Coby čtenáři COT Business jistě víte, že toto prosincové číslo bylo tematicky věnováno našim památkám. V průběhu roku zaznělo mnoho různých ohlasů z mnoha různých stran na různá témata. Problematika památek zapsaných na Seznam UNESCO byla také diskutována, ale jaksi vytržená z kontextu celkového dění. Proto se redakce rozhodla přinést na svých stránkách poněkud ucelenější obraz zmíněné problematiky a dát prostor všem, kdo byli ochotni se vyjádřit na následující otázku:
Staráte se o památkově chráněné území či objekt. Dostalo se mu dokonce ocenění nejvyššího – byl zapsán na Seznam UNESCO. Co Vám tato skutečnost při správě památek přinesla (vzala)? V čem je péče jiná?
-LGS-
Národní památkový ústav
Seznam světového dědictví UNESCO je sestavován na základě mezinárodní Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, podepsané v Paříži v roce 1992. Česká republika je členskou zemí této Úmluvy od roku 1991. Být na Seznamu světového dědictví je především otázkou prestiže, zápis na tento seznam aplikaci národních právních předpisů neřeší. Z hlediska péče o světové památky se tedy procesně nic nemění. Je ovšem přirozené, že nominací některé památky nebo areálu na tento Seznam se Česká republika zavázala světovému společenství, že se všemožně bude snažit o ochranu, restaurování a obnovu, uchování a prezentaci těchto památek. Z povahy Úmluvy jako mezistátní dohody vyplývá, že se k ochraně a péči zavazuje stát. V praxi to však samozřejmě předpokládá aktivní a vstřícný přístup celé společnosti – tedy nejen centra, ale i orgánů místní správy a samosprávy a jednotlivců.
V současné době jsou naše světové památky upřednostněny při rozdělování finančních prostředků na jejich obnovu, a to jak na úrovni Ministerstva kultury, tak u rodících se dotačních systémů krajských. Pro světové památky, které zahrnují větší území (památkové rezervace v Praze, Telči, Českém Krumlově, Kutné Hoře, vesnická památková rezervace Holašovice a letos i Židovská čtvrť v Třebíči), jsou připravovány podrobné oborové analytické i návrhové dokumenty, které budou podkladem pro další péči o tyto památky i pro rozhodování výkonných orgánů památkové péče.
Je možná na místě říci, že Seznam světového dědictví je výběrový podle určitých kritérií a není pravda, že ty naše národní kulturní památky nebo například památkové rezervace, které na Seznamu nejsou a ani k zápisu nenavrhujeme, jsou nějak „méně“ významné. Národní památkový ústav se snaží věnovat co nejvyšší odbornou péči každé památce, k formulaci odborných stanovisek k obnově každého objektu přistupujeme odpovědně. V současné celkové ekonomické situaci však bohužel platí, že zápis na Seznam světového dědictví je minimálně zárukou, že při rozdělování omezených finančních prostředků na péči o památky budou ty naše-světové vždy na prvním místě.
Doc. PhDr. Jiří T. Kotalík, CSc.,
generální ředitel NPÚ
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska
Většina z nás kolem nich chodí denně, jsou součástí našeho životního prostoru. Pro mnohé z nás jsou místem našeho pracoviště či cílem občasných návštěv – koncertů, výstav či pro svou umělecko a stavebně historickou hodnotu. Jen malá skupinka odborníků jim zasvětila své celoživotní poslání. Průběžnou péčí o jejich stav a další existenci se však zabývají představitelé krajských i místních samospráv ve stovkách obcí velmi intenzivně; každoročně však o spolupodílu státu na financování jejich obnovy rozhodují poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Hovořím o nemovitých památkách. O jednom z atributů naší země. Předkové nám zanechali opravdu výjimečné kulturní dědictví – ať se jedná o památky místního významu, památky prohlášené za kulturní či národní kulturní památky, komplexy sídel, nad nimiž byla vyhlášena památková ochrana prohlášením za městské památkové rezervace či zóny. Několik takto chráněných míst spolu s dalšími jednotlivými stavbami bylo dokonce „zapsáno mezi památky UNESCO“. Nutno podotknout, že čím „vyšší stupeň ochrany“, tím je nutná větší péče. A to nejen o jejich stavebně technický stav a adekvátní využívání pro trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu, ale i o jejich zázemí.
