|
Jednou z možností, jak poznávat Zlínský kraj, je vydat se po jeho architektonických zvláštnostech, po lahůdkách ve stavitelství, a to od těch nejznámějších, až po ty odlehlé a ne tak navštěvované, ale přesto velice zajímavé. Samozřejmě není možné vyjmenovat každou pozoruhodnost, tak se soustřeďme jen na ty v něčem unikátní, neopakovatelné.
Zlín
Už samotný Zlín má ve svém teritoriu plno architektonických delikates. Město přitahuje především obdivovatele funkcionalismu. Zlínská funkcionalistická architektura (architekti J. Kotěra, F. L. Gahura, V. Karfík, M. Lorenc) je evropským unikátem, vznikla v dobách největší slávy Baťových obuvnických závodů a jejími základními stavebními prvky jsou neomítnuté červené cihly, ocelová okna, rovná střecha a železobetonový skelet.
Zlínský mrakodrap
Nejproslulejší zlínskou funkcionalistickou stavbou je 21. správní budova obuvnické firmy, tzv. zlínský mrakodrap, který byl jednou z prvních výškových staveb Evropy.
Tzv. „jednadvacítka“ byla dokončena v roce 1938 (za 17 měsíců) podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka. Budova o 17 podlažích a výšce 77,5 m se stala symbolem Baťových závodů i města Zlína. Ve své době byla nejvyšší stavbou v Československu a zároveň předním architektonickým dílem v evropském kontextu. Každé podlaží bylo velkoprostorovou kanceláří pro 200 lidí. Obslužné prostory (výtahy, schodiště, WC, klimatizace) byly vyčleněny mimo hlavní prostor.
Zlínský mrakodrap |
Technickou lahůdkou je výtah – kancelář šéfa firmy o rozměrech 6 x 6 m s umývadlem a klimatizací. Budova je chráněna jako národní kulturní památka. Po rekonstrukci zde dnes sídlí Krajský úřad ve Zlíně a finanční úřad, ale probíhají zde i prohlídky, výstavy a další veřejné akce.
K Baťově architektuře z dob jeho éry, kromě areálu Baťových závodů, neodmyslitelně patří další budovy – například obchodní dům (dnes Tržnice), velké kino, Obuvnické muzeum, rozsáhlé kolonie domků pro Baťovy dělníky či areál internátů pro studenty a mladé dělníky, v němž stojí i Památník Tomáše Bati/Dům umění.
Interhotel Moskva – (dříve Společenský dům)
Podle studie architekta Miroslava Lorence z roku 1931 byl postaven železobetonový skelet. V průběhu výstavby se T. Baťa s architektem Lorencem nepohodl a nařídil, aby se ve čtvrtém podlaží postavily dva vzorové pokoje, a to jeden arch. Gahurou a druhý arch. Karfíkem. Na základě projektu Vladimíra Karfíka byla budova dokončena v roce 1933. Jedenáctipodlažní objekt se v té době stal hlavním společenským střediskem města. Dodnes je dominantou Zlína, stojí v čele náměstí Práce. V prvním a druhém podlaží jsou restaurace, kavárny, klubovny, herny a reprezentační místnosti. Kapacita hotelu je 300 pokojů. V jedenáctém poschodí je vyhlídková terasa. Hotel se specializuje na pořádání různých společenských (např. Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež) a firemních akcí v kongresovém sále a saloncích.
Další architektonicky významný hotel Společenský dům se nachází v klidném a příjemném prostředí městské čtvrti Baťov v Otrokovicích. Byl postaven v roce 1936, též jako projekt architekta Ing. Karfíka a je opět dalším významným objektem zlínského funkcionalismu.
Vila Tomáše Bati
Vilu Tomáše Bati ve čtvrti Čepkov začala stavět v roce 1901 firma Františka Nováka z Vizovic podle plánů, které sama vypracovala. T. Baťa byl však s výsledkem nespokojen a ještě v rozestavěnosti dal vilu přepracovat profesoru pražské Akademie výtvarných umění architektu Janu Kotěrovi. Byla dokončena podle jeho návrhu v roce 1911 a není ve funkcionalistickém stylu. Po roce 1945 vila chátrala. Díky její rekonstrukcí po roce 1989 získal dnešní Zlín nádherné reprezentační prostory, kterými se symbolicky i doslova vrátila Baťova rodina po šedesáti letech tam, odkud vyšla.
