ACK ČR a Kutná Hora předvedly členům novinky

Čím je turistická destinace populárnější, tím spíše ji profesionálové berou jako známou jednou provždy. Platí to jak pro celé země, tak i pro jednotlivá místa a města. Když cestovní kancelář nabízí stejné město kolik let, je program tak trochu automatický – a to je chyba. Vždyť i chronicky známé turistické cíle se neustále vyvíjejí a nabízejí nové atraktivity – nebo ty staré nabízejí novým neotřelým způsobem.

Kutnohorská průvodcovská služba proto spolu s dalšími tamějšími přidruženými členy ACK ČR předvedla 7. června incomingovým cestovním kancelářím v rámci prezentace památkové sekce ACK ČR, vedené PhDr. Jolanou Kopřiva Myslivcovou, že Kutná Hora dnes oplývá atraktivitami tak, jako kdysi stříbrem, a její heslo „Jeden den nestačí“ není propagační fráze, ale pravda pravdoucí.

Kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Plnou měrou to předvedla naše průvodkyně Hana Musílková, která vtáhla skupinu do atmosféry nejen dobovým kostýmem, ale především zjevnou radostí takhle návštěvníkům představit ze svého města všechno, co se dá: objekty i historky. Jen na okraj: dobové kostýmy tam používají průvodkyně běžně – a je to rozhodně skvělá alternativa pro obvyklé průvodcovské deštníky a jiná mávátka. Výlučnost se poněkud ztratí jen během slavností, kdy se do kostýmů oděje skoro celé město. První kroky vedly do chrámu sv. Barbory. Notoricky známá prohlídka byla loni rozšířena o možnost vystoupat až na emporu s malým lapidáriem a výhledem na město i na fantastický opěrný systém chrámu. Mimochodem, víte, že tištěné průvodce po chrámu si můžete zapůjčit v třicítce jazykových mutací?

V blízké Jezuitské koleji, kde dnes sídlí Galerie Středočeského kraje GASK, otevřeli severní křídlo – a samozřejmě i novou výstavu, takže návštěvník má stále důvod se vracet. Zajímavé jsou exponáty s upravenou verzí pro slepé, pro něž je určen dokonce i prospekt v Braillově písmu. Rovněž kongresový sál na půdě voní novotou. I v GASKu byste mohli strávit celý den, kdybyste na to měli čas. Jenže je přece potřeba navštívit Vlašský dvůr. Otevřeli tam novou expozici mincovny pod patronací novodobého mincmistra – guvernéra ČNB. A mistr pregéř dodnes razí a dává groše, které potěší, i když jsou jen z hliníku.

Když se potřebujete posílit na další dojmy, je možné vyjet na vrchol nedalekého Kaňku, kde letos odstartovaly čarodějnice ze zbrusu nové rozhledny, vedle obnovené restaurace. Z rozhledny, která má i prosklenou restauraci, je vidět jak Kutná Hora s okolím, tak i Krkonoše. Krkonoše nám kvůli mlze nenaservírovali, zato nám přinesli obrovskou porci skvělého jídla. Kvůli podmáčené půdě nebylo možné vidět místní přírodní a geologické zajímavosti, a tak jsme se vrátili zpět k památkám, tentokrát v Sedlci. Katedrála Nanebevstoupení Panny Marie a sv. Jana Křtitele je skvost sám o sobě, právem zapsaný v seznamu UNESCO. Třešničkou na dortu je opět kostýmovaný průvodce, tentokrát coby cisterciácký mnich (jindy jeptiška). K prohlídce patří roztomilý nápaditý krátký film o dějinách kostela, pohled do lodi shora i vzácná Sedlecká monstrance. Nedaleký hřbitovní kostel Všech svatých s kostnicí pak připomene cestu těla – a cestu ducha. Hodilo by se zakončit veseleji koštováním klášterního vína a zopakovat si, že v Kutné Hoře se pořád děje něco zajímavého, v období Kutnohorského léta přímo každodenně. Jenže nám nezbyl tentokrát čas – takže Hrádek s Mu­zeem stříbra, vinný mok a kutnohorské okolí necháme na někdy příště. Protože jeden den opravdu nestačí.

Text: Ing. Eva Mráčková, manager ACK ČR
Foto: autorka a Průvodcovská služba Kutná Hora