Abú Dhabí: Jak ze zrnka písku vymámit perlu Zálivu

Smíchejte miliony tun písku, nezanedbatelnou část světových zásob ropy, arabskou posedlost superlativy a nechte kypět. Po čase vyroste Dubaj. Přidejte k výchozím ingrediencím vizi a koncept, poučte se z chyb a možná i vy přeměníte poušť v sebevědomou zeleň a místo, které na sebe bude strhávat pozornost světa mnoho následujících let. „Kdo nebude v Abú Dhabí, jako by nebyl", je výzvou blízké budoucnosti a jeden z důvodů, proč je hlavní město největšího a stejnojmenného arabského emirátu i novou destinací Českých aerolinií.

Před 50 lety by se akční rádius 24°28’N a 54°22’E rovnal několika čtverečním metrům, dnes tu leží nejzelenější město Arábie propojené s Dubají 160kilometrovou, několikaproudovou a plně osvětlenou dálnicí. Přiklepnout však Abú Dhabí slogan „první po Dubaji" není fér; je to spíš ona, která Dhabí potřebuje. Před pěti lety byla z jejích vrtů vytěžena poslední kapka ropy a peníze na dostavby megalomanských projektů zajistili petrobaroni právě ze sousedícího emirátu. Proto se také nejvyšší dubajská věž nejmenuje podle původních záměrů Burj Dubai, ale Burj Khalifa podle vlastního jména současného hlavního šejka Abú Dhabí i celých SAE.

Ekonomická fantazie neomezených zdrojů

V prosklených mrakodrapech se odráží luxus a bohatství místních lidí, tzv. lokals. Ač chodí zahaleni v šatech tradičních střihů, zpod pánských dišdašů vykukují poslední modely FESTINY a z dámských abayas šperky GUCCI a podpatky Manola Blahnika

Pro letmou orientaci – Abú Dhabí disponuje přibližně 10 procenty světových zásob surové nafty, přičemž první tanker odtud odplul v roce 1962 a oblast čítající pár chatrčí lovců perel a starou medínu se začala měnit v prosperující Eldorado. S barely ropy následovanými barely peněz se samozřejmě prosperuje jedna báseň, nicméně na povrch vynesly velmi zajímavou věc. Totiž, zda je jejich majitelům bližší jarmark marnotratnosti či esprit a vkus. Genius loci se Abú Dhabí opravdu upřít nedá, ač ho na rozdíl od starobylých arabských center vystihují zvolání jako ultramoderní, komfortní a kosmopolitní, stejně tak i nenasytný a opulentní. Nakolik Emirátčané svůj blahobyt přičítají osvícenosti vládnoucí rodiny, nemůže lépe ilustrovat výběr citátu šejka „Zakladatele" Zayeda bin Sultana Al Nahyana, jenž v hotelu Emirates Palace uvádí stálou expozici aktuálních stavebních projektů pro abúdhabský Ostrov štěstí (Saadiyat Island): „Skutečné bohatství země nejsou jeho materiální zdroje; jsou jím lidé. Jsou neochvějnou pevností, z níž pochází naše hrdost, jsou stromem, z něhož se nám dostává stínu. Je to naše pevné přesvědčení a důvod, proč vždy usilujeme o vzdělávání našeho lidu." V současnosti vládnoucí šejk (syn šejka Zakladatele a výše zmíněný Khalifa) je také jediným ze sedmi emirátských monarchů, který svému lidu stále vyplácí zisky z ropného průmyslu.