Z dalších nefunkcionalistických staveb stojí za pozornost i radnice města nebo zámek, v němž dnes sídlí muzeum. Z poválečné architektury je to pak Městské divadlo či Kolektivní obytný dům. Z poslední doby pak například areál nově založené Univerzity Tomáše Bati.
Stavby Dušana Jurkoviče v Luhačovicích
Zhruba 20 km od Zlína leží malebné lázeňské město Luhačovice. Rozkládá se v údolí říčky Šťávnice obklopeném hustě zalesněnými kopci Bílých Karpat. První zmínka o existenci luhačovických minerálních pramenů pochází z poloviny 17. století, léčba samotná byla zahájena v roce 1790. O vznik lázní jako takových se koncem 18. století a v první polovině 19. století zasloužil šlechtický rod Serényiů, po jejichž rodinných příslušnících nesou prameny i jména. K velkému rozkvětu lázní dochází po roce 1902 založením Akciové společnosti lázní Luhačovických, v jejímž čele stál brněnský lékař MUDr. František Veselý.
Začátkem 20. století byl do Luhačovic přizván ke spolupráci slovenský architekt Dušan Jurkovič, který svou originální architekturou vtiskl luhačovickým lázním jejich neopakovatelný image. Inspirován valašskou architekturou dodal lázním osobitý ráz hrázděné architektury.
Dušan Samo Jurkovič, jak zní jeho celé jméno, se narodil roku 1868 ve slovenské vesnici Turá Lúka. Vystudoval gymnázium a poté Státní průmyslovou školu ve Vídni. Společně s architektem Michalem Urbánkem připravil kompozici valašské dědiny pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze (1891). V tomto období se intenzivně zabýval dřevěnou srubovou architekturou Valašska. Díky tomu začal být známým a přišly první zakázky. Získává objednávku i na přestavbu lázní Luhačovice ve slovanském duchu.
Projektováním jednotlivých staveb, ale i celkovým urbanistickým řešením lázní Luhačovice se Jurkovič zabýval v letech 1902 – 1914. V roce 1902 uskutečnil adaptaci dvou starých budov – „Janova domu“ a koupelen II. třídy, které pocházely pravděpodobně z 18. století. Ty spojil do jednoho celku Janova domu a nastavil o další patro a podkroví (dnes Dům Dušana Jurkoviče). Dokázal zde zkombinovat různorodé materiály, například starodávné sušené hliněné cihly a moderní betonové pilíře. Celou budovu opatřil vně i uvnitř pestrobarevnou malbou. Ve své době byl objekt nazýván barevnou pohádkou, v současné době je tento dům dominantou a nejkrásnější stavbou v Luhačovicích.
Také při další úpravě budovy vodoléčby (Vodoléčebný ústav) dokázal využít stávající kamenné přízemí a poschodí ze sušených cihel. Z roku 1902 pochází i jeho adaptace bývalého kuchyňského domu na obytnou vilku nazvanou Chaloupka.
V roce 1903 postavil novostavby vily Jestřabí a lázeňské restaurace (dnes již nezachované). V blízkosti budovy vodoléčby postavil komplex koupaliště se vstupní budovou a šatnovými kabinami po stranách bazénu. Z tohoto roku pochází i drobná dřevěná stavba hudebního pavilonu a nerealizovaný projekt kavárny Adolfa Polenky. Vilu Vlastimila postavil Jurkovič v roce 1903 pro svého známého, maséra F. Pospíšila. Znamenala miniaturní model k postavení jeho vlastní vily v Brně-Žabovřeskách. V roce 1904 – 1905 ve Vlastimile promýšlel svou operu „Osud“ Leoš Janáček. Po vypuknutí první světové války ve vile strávil několik dní. V roce 1916 přijel do vily spolu s operní pěvkyní Gabrielovou Horvátovou a o rok později zde napsal „Zápisník zmizelého“. Další Jurkovičovou vilou je nedaleko stojící vila Valaška. V roce 1906 byla postavena Slovácká búda (v roce 2002 ji poničil požár) a o rok později pak vila pro Františka Nováka.
