudek Krajského soudu jako judikát a tvrdí, že na jeho základě již řada dalších uživatelů práv obdobné spory s kolektivními správci vyhrála. JUDr. Wünschová Pujmanová to však kategoricky odmítá. Například ani Krajský soud v Brně ve sporu Hotelu Slavia tento rozsudek jako judikát nepoužil.

Radek Flachs se podle vlastních slov během uplynulého roku stal z donucení téměř odborníkem na autorské právo. „Autorský zákon umím prakticky zpaměti,“ tvrdí. Z této znalosti se nyní snaží vytěžit ještě více – nespokojil se pouze se svým vítězstvím, problematika autorských práv jej natolik pohltila, že se stal autorem poněkud kontroverzního návrhu novely autorského zákona. Ta by podle Flachse měla ulehčit život všem uživatelům autorských práv – kolektivní správci jsou v návrhu ze zákona prakticky vyřazeni. Návrh novely prý nyní dolaďují právníci a brzy by se měl dostat do Parlamentu. Zástupci profesních sdružení jsou však k osudu návrhu skeptičtí, některé názory Radka Flachse označují za naivní. Takováto donkichotská akce navíc podle nich nemá bez lobbystické podpory naději na úspěch.

Jiný „šalamounský“ návod na řešení problematiky poplatků kolektivním správcům zveřejnila NFHR ve svém dubnovém Zpravodaji, když přetiskla dopis Jaroslava A. Nejedlého, chief engineera pražského hotelu Diplomat: „Hotel Diplomat má televizní síť osazenu klasickými hotelovými typy televizorů, které nelze použít mimo hotelovou síť. Zákon č.252/1994, § 1, odst. 2 jasně určuje typ telekomunikačního zařízení, které je zpoplatněno Českou televizí. Většina hotelových TV má tzv. hotelovou pojistku proti změně hotelem určených programů, tj. host si může pustit jen ty TV programy, které jsou v síti. Tento stav je také v hotelu Diplomat. Abychom měli právní podklad, oslovili jsme soudního znalce v oboru elektroniky a počítačové techniky o vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek jednoznačně označil naši hotelovou TV síť jako ‚lokální terminálovou informační síť s instalovanými TV monitory‘, na něž se nevztahuje zpoplatnění koncesionářskými poplatky České televize. Z tohoto posudku se také odvíjí poplatky OSA, Intergram a další, neboť všechny televizory na pokojích jsme přeřadili do kolonky monitor, kde jsou poplatky mnohem nižší.“

Jak na toto řešení nazírá JUDr. Masopustová z MK ČR? „Jde o to, zda nelze posoudit praxi tohoto hotelu jako obcházení zákona. Položme si otázku, co majitel hotelu v lokální terminálové informační síti šíří. Pokud jde o informace o hotelu samém, tak může šířit autorská díla (fotografie, hudbu, výtvarná díla apod.), dále zvukové či zvukově obrazové záznamy, ke kterým uplatňují práva výrobci. V tomto případě nepůjde o  provozování vysílání podle § 23 autorského zákona, ale tato díla může užít stejně jen se souhlasem nositelů práv. Šíří-li v takové síti vysílání českých soukromých či veřejnoprávních vysílatelů, zpřístupňuje vysílané předměty ochrany podle § 23 autorského zákona veřejnosti a k takovému užití musí mít uzavřenou licenční smlouvu s kolektivním správcem práv. Zrovna tak může do takové sítě zařadit vysílání zahraničních vysílatelů jen s jejich souhlasem. Takto judikoval i Nejvyšší soud ve Francii ve věci Novotel Paris – Les Halles versus CNN již v roce 1994. Tento soud vyjádřil také názor, že i když hoteloví hosté užívají svůj pokoj, hotelová klientela tvoří veřejnost, které provozovatel hotelu zpřístupňuje televizní programy v rámci své podnikatelské činnosti.“