Naše kulturní a přírodní dědictví včetně památek UNESCO je svědectvím o nádherné rozmanitosti našich dějin a kultury, je součástí naší národní identity. Nemůže však existovat bez soustavné a náročné péče, která pak je svědectvím o kulturní vyspělosti naší vlády, parlamentu i obcí.
PhDr. Jana Kobzová, tajemnice SHS ČMS
České dědictví UNESCO
Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví podepsalo Československo již v roce 1972. Podepsáním této úmluvy se stát zavázal, že se bude o památky zapsané na seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO starat a bude dodržovat poměrně přísné zásady a kritéria ochrany. V současné době je na Seznamu UNESCO zapsáno již 12 míst z celé České republiky. Na jedné straně nás tato skutečnost staví do pozice velmoci, ale na druhé straně jde o obrovskou dávku zodpovědnosti pro stát, ale i pro město, na jehož území se daná památka nachází.
Představitelé měst si svoji zodpovědnost, která však přesahuje rámec města a má bez nadsázky i mezinárodní dopady, uvědomují a založili sdružení České dědictví UNESCO. Hlavním cílem je propagovat a popularizovat význam, souvislosti a problémy světového kulturního a přírodního dědictví. Zároveň chceme být jakousi lobby skupinou hájící zájmy „UNESCOvých měst“. Uvítali bychom vytvoření státního programu pro památky UNESCO a rádi bychom prosadili do zákona o památkové péči památky UNESCO jako zvláštní kategorii. Myslíme si také, že má-li být ochrana památek UNESCO dostatečná a úplná, musí jít napříč jednotlivými ministerstvy. Městské samosprávy jsou připraveny v nikdy nekončícím procesu obnovy památek UNESCO pomáhat, ale bez státních prostředků a státní pomoci to možné není.
Ing. Michaela Severová, výkonná ředitelka
sdružení „České dědictví UNESCO“
Brno
Nejvýznamnější brněnská moderní stavební památka – vila Tugendhat bude v následujících letech předmětem exaktní památkové obnovy. Unikátní soukromá rezidence postavená v letech 1929 – 30 dle návrhu německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe pro manželský pár Gretu a Fritze Tugendhatovi. Současný majitel domu – město Brno vstupuje do tohoto dlouhodobě připravovaného procesu s vědomím plné zodpovědnosti za jedinou památku UNESCO na území moravské metropole. Vila Tugendhat je registrována v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek od roku 1963 a následně se stala díky své stylové, konstrukční, architektonické a umělecko řemeslné výjimečnosti Národní kulturní památkou. Na sklonku 2001 bylo završeno její zařazení mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO.
Příprava důsledné památkové obnovy vily byla definitivně potvrzena souhlasem Rady města Brna dne 25. června 2002. Tímto aktem byl vysloven záměr restaurace domu a předběžně stanoven rozpočet ve výši 112,25 milionů korun.
Celý proces předprojektové přípravy, třístupňové projektové dokumentace a následné restaurátorské a stavební obnovy by měl trvat zhruba 3 roky.
O snaze města popularizovat vilu veřejnosti svědčí nejen publikační a přednášková činnost, ale rovněž i další aktivity např. putovní výstava fotografií s katalogem, která již dům reprezentovala v partnerských městech v Evropě např. v Utrechtu či v Leedsu. Bezesporu úspěšným momentem bylo i klíčové jednání se Světovým památkovým fondem v New Yorku, na kterém byla potvrzena již dříve přislíbená finanční participace na památkové obnově vily Tugendhat ve výši 400 tisíc dolarů.
Dosavadní mediální rozruch způsobený zápisem vily do seznamu UNESCO se promítl i do zvýšené návštěvnosti. Jestliže v roce 1998 navštívilo vilu ročně kolem čtyř tisíc návštěvníků, nyní je to téměř čtyřikrát tolik.