Je určitě velkou škodou nejenom pro Luhačovice, že řada projektů tohoto světového architekta zůstala na papíře. Jedná se o nerealizované návrhy na letní divadlo a hotel Slovenský dům (Slovanský dům) z roku 1907, ale zejména Jurkovičův soutěžní návrh na úpravu lázeňského středu (Lázeňského náměstí) vycházející ze záměru uvolnit náměstí zbouráním některých starých budov a situováním nových budov blíže ke svahu. Základem projektu byl velkolepý lázeňský dům, jenž měl být společenským střediskem lázní (nechybělo ani kasino). Jednotlivé prameny měly mít nad sebou lehké hrázděné pavilony a měly být vzájemně spojeny kolonádou.
I tak je v dnešních Luhačovicích spoustu zajímavého k vidění…
Kroměříž a nejen její památky UNESCO
Perlou Hané je nepochybně Kroměříž. Jméno samo je slovanského původu a označuje někoho, kdo byl proslulý i mimo místní krajinu a vlastní kmen. Na rozvoj města měli zásadní vliv olomoučtí biskupové a arcibiskupové. Kroměřížský zámek byl jejich letní rezidencí a jejich stavitelské aktivity, zvláště po skončení třicetileté války v 17. století, přinesly městu velkorysou obnovu. Centrum města bylo v roce 1978 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Unikátní komplex tvořený Arcibiskupským zámkem, Květnou a Podzámeckou zahradou byl vyhlášený v roce 1995 Národní kulturní památkou ČR a v roce 1998 byl v japonském Kjótu zapsán na Listinu světového kulturního dědictví UNESCO.
Dominantou historického centra a i hlavním magnetem návštěvníků památkové rezervace je Arcibiskupský zámek. Původní gotický hrad byl později přestavěný na renesanční. V třicetileté válce byl hrad zničen švédskými vojsky a na jeho místě byl do konce 17. století postaven honosný raně barokní palác. Italské pojetí dali zámku architekti vídeňského císařského dvora. Z té doby se dochovala i Sala Terrena s bohatou štukovou výzdobou a freskami, propojující zámek se zahradou. Interiér zámku tvoří 38 honosných sálů s dochovaným historickým mobiliářem. Například Císařský pokoj připomíná zdejší setkání ruského cara Alexandra III. s císařem Františkem Josefem I. Nesporné kouzlo mají mimo jiné i Manský sál, kde se konaly soudy, Benátská ložnice, Růžový salon či Trůnní sál, který spolu s Malou jídelnou zaujme i zvláštním způsobem instalace obrazů na stěnách – tzv. paneláží. Nejzajímavějším je pak ale bezpochyby Sněmovní sál, největší a patrně nejkrásnější rokokový sál v ČR. Dnešní název získal v bouřlivém roce 1848, kdy sem bylo z Vídně na několik měsíců přeneseno zasedání ústavodárného rakouského Říšského sněmu. Kroměříž byla doporučena k jednání Františkem Palackým a schválena císařem Ferdinandem V. Zachoval se zasedací pořádek poslanců, který dokumentuje instalovaný model. V zámecké obrazové galerii je umístěna mimořádná umělecká sbírka, která patří k nejvýznamnějším u nás a obsahuje špičková díla evropského malířství. Unikátním exponátem je pak výtvor vrcholného představitele benátské malby 16. století Tiziana Vecelia nazvané „Apollo a Marsyas“.
Z dalších zajímavostí, které je možno na zámku vidět, to je arcibiskupská mincovna s ojedinělou kolekcí s více než deseti tisíci kusy platidel, včetně papežských mincí a medailí. Jedná se o druhou nejvýznamnější sbírku církevních ražeb na světě. V prostorách pod zámkem se nacházejí rozsáhlé arcibiskupské vinné sklepy. Vína zde zrají v historických dřevěných sudech, z nich ten největší pojme více jak 19 tisíc litrů a je třetím největším na Moravě. Součástí prohlídky sklepení je i ochutnávka, a to včetně vín mešních. Atrakcí zámku je i 84 metrů vysoká věž zpřístupněná schodištěm a umožňující nádhernou vyhlídku po okolí.
