Novela zákona č. 159/1999 Sb. i po nabytí účinnosti vyvolává v řadách odborníků některé dotazy týkající praktického fungování této právní normy. Týkají se například účtování DPH u spojených cestovních služeb či podmínek pro prodej zájezdů zahraničních cestovních kanceláří na českém trhu. Někteří čeští podnikatelé mají zřejmě obavu, zda není zahraniční konkurence v Česku zvýhodněna.
Spojené cestovní služby (oficiální definici produktu najdete zde: https://goo.gl/ANqJWH), jsou na českém trhu zcela novým produktem a jako takové vyvolávají řadu dotazů. A to navzdory tomu, že byly podrobně rozebírány na nesčetných seminářích, workshopech či konferencích. Jak už to v podobných případech bývá, teprve praxe totiž odhaluje nuance, které dříve zůstávaly ve stínu jiných otázek. Podle Zdeňka Kříže, místopředsedy Asociace cestovních kanceláří ČR (ACK ČR), se například řada členů tohoto profesního svazu, kteří plánují požádat o živnostenské oprávnění na poskytování spojených cestovních služeb (SCS), pídila po tom, jakým způsobem se bude z prodaných SCS odvádět DPH. Tedy zda půjde o zvláštní režim jako u zájezdů, nebo jestli bude daň počítána a odváděna způsobem běžným. Kříž v této souvislosti poukazuje na to, že zákon o DPH pojem SCS nezná a názory a výklady účetních a daňových poradců se různí.
ACK ČR se proto se žádostí o výklad obrátila na MMR. To si vyžádalo stanovisko Ministerstva financí ČR (MF ČR), do jehož působnosti problematika DPH spadá. V dopisu, jehož kopii poskytla redakci iCOT.cz Asociace cestovních kanceláří ČR, náměstek pro řízení sekce regionálního rozvoje MMR ČR David Koppitz vysvětluje, že podle MF ČR je pro odpověď na uvedený dotaz potřeba zkoumat jednotlivé případy poskytnutí služeb, které jsou součástí SCS, stejně jako okolnosti jejich poskytnutí. „Pravidla pro uplatnění DPH ve zvláštním režimu pro cestovní službu stanoví § 89 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen ‚zákon o DPH‘). Tato pravidla jsou v EU harmonizovaná, řídí se čl. 306 směrnice Rady 2006/112/ES a ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Základní podmínkou pro aplikaci tohoto zvláštního režimu stanovenou v § 89 odst. 1 zákona o DPH je, že poskytovatel při poskytnutí cestovní služby jedná se zákazníkem vlastním jménem. Další podmínkou stanovenou v § 89 odst. 2 písm. c) zákona o DPH je, že cestovní služba zahrnuje kombinaci služeb cestovního ruchu nebo zboží, popř. jediné služby cestovního ruchu, jestliže jde o službu ubytování nebo dopravy osob, které jsou nakoupené od jiných osob povinných k dani,“ píše David Koppitz a v dalším odstavci vysvětluje, že zákon č. 159/1999 Sb. vymezuje SCS v § 1c jako služby cestovního ruchu, které cestovní kancelář svým zákazníkům zprostředkuje, a to dvěma způsoby. „Jedná se buď o zprostředkování samostatného výběru a samostatné platby každé jednotlivé služby cestovního ruchu1, nebo o zprostředkování cíleným způsobem pořízení alespoň jedné další služby cestovního ruchu od jiného poskytovatele služeb cestovního ruchu, v určité časové lhůtě (24 hodin)2. Ačkoli zákon č. 159/1999 Sb. nevymezuje pojem ‚zprostředkuje‘, z jednotlivých ustanovení (například z výčtu činností, ke kterým je cestovní kancelář oprávněna v rámci udělené koncese v § 2) lze podle Ministerstva financí dovozovat, že činí rozdíl mezi činnostmi ‚prodávat‘ a ‚zprostředkovávat‘. Z popisu situací, které spadají pod spojené cestovní služby v důvodové zprávě k § 1c zákona č. 111/2018 Sb. pak podle názoru jmenovaného ministerstva vyplývá, že ‚zprostředkování spojených cestovních služeb‘ nezahrnuje případy nakoupených a dále poskytnutých služeb cestovního ruchu vlastním jménem plátce. V důvodové zprávě k tomuto bodu se mimo jiné uvádí, že v praxi se cílený způsob nabízení spojených cestovních služeb uplatní mezi podnikateli za finanční odměnu (provizi), což je jeden z charakteristických znaků zprostředkovatelské služby.“
Na základě uvedené analýzy je MF ČR podle Davida Koppitze názoru, že plátce, který zprostředkuje SCS, neposkytuje z hlediska § 89 zákona o DPH cestovní služby ve smyslu zvláštního režimu pro cestovní službu, a tudíž při poskytnutí služby zprostředkování tento zvláštní režim neuplatní. „Na druhé straně jednotliví poskytovatelé služeb cestovního ruchu, jejichž služby jsou součástí spojených cestovních služeb, budou při uplatnění DPH na jimi poskytnuté služby postupovat podle zvláštního režimu pro cestovní službu, pokud budou naplněny podmínky tohoto zvláštního režimu stanovené v § 89 zákona o DPH,“ vysvětluje Koppitz a dodává, že závazný výklad právních předpisů jsou oprávněny v konkrétním případě podávat pouze věcně a místně příslušné soudy a že odpovědnost za vedení účetnictví má účetní jednotka (§ 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů) a ta ji nemůže přenášet na jinou osobu.
