Aktuální problémy českého dopravce

Každý den, již téměř sedmnáct let, vyjíždějí z Příbrami a z Košic autobusy značky Neoplan patřící společnosti Hejnal Turismo na nejdelší a nejstarší pravidelnou autobusovou linku mezi Českou republikou a Slovenskem.

„V autobusové dopravě jsem začal podnikat začátkem 90. let minulého století. Poté, co se pro naše lidi otevřely hranice, vozil jsem cestující po celé Evropě. Tehdy mne napadlo zřídit vedle nepravidelných tras také pravidelnou linkovou dopravu. A protože jsem měl na Slovensku spoustu známých, rozhodl jsem se pro trasu k našim východním sousedům,“ vzpomíná František Hejnal, majitel dopravní firmy Hejnal Turismo Ouběnice. Na první, téměř pionýrskou cestu se jeho autobus vydal v roce 1991. Necelý rok před rozdělením Československa jel ve voze pouze jediný cestující. „Pár měsíců to trvalo, než si lidé zvykli na to, že z Čech na Slovensko se nemusí cestovat jen vlakem a že se dá jet i pohodlným autobusem,“ říká František Hejnal.

Nyní firma Hejnal Turismo Ouběnice ročně přepraví mezi Příbramí a Košicemi více než 100 tisíc cestujících. „Vlastním devět autobusů značky Neoplan s kapacitou od 55 do 90 míst. Průměrné stáří našich vozů je 2,5 roku. Autobusy pravidelně obměňuji, celkem jich firmou prošlo už 25. Naše autobusy najezdily statisíce kilometrů. A to nejen na Slovensko, ale po celé Evropě. Ve firmě pracuje celkem 30 zaměstnanců,“ vypočítává František Hejnal.

Firma Hejnal Turismo Ouběnice už dávno na trase do Košic není sama. Jezdí tu celkem šest mezinárodních dopravců. Konkurence je čím dál tvrdší a občas padají i rány pod pás. „Bohužel, často tyto rány rozdávají ti, kteří by měli zavedené dopravní firmy chránit. Například vůbec nerozumím tomu, jak někteří úředníci ministerstva dopravy přidělují licence na mezinárodní linky. Myslím si, že v některých případech vydali licence v rozporu se směrnicí Evropské unie. Toto své tvrzení jsem nyní obhájil u kasačního soudu, který mi dal za pravdu,“ prohlašuje František Hejnal. „Ale vůbec nejhorší, co nám v současné době komplikuje život, je drahá nafta. To je celoevropský problém, který by se měl řešit. Nejlepší by bylo snížit spotřební daň na naftu nebo snížit mýtné,“ myslí si František Hejnal.

A jaké další problémy má úspěšný mezinárodní autobusový dopravce? „Kapitolou samou pro sebe je stav našich silnic. Tragická je zejména dálnice D1. Jet v pravém pruhu této naší nejstarší dálnice? To je stejné, jako bychom jezdili po kolejových pražcích. Naše špičkové autobusy z Německa jsou stavěné na to, aby poskytly cestujícím maximální pohodlí. Jenže jaké je to pohodlí, když s nimi musíme jezdit po ‚tankodromu’?“ ptá se František Hejnal. V poslední době dopravní firmy také velmi zlobí chování majitelů autobusových nádraží. „Domnívám se, že jejich finanční požadavky už jsou za hranicí možného. Například jeden vjezd na nádraží Praha-Florenc mě stojí 650 korun. Přitom služby, které toto nádraží cestujícím poskytuje, zdaleka neodpovídají současným standardům kvality cestování. Jinde je situace obdobná. Zdražilo Brno, ani majitelé nádraží na Slovensku nezůstali stranou. Také si zvýšili ceny s odůvodněním, že Češi také zdražují,“ říká František Hejnal. Je ještě jedna věc, která komplikuje život dálkovým dopravcům. A to je velká byrokracie. „Například změnit operativně jízdní řád, přidat nebo ubrat spoj podle zájmu cestujících? To je u nás nemožné. Změny trvají příliš dlouho a ještě k jejich uskutečnění musím předložit mnoho dokumentů,“ stěžuje si František Hejnal.

I přes všechny tyto problémy firma Hejnal Turismo Ouběnice i v osmnáctém roce své existence dobře prosperuje. A co si František Hejnal přeje do dalších let? „Nic víc a nic méně než přepravit bez nehody další statisíce spokojených cestujících. Já i moji zaměstnanci uděláme vše, co je v našich silách, aby každý, kdo jede naším autobusem, včas, v bezpečí a pohodlně dojel do cíle své cesty.“

Text: Jiří Kubík
Foto: Hejnal Turismo