Manský sál Arcibiskupského zámku; Foto: František Zahradníček |
Po návštěvě zámku nelze opominout též prohlídku obou unikátních záhrad. Podzámecká zahrada byla původně zelinářskou zahradou. Později byla přebudována na barokní zahradu jako pokračování zámku až ke schodišti u řeky a v 19. století došlo k jejím dalším úpravám na stylový krajinářský park o velikosti 64 ha, využívající provedené regulace řeky Moravy a odvodnění bažinatého lužního lesa. Zahrada je jedinečná bohatým využitím vodní složky (potůčky, rybníky) s romantickými stavbami (Pompejánská kolonáda, Paví dvůr apod.). V parku je vysázeno přes 200 druhů vzácných stromů z různých částí Evropy, Asie a Ameriky.
Libosad neboli Květná zahrada je též výjimečným dílem a představuje přelomovou fázi evropské zahradní architektury. Jde o přechod od pozdně renesančních italských zahrad k zahradám barokně-klasicistním francouzského typu. Zahrada má tvar pravidelného obdélníku 300 x 485 metrů s množstvím geometricky střihané zeleně a je rozdělena na dvě části – „květnici“ a „štěpnici“. Architektonickými dominantami zahrady jsou dvě stavby: kolonáda (244 metrů dlouhá zdobená sochami) a rotunda. Ta je zajímavá mimo jiné i tím, že v ní je umístěno tzv. Foucaultovo kyvadlo, které dokazuje otáčení země kolem své osy a je (vedle Paříže, Petrohradu a Washingtonu) jedním ze čtyř takovýchto kyvadel na světě.
Nedaleko Kroměříže leží obec Holešov, která je unikátní zase něčím jiným. Kromě místního zámku je to zejména synagoga a hřbitov v bývalém židovském městě. Jedná se o ojedinělou synagogu tzv. polského typu. Nese přídomek Šachova na památku významného židovského rabína-učence, který je zde pohřben. Přilehlý židovský hřbitov má zhruba 1500 náhrobků a tumb.
Hrad Buchlov a zámek Buchlovice
Významný královský hrad Buchlov s lovčím soudem a lovčím právem stojí na jednom z nejvyšších vrcholků Chřibů nad obcí Buchlovice. Jeho počátky se datují do 1. poloviny 13. století. Nejstarší částí hradu je hranolová útočištná věž se silnými zdmi. Hrad si zachoval svou původní středověkou podobu díky tomu, že jej rod Berchtoldů již v 19. století přeměnil na rodinné muzeum přístupné veřejnosti.
Zámek v Buchlovicích byl postavený ve stylu italského baroka a vznikl na přelomu 17. a 18. století. Údajně jej nechal postavit Jan Dětřich z Petřvaldu pro svou italskou manželku Eleonoru, která se nedokázala přizpůsobit chladným místnostem na hradě Buchlov. Jde o ojediněle řešený architektonický komplex s bohatou štukovou a freskovou výzdobou zámeckých interiérů.
Buchlovice; Foto: Josef Hapák |
Nesporně nejvýznamnější událostí buchlovického zámku byla diplomatická schůzka, která vážně ovlivnila dějiny Evropy. Tajná jednání mezi rakousko-uherským ministrem zahraničních věcí Aloisem Lexou z Aehrenthalu a jeho ruským protějškem Alexandrem Petrovičem Izvolským se zde konala ve dnech 15. – 16. září 1908. Předmětem jednání bylo politické napětí na Balkáně. Ministr Aehrenthal se snažil především ujistit, že v případě anexe Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem nevypukne válka s Ruskem. Výsledkem schůzky bylo skutečně obsazení těchto zemí již dne 6. 10. 1908. Tato událost byla neklamnou předzvěstí evropské politické krize, která vyvrcholila I. světovou válkou. Hostitel jednajících ministrů, majitel buchlovického zámku Leopold Berchtold, se stal později Aehrenthalovým nástupcem ve funkci ministra zahraničních věcí. Sám pak byl autorem ultimáta zaslaného Srbsku, jehož odmítnutí bezprostředně znamenalo vypuknutí I. světové války.