RNDr. Petr Duchoň, primátor Brna
Litomyšl
Zápisem zámeckého areálu na Seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO z prosince 1999 se Litomyšl dostala mezi „světovou elitu“. Z pohledu cestovního ruchu se nám podařilo získat jakousi oficiální nálepku výjimečnosti. První výsledky zápisu v podobě rostoucí návštěvnosti zámku i celého města se již objevují. Zaznamenáváme také větší zájem od cestovních kanceláří, novinářů, touroperátorů a další odborné veřejnosti. Zámecký areál je z části majetkem státu, ve správě PÚ Pardubice a z části patří městu Litomyšl. Se zápisem na Seznam jsou spojeny povinnosti starat se o památku a s tím spojené zvýšené náklady na stavební a restaurátorské práce apod. V tuto chvíli nemá město Litomyšl jinou možnost, než čerpat prostředky na tyto práce ze státního Programu regenerace. Tyto prostředky by však mohly a měly být proinvestovány na rekonstrukci jiných památkových objektů v městské památkové rezervaci i mimo ni. Domníváme se, že památky UNESCO reprezentují především stát, a nikoli pouze město, na jehož území se nacházejí, a proto bychom uvítali např. vznik samostatného programu pro „to nejvýjimečnější“, co stát na svém území má.
Ing. Jan Janeček, starosta města
Olomouc
Zápisem Čestného sloupu Nejsvětější Trojice se Olomouc dostala na prestižní Seznam světového kulturního dědictví UNESCO a pro město Olomouc je to potvrzením záměru autora Václava Rendera z roku 1715 o monumentu, „který by svou výškou a nádherou výzdoby neměl sobě rovného v žádném jiném městě.“ Zároveň se péče o zapsanou památku i další kulturní dědictví stala výrazem městského patriotismu a hrdosti na slavnou historii Olomouce a velkým závazkem do budoucnosti.
Ing. Vladimír Pokorný, 1. náměstek primátora
Český Krumlov
Zápis na listinu světového kulturního dědictví UNESCO znamená pro město Český Krumlov velkou čest. O to větší, že spolu s Prahou bylo na tuto prestižní listinu zapsáno v roce 1992 jako první v tehdejším Československu.
Zápis je opravdu ctí, protože z tohoto titulu neplynou našemu městu žádné mimořádné finanční prostředky. Možná i proto ne, že náležitosti spojené se zápisem zajišťuje stát, který se ke dni zápisu také zavazuje, že se bude o zapsanou památku nadstandardně starat.
Je pravda, že největší díl péče musí nést a také nese ten, komu patří. Myslím, že každý, kdo do našeho města přijíždí, vidí, jak se o své město jeho obyvatelé starají. Že je to i s přispěním státu, je jasné, i když v žádostech o podporu stojíme ve stejné řadě s těmi, kteří na tento prestižní seznam zapsáni nejsou.
Srovnatelné nejsou ani oficiální nebo neoficiální kontroly a hodnocení v podstatě všech stavebních zásahů na území města a v jeho ochranném pásmu. Mnohdy se stává pojem UNESCO zaklínadlem v diskuzích nad některými konkrétními zásahy do památkové podstaty města. Příkladem může být třeba divadlo před otáčivým hledištěm v zámecké zahradě. Tady se jedná o střet živé a neživé kultury i s tím, že konstrukce otáčivého hlediště nic moc krásného není, ale není ani trvalým devastujícím zásahem do chráněné památky. Myslím, že stejně intenzivní pozornost by si zasloužil například stav Horní ulice, zámecká jízdárna, židovská synagoga nebo mosty v Horní ulici a u Budějovické brány. Zlepšení stavu těchto památkových objektů by možná ani nestálo tolik, kolik se předpokládá vynaložit do přemístění divadla ze zámecké zahrady na jiné místo. U této akce navíc hrozí, že se nepodaří přemístit i genius loci, za kterým tisíce návštěvníků do tohoto divadla hlavně chodí.
JUDr. František Mikeš, starosta města
Žďár nad Sázavou
Přijetí do organizace UNESCO v r. 1994 nám přineslo zejména možnost intenzivnějšího a účinnějšího tlaku na Ministerstvo kultury při získávání prostředků na postupnou rekonstrukci a údržbu naší památky – chrámu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře – a zvýšení reálnosti jejich získání.
Přijetí nám bezesporu přineslo i větší popularitu, publicitu, zájem odborné i laické veřejnosti u nás i v zahraničí a zvýšený příliv turistů a návštěvníků města, i s tím související prosperitu v oblasti nabízených služeb, ubytování, stravování. Obojího – jak financí, tak prosperity – je ale stále velice málo ve vztahu k významu památky. V důsledku čehož ještě zdaleka není stav památky i jejího okolí připraven nás důstojně a na odpovídající úrovni reprezentovat ve světě.