Blíž, než jsme doufali

Černé zlato Emirátčanům z Abú Dhabí umožňuje mnohé, včetně toho, vybudovat za necelou dekádu národní aero-koncern Etihad s flotilou 56 letadel, cca tisíci lety týdně do téměř 70 destinací ve 43 státech (zdroj: tiskové materiály Etihad Airways) a v neposlední řadě i několika desítkami code-sharových smluv, mezi které v červnu 2011 přibyl pakt s ČSA o operování dálkových linek z Prahy přes Abú Dhabí a dále do sítě Etihadu. Lety ČSA z Prahy Ruzyně jsou od konce září provozovány čtyřikrát týdně (po a čt 23.35; st a ne 12.15; z Abú Dhabí do PRG út a pá v 9.50 a po a čt v 01.30) a klienti si v emirátu mohou přesednout na další lety směrem do Asie, jižní Afriky i Austrálie (s jedním přestupem se dostanou do destinací jako Bangkok, Singapur nebo Sydney). Kompatibilnost letových řádů jim zaručuje, že čekací doby nejsou delší než tři hodiny a připočtete-li k tomu cca šest hodin, které let z Prahy do Abú Dhabí trvá, zkrátilo ČSA dosah návazných destinací efektně. V neposlední řadě je zajímavé připomenout, že vládní Dohoda o letecké dopravě mezi ČR a SAE existuje téměř deset let a podepsána byla právě v Abú Dhabí.

Z dalších bilaterálních vztahů je pro oblast turistického průmyslu zásadní oboustranná vízová povinnost, přičemž při cestování napříč kulturami se patří mít na paměti důsledky spletitých geopolitik. V případě SAE jako cílové destinace jsou to hlavně pasy se vstupním razítkem Izraele. Ty ať turisté raději nechají doma a pořídí si nové, protože povolení či zamítnutí vstupu do země je na rozhodnutí konkrétního migračního úředníka; pozor však na restrikci, že Emiráty neakceptují tzv. „rychlopasy". Turistická víza jsou udělována pouze jako jednorázová, při opuštění území SAE jejich platnost zaniká bez ohledu na dobu platnosti a režim prodloužení víz emirátské úřady „neznají". Toto je třeba mít na zřeteli např. při plánování výletů do sousedního Ománu, kdy pro návrat do SAE musí být připraveno nové vstupní vízum (ománská víza na rozdíl od emirátských mohou čeští občané získat na hraničním přechodu). Například společnost BLUE SKY TRAVEL zajišťuje ve spolupráci s emirátským partnerem Royal Park vízum za cenu 1 600 Kč, což je jedna z nejlepších cen, jakou je možné od touroperátorů získat a vzhledem k imigrační politice SAE vyžaduje od dívek do 30 let, které cestují samy, přiložit k žádostem o vízum čestné prohlášení o návratu.

Od roku 2008 existují i tzv. business multiple entry visa (platnost 6 měsíců, délka jednotlivého pobytu max. 30 dnů), vybavují se však pouze na území SAE, nikoliv na velvyslanectví SAE v zahraničí (zdroj k migračním dokumentům: Ministerstvo zahraničí ČR a BLUE SKY TRAVEL).

Na oběd či večeři v hotelu si vyšetřete dobrou hodinku času, abyste vše poctivě ochutnali. Výběr kuchyní je velkorysý, jíte-li v Abú Dhabí, jíte zároveň v italské pizzerii, v cukrárně pod Eiffelovkou, v tokijském suschi baru a samozřejmě v arabském karavanseraji

Když je fata morgana realitou

Abú Dhabí je jako město tvořeno dvoustovkou ostrovů a ostrůvků a v mnohých byste sotva odhalili původní poušť. Jejich písečné podloží je bezpečně zpevňováno a protkáváno vodovody, každá palmička v parku či podél silnice dostává vlastní trysku životodárné tekutiny a nehostinná pustina se postupně mění v oázu. Proti padesátistupňovým vedrům má klimatizovaná nákupní mola, klimatizací jsou opatřeny i autobusové zastávky, písečné pláže jsou kultivované bělejším a příjemnějším pískem, servis je perfektní a uživatelské technologie často předbíhají svou dobu. Přes rozvolněný vztah muslimů k času se tu staví tempem zrychleného filmu, takže budovám přes noc vyrostou hned tři nová patra.