Podle sdružení SPOLHOST není takovýchto kroků třeba. Jeho místopředseda JUDr. Čeněk Rytina říká, že Nejvyšší soud dosud nezměnil jednotný právní výklad svého předlistopadového předchůdce Sc 2/81 z 9.2.1982, kde se výslovně říká, že „Je-Ii v místnosti ubytovacího zařízení sloužícího k přechodnému ubytování, a nikoli jako společná prostora tohoto zařízení umístěn rozhlasový přijímač (§1 bod 1 vyhlášky č.13/1974 Sb.), reproduktor účastnické stanice rozhlasu po drátě (§ 2 odst.1 a § 3 odst. z vyhlášky č.146/1954 Ú.I. /č.172/1954 Ú.v./) nebo televizní přijímač (§1 bod 2 z vyhlášky č.13/1974 Sb.), jenž tam byl instalován provozovatelem ubytovacího zařízení, nejde tu při tomto umožnění uživateli místnosti poslouchat hudební díla vysílaná rozhlasovou nebo televizní organizací, ze strany ubytovacího zařízení o provozování nebo jiné užití díla (§ 13, odst. 1 a 2 zákona č.35/1965 Sb.) neupravené již ustanovením § 16 zákona č.35/1965 Sb. – nejde tu o užití hudebního díla k veřejnému nedivadelnímu provozování ve smyslu ustanovení §1 a § 8 vyhlášky č.196/1954 Ú.I. (č.220/1954 O.v.) ve znění vyhlášky č. 183/1968 Sb.“

 „Stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 9. 2. 1982, Sc 2/81, kterého se SPOLHOST dovolává, je překonáno současnými judikáty ve sporech majitelům hotelů dobře známých,“ říká JUDr. Masopustová. Mgr. Jitka Meklešová, ředitelka kolektivní správy DILIA, upřesňuje: „Toto stanovisko vycházelo z období, kdy úprava autorského zákona principy kolektivní správy v České republice vůbec nezahrnovala. Tento judikát byl samozřejmě již překonán pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 CO 183/2001 99. Soud ve svém rozsudku vyslovil právní názor, jehož jedna z rozhodujících pasáží říká, že: ‚provozovatel, který vybavil hotelové pokoje televizními přijímači, nabídl osobám individuálně neurčeným své služby, se tím stal uživatelem výkonů výkonných umělců, neboť je komerčně využíval tím, že umožňoval ubytovaným hostům příjem vysílaných pořadů. Není rozhodné, zda veřejnost služby poskytované žalovaným skutečně využila či nikoliv. Důležité je, že provozovatel nebyl konečným konzumentem těchto výkonů, tím byl ten, kdo je užíval na místech přístupných veřejnosti, kam bezesporu patří i hotelové pokoje. To znamená, že provozovatel hotelu musí požádat ochrannou organizaci (kolektivního správce) o souhlas s užitím výkonů a snímků a záznamů ve všech veřejnosti přístupných prostorách hotelů, tedy i hotelových pokojích a dohodnout se na výši odměny. Užití výkonu výkonných umělců a zvukových záznamů výrobců zvukových záznamů, jejich sdělování prostřednictvím televizních přijímačů umístěných v hotelových pokojích je dalším veřejným užitím těchto předmětů chráněných autorským zákonem nad rámec jejich prvotního užití, jímž je v tomto případě vysílání televizí.‘“

 Řešení problematiky poplatků za autorská práva je zatím stále v nedohlednu a v tuto chvíli není vůbec jasné, která či zda vůbec některá z uvedených cest povede k uspokojivému, tedy oboustranně akceptovatelnému řešení. Pokud ne, nabízí se ještě jedno východisko. Jen pražský telefonní seznam čítá více než 100 bazarů a zastaváren. A v aukčních síních možná přijdou na řadu položky typu „hotelový televizor, na kterém při svém pobytu v Praze nezákonně sledoval CNN Bruce Willis“ či „hotelový rozhlasový přijímač, k němuž se před usnutím tulila Nicol Kidmanová“.

Petr Manuel Ulrych