Ministerstvo kultury by si mělo více uvědomovat – zejména při rozdělování financí –, že památky na prestižním světovém seznamu UNESCO jsou „vlajkovou lodí“ péče o historické dědictví předků v naší zemi obecně. A podle jejich stavu nás svět v této oblasti vnímá a hodnotí.
Mgr. Jaromír Brychta,
starosta města
Kutná Hora
Kutné Hoře přineslo toto ocenění velkou prestiž. Z města, které bohužel neznal skoro nikdo v Evropě (vyjma odborníků), se stala destinace vyhledávaná turisty z celého světa. S turistickým boomem souvisí rozvoj služeb, a tedy i více pracovních příležitostí.
Přinesla mnoho pozitivního a odnesla zatuchlost maloměsta. Z „UNESCOvé“ Kutné Hory totiž odjelo už několik milionů spokojených návštěvníků, kteří se k nám znovu vrací. A z toho mám upřímnou radost.
Ivo Šalátek, starosta města
Třebíč
Zápis baziliky sv. Prokopa a Židovské čtvrti na Seznam Světového kulturního a přírodního dědictví je pro město velice pozitivní záležitost, ale na druhou stranu přináší i nároky, se kterými se musíme vypořádat. Nejdůležitějším momentem je značné zvýšení zájmu turistů i médií nejen o památky UNESCO, ale i o Třebíč celkově. O místní památky jsme se starali vstřícně i v době před jejich zápisem na seznam UNESCO, péči však nyní zcela určitě zintenzivníme. Radnice ze svého rozpočtu bude např. uvolňovat další finance pro příspěvky majitelům domu v Židovské čtvrti na obnovu fasád.
Miloš Mašek, starosta města
Holašovice
Obec Holašovice je spravovaná obecním úřadem v Jankově. Občané Holašovic by rádi žili po svém, ale není to tak jednoduché v důsledku zapsání na Seznam UNESCO. Jsou tu velmi přísná kritéria, velké problémy s novou výstavbou, s drobnými opravami, opravami silnic na návsi a méně klidu pro starší občany. Nechceme skanzen, ale vesnici plnou života mladých lidí.
Jaroslav Kučera, starosta obce
Telč
Město Telč patřilo vždy k vyhledávaným cílům turistických výprav. Historické jádro, které bylo již v roce 1970 vyhlášeno památkovou rezervací, si po dlouhá staletí zachovalo svoji původní tvář. Renesanční domy na náměstí společně se zámkem se vždy řadily k nejvýznamnějším památkám nejenom v naší zemi. I proto bylo historické jádro města Telče v roce 1992 zařazeno spolu s Prahou a Českým Krumlovem do prestižního Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Tímto zápisem se město Telč zařadilo do elitní společnosti historických měst celého světa se všemi právy, ale i povinnostmi. Možnost užívat značku UNESCO otevřela Telči cestu do mezinárodních propagačních materiálů i na veletrhy cestovního ruchu. Příliv návštěvníků z celého světa pak přináší významný ekonomický prospěch nejenom městu, ale hlavně obyvatelům, kteří poskytují pro turisty potřebné služby. Město se stává centrem kulturního dění v regionu a řada akcí má i celostátní význam.
Na druhé straně je zápis v UNESCO pro město zavazující. Soustavná péče o historické dědictví vyžaduje velké úsilí a nemalé finanční prostředky. Program regenerace městské památkové rezervace obsahuje řadu regulativů, které ovlivňují rozvoj města. Dává ale také prostor pro zachování rázu našeho města. A právě skloubení historického dědictví s kulturou, vzděláváním a školstvím je směr, kterým by se Telč chtěla do budoucna ubírat.
Mgr. Roman Fabeš, starosta města
Slavonice
Naše město požádalo o zápis na seznam UNESCO již v roce 2000. V současné době odešla naše přihláška spolu s potřebnou dokumentací k přístupovým jednáním do Paříže. Čeká nás tedy soustavná práce jak ve městě, tak i v přípravě potřebných koncepčních dokumentů, abychom v této proceduře obstáli. Chtěl bych vyjádřit přesvědčení, že uděláme vše pro to, abychom v roce 2006, pokud se nám podaří vše zvládnout podle našich představ, byli na seznam zapsáni.
Josef Urban, starosta města
připravil Luděk Sládek