Město tak skutečně žije a dýchá a bobtná, zelená se, roste do šířky i dovýšky, a i když pubertální výstřelky má dávno za sebou, stále se od základů mění. Pro bohatý svět Arabů je totiž typické, že budovy, pokud už neodpovídají nárokům či novým architektonickým záměrům, se nerenovují, ale rovnou bourají, aby uvolnily prostor novinkám. Proto AbúDhabí nestárne, jeho dynamika nekolísá a věřte tomu, nebo ne, všechny ty jeřáby, moderní technologická lešení, tunové kladky a ocelové pracovní výtahy si nadmíru pochvalují i chytači panoramatických fotek. Zachycují, jak jsou downtown i přilehlé čtvrti naleštěné, vymydlené nebože na vyběrače bakšiše, kteří Středoevropany tak často uvádějí do rozpaků, tu nenarazíte. Že jste v zemi, kde vše řídí Alláh, na nich připomínají třeba vášnivé propriety restaurací – vodní dýmky, a ve skutečnosti i libé vůně orientálních jídel nebo hlasy muezzinů, stoupající do stých pater mrakodrapů, možná až k obloze.

Dvě stě v městě

Každou sezonou jinačí a novější tvář metropole si přece jen některá specifika zachovává a nelze se divit, že většina z nich se těší pozornosti uznávaných průvodců i high-class magazínů. Kde jinde než v Abú Dhabí ve zlatém hotelu Emirates Palace je skromnost archaismem a přepych synonymem standardu, kde jinde než v Abú Dhabí na městské promenádě Corniche můžete pod mrakodrapy počítat, zda okolo vás projede více Bugatti Veyrons, Rolls-Royce nebo Lamborghini, a kde jinde, než opět v Abú Dhabí mohl vyrůst „blob", který zastiňuje i muzeum značky Ferrari v rodném Maranellu?

Abú Dhabí – procházka moderním městem amerického střihu s prvky arabských symbolů a kultů je nejlepší podél pláže a promenády Corniche

Konzervativní fanoušci mohou být v rozpacích, Enzo Ferrari si mne ruce a všichni tifosi „eF jedniček" ladí formu. Ferrari GT už má pod kapotou několik stovek koní, ale také dvě horské dráhy, včetně tzv. Formula Rossa, která se na 100 metrech rozjíždí se zrychlením 240 km/s, simulátoru závodu F1, kde se stanete pilotem zvučného jména dle vlastního výběru (Alain Prost, Schumacher… nebo Barrichello?) nebo sto metrů vysoký trenažér volného pádu. Zábavní Ferrari World na Yas Islands je poctou značce vzpínajícího se hřebce, včetně toho, že tvar celé jeho konstrukce je vyprojektován jako oblouková karoserie červeného italského sporťáku. Hned vedle se kroutí tribuny a dráha závodního okruhu pro královskou motodisciplínu, na ni shlížejí terasy 4- a 5hvězdičkových hotelů, opodál sviští golfové míčky i mumraj nákupních center. Většina z těchto nemovitostí patří vládnoucí rodině, která do projektů na Yas Island (rozloha ostrovu je cca 2 500 ha) investovala již zhruba 40 miliard dolarů s cílem přetvořit ho v turistický ráj. Pokud i desítky dalších záměrů a investic dovede emirát do zdárného konce, zajistí tak svou zemi do budoucnosti navzdory faktu, že zásoby ropy nejsou nekonečné.

Mnohem tradičnější zábavou arabských šejků než závodní vozy jsou přece jen dostihy velbloudů. Hlavní sezona začíná v srpnu a končí v dubnu dalšího roku, protočí se v ní neuvěřitelné peníze a hodnoty favorizovaných sudokopytníků vystoupají do milionů. Arabové si u tohoto sportu vybíjejí svoji posedlost hecováním a sázky i ceny pro vítěze míří taktéž strmě vzhůru. Návštěvu velbloudích farem v poušti zajišťuje na vyžádání delegát. Bohatí Arabové rádi tráví čas i u psích závodů a navzdory „nečistotě" zvířete své vznešené chrty, především arabská plemena sloughi a saluki, milují. Historicky nejvěrnějším partnerem z říše fauny je ale pro Araba sokol. Když se opeřenci něco nehezkého přihodí, majitel neváhá vydat nemalou částku za ošetření ve specializované nemocnici pro vznešené dravce v Dubaji. Sokol je také jediný z říše zvířat či ptáků, kterého národní aerolinky vezmou na palubu letadla.