Okolí zámku zkrášluje rozsáhlý anglický park, představující jednu z nejvýznamnějších historických sbírek zeleně v ČR. Zahrada a park vznikaly postupně s výstavbou zámku od začátku 18. století. V moderní době byly v parku založeny sortimentální sbírky rododendronů a obnoveny sbírky kbelíkových dekoračních rostlin. Od roku 1981 je zde každoročně prezentována sbírka světového sortimentu fuchsií ze zámeckého zahradnictví.
Skanzeny
Na opačném pólu oproti honosným památkám šlechty je jiná architektura – lidová. A není o nic méně zajímavá. Pokud pomineme sklípky a vinařské búdy, je její nabídka koncentrovaná především do skanzenů. Zlínský kraj má i v tomto co návštěvníkovi předložit.
Nejstarším a také nejznámějším je skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Toto Valašské muzeum v přírodě se sestává z několika částí. Nejstarším areálem je dřevěné městečko. Od roku 1925, kdy bylo poprvé otevřeno pro veřejnost, sem byly postupně přeneseny a znovu postaveny domy z rožnovského náměstí. Nejmladší částí je naopak Mlýnská dolina – ta byla otevřena v roce 1982. Nejrozsáhlejším areálem je Valašská dědina – hospodářské usedlosti, salašnické stavby, mlýn nebo kovárna jsou umístěny v krajině, která svou členitostí, cestami, skupinami stromů a políčky připomíná mnohé vesnice na úbočích Beskyd. Zvláštním detašovaným pracovištěm pak je areál Jurkovičových domů na Pustevnách. Pro záchranu architektonicky vzácných Jurkovičových objektů musel být celý areál prohlášen za Národní kulturní památku a v roce 1995 připadl do správy Valašského muzea. Od té doby probíhá konzervace.
Součástí areálu v Rožnově je i Valašský slavín – hřbitov významných osobností, které se zasloužily o rozkvět Moravského Valašska – spisovatelů, malířů, národopisných pracovníků, hudebních skladatelů, sběratelů písní a v poslední době také sportovců.
Ale muzeum v Rožnově není jedinou přehlídkou lidové architektury v oblasti. Skanzen v obci Rymice u Holešova na Kroměřížsku též nabízí soubor lidových hanáckých staveb ojedinělé hodnoty. Návštěvníci se mohou seznámit s životem a prací obyvatel zdejšího regionu v minulosti. Unikátní technickou památkou je pak větrný mlýn z roku 1795. Prohlídka je možná po předchozí telefonické domluvě. Další větrný mlýn (z roku 1827) s funkčním zařízením pro mletí obilí je pak v obci Velké Těšany, která se nachází 9 km od Kroměříže.
V obci Jasenná zase stojí unikátní Mikuláštíkovo fojtství, jež je nejlépe dochovanou stavbou svého druhu na Valašsku. Dřevěná patrová budova, která vznikla roku 1784, je typickým roubeným domem s pavlačí v průčelí. Uvnitř je expozice o historii obce, okolních vesnic i venkovském životě na Valašsku.
Další dřevěné stavby můžeme na Valašsku najít například v obcích Rusava nebo Karolinka. Zde se v údolí Raťkov nachází unikátní shluk 21 roubených staveb z konce 18. století. Celý areál patří k nejcennějším souborům lidových staveb dochovaných na původním místě.
Mezi skanzeny, i když trochu jinak, patří i archeoskanzen v Modré. Areál se nachází v lokalitě původního velkomoravského osídlení, v těsném sousedství Velehradu, 7 km od Uherského Hradiště. Představuje ideální podobu slovanského opevněného sídliště. Je tvořen stavbami, jejichž části zahloubené do země mají předlohy ve skutečných archeologických objektech. Nadzemní konstrukce jsou sice vymyšlené, ale opírají se též o poznatky archeologů.
Text: -GoGo-
Foto: Zlínský kraj; Lázně Luhačovice Region Slovácko