Diagnóza: hyper, super, ultra, duper

Kontrast k nespoutanému entertainmentu slibuje návštěvníkům Abú Dhabí Velká mešita šejka Zayeda. Její prostory by pojaly až 40 tisíc věřících najednou, takže po právu figuruje mezi šesti největšími mešitami na světě. Od roku 2008 je do ní povolen vstup i křesťanům, budd­histům i hinduistům…, pokud ovšem dodrží islámská pravidla. Patří k nim především oděv, který neuráží Boha, což znamená, že jinověrcům tu zapůjčí tradiční arabské ošacení. Ženy zahalí od hlavy po paty do černé shelly a abay, mužům, pokud je to nutné, skryjí kolena a lýtka pod bílým dišdašem. Je až nevděčné, kolik lidí tuto tradici přijímá s šovinistickou poznámkou, namísto toho, aby ocenili, že jsou stále na Zemi místa, kde nekrvavá část tradice přetrvává, a zajímali se o její zcela pragmatické počátky. K průzkumu nabádá i rozmáchlost svatostánku a velkorysost interiéru osvětleného nejmasivnějším lustrem na světě, ve kterém se leskne i české sklo. V hlavní lodi se chodí bosky po největším koberci (na světě), na jehož 2 268 000 uzlů se spotřebovalo 47 tun vlny a bavlny.

Zdravé rozptýlení slibuje také plavba po zálivu Abú Dhabí na luxusní jachtě nebo projížďka na kajaku mezi jeho mangrovy, golf, výjezd do Dubaje a bezpochyby i posezení v kavárně v Emirates Palace. Objednávat se musejí předem i místní, takový je o exkluzivní šálek zájem. Aby ne, hotelový komplex překonává doposud známé dimenze luxusu, aniž by se v jediném detailu přiblížil k dojmu kýče. Přes drahocennou výzdobu, křišťálová skla a baldachýny a fresky a obklady si zachovává lehkost a aristokratickou eleganci. Oficiálně se prezentuje jako pětihvězda, ale to jen proto, že tradiční konvence nezná velkorysejší stupnici pro zlatý palác, kde se o přepychový pobyt mezinárodní klientely stará 1 300 zaměstnanců z 58 zemí. Hotel patří rodině hlavního emirátského šejka a manažersky ho spravuje skupina Kempinski. Pět kilogramů zlata, kterými se zde ročně dekorují sladké delikatesy, rozhodně nejsou jediným zlatem k vidění, pozlacené jsou rozlehlé plochy interiéru, v přízemních prostorách je kromě bankovní pobočky i ATM „GOLD to GO". Kliky u nejnedůležitějších dveří jsou tepané práce, koberce jsou jemnější než hedvábné spodní prádlo, plážový písek hotelové beach je dovoz z Alžíru.

Opatřit však dovolenou v Abú Dhabí visačkou plážová je zavádějící. Starší generaci Čechů, přivyklé charakteru jadranských letovisek, by menší hotelové pláže nemusely uspokojit, stejně tak moře limitované geografií zálivu. Na druhou stranu, pobyt v Abú Dhabí není ani jen pro vyvolené s rozmařilou diamantovou kartou. Abú Dhabí totiž nasytí každého, kdo relaxuje s nevídaností okamžiků. Konec konců, zkuste si tipnout, kde se ve velmi blízké budoucnosti otevře nový Louvre se zápůjčkami z Paříže anebo „klon" newyorského „Guggenheim". O tom ale až někdy příště na stránkách COT business anebo ve společnosti BLUE SKY TRAVEL a ČSA.

Text: Hana Čermáková
Foto: Hana Čermáková, Dubai Travelogue, ­
Emirates Palace, Ferrari World

Článek vznikl na základě fam tripu pořádaného cestovní kanceláří BLUE SKY TRAVEL a leteckou společností ČSA v termínu 22.–29. září 2011. Akce se účastnily cestovní agentury NewTravel.cz, Gala travel, Zájezdy.cz, INVIA.cz, LAST.cz, SUNNY.CZ, STUDENT AGENCY a Dekampo.

www.blueskytravel.cz
www.csa.cz