Pro úplnost dodejme, že ačkoli je zatím mnoho subjektů na českém trhu nenabízí, není trh se spojenými cestovními službami zanedbatelný. Z dřívější analýzy KPMG ČR vyplývá, že celková výše trhu SCS se pohybuje v rozmezí 3,5–5,5 mld. Kč. Největší podíl z tohoto finančního objemu připadá na služby osobní letecké přepravy, s odstupem pak následují poskytovatelé pronájmů motorových vozidel, ubytovací zařízení a rezervační služby.
1 § 1c odst. 1 písm. a) zákona č. 159/1999 Sb.
2 § 1c odst. 1 písm. b) zákona č. 159/1999 Sb.
Otázky vzbuzuje také prodej zájezdů zahraničních cestovních kanceláří. ACK ČR se například ústy svého místopředsedy Zdeňka Kříže tázala, jaký úřad bude v České republice kontaktním místem pro zahraniční cestovní kanceláře, které chtějí prodávat své zájezdy na území Česka. Podle ACK ČR totiž evropská směrnice, na základě které byl novelizován tuzemský zákon č. 159/1999 Sb., vyžaduje, aby se zahraniční cestovní kanceláře, které chtějí prodávat své zájezdy na území jiného členského státu EU, nahlásily či registrovaly v daném státě na kontaktním místě. „Zároveň, dle našeho výkladu, předmětná směrnice vyžaduje, aby se zahraniční cestovní kanceláře, které chtějí prodávat své zájezdy na území jiného členského státu EU (např. v ČR) – v případě, že tato země má přísnější zákonné požadavky na pojištění / zajištění pro případ úpadku CK – dodatečně dopojistily / dozajistily na úroveň požadovanou legislativní úpravou daného státu,“ uvedl v dopise pro MMR místopředseda ACK ČR Zdeněk Kříž. Jako již mnohokrát při projednávání návrhu novely zákona i při této příležitosti uvedl, že legislativní požadavky na cestovní kanceláře jsou na základě novelizovaného zákona v České republice přísnější, než v mnoha jiných členských státech EU. Asociace se proto tázala, jak konkrétně bude v Česku tato povinnost zahraničních cestovních kanceláří realizována a jak bude kontrolováno její dodržování.
Odpověď náměstka MMR ČR pro řízení sekce regionálního rozvoj Davida Koppitze lze lakonicky shrnout tak, že zahraniční cestovní kanceláře, které u nás hodlají prodávat zájezdy, musí o této skutečnosti informovat MMR ČR, které je pro tyto případy kontaktním místem. A je to rovněž tento úřad, který je oprávněn dodržování souvisejících povinností kontrolovat a případné přestupky sankcionovat. A rozumíme-li dobře, že se ACK ČR nepřímo dotazovala, zda budou muset zahraniční cestovní kanceláře ze zemí, kde by byly případně mírnější podmínky pro zajištění ochrany zákazníků, přispívat do tuzemského garančního fondu, pak je odpověď negativní.
V zájmu přesnosti přetiskujeme příslušnou pasáž z dopisu Davida Koppitze v plném znění: „Jedním z důležitých cílů směrnice EU č. 2015/2302 o souborných službách a spojených cestovních službách (dále jen ‚směrnice‘) je sjednocení podmínek pro poskytovatele a zprostředkovatele cestovních služeb v jednotlivých členských státech Evropské unie a posílení nevyužitého přeshraničního potenciálu trhu.3 Povinnosti vztahující se k ochraně pro případ úpadku cestovní kanceláře nemají z těchto důvodů bránit volnému pohybu služeb a svobodě usazování. Členské státy pak mají povinnost uznat ochranu pro případ úpadku zřízenou podle práva členského státu usazení.4 Podle článku 17 odst. 1 směrnice musí členské státy zajistit, aby pořadatelé usazení na jejich území poskytli záruku vrácení veškerých plateb uskutečněných cestujícími nebo v jejich prospěch, nejsou-li příslušné služby poskytnuty v důsledku platební neschopnosti (tj. úpadku) pořadatele. Je-li součástí smlouvy o souborných službách pro cesty i přeprava osob, poskytnou pořadatelé záruku rovněž pro repatriaci cestujících. Nabídnout lze i pokračování souborných služeb. Článek 18 odst. 1 směrnice stanoví, že ochranu pro případ platební neschopnosti, kterou pořadatel poskytuje podle předpisů členského státu, v němž je usazen, uzná členský stát za odpovídající požadavkům svých vnitrostátních předpisů provádějících článek 17 směrnice.5
Výše uvedené principy byly v plném rozsahu promítnuty do národní legislativy. V souladu s požadavky směrnice se proto ve vztahu k cestovním kancelářím z členských států EU uznávají za rovnocenné a uznatelné doklady o ochraně pro případ úpadku cestovní kanceláře, které jsou vydány osobami k tomu oprávněnými ve státě usazení.6 Cestovní kanceláře z jiných členských států EU, které prodávají na území ČR své zájezdy, jsou povinny poskytnout záruku vrácení veškerých plateb uskutečněných cestujícími nebo v jejich prospěch podle práva toho členského státu, v němž jsou usazeny. Ochrana pro případ úpadku pořadatele se přitom musí vztahovat na zákazníky bez ohledu na jejich bydliště, místo odjezdu nebo místo, kde byl zájezd prodán, a bez ohledu na stát, ve kterém se subjekt poskytující ochranu pro případ úpadku nachází. Také česká cestovní kancelář může prodávat své zájezdy v jiném členském státě EU a i jí bude uznáno zajištění pro případ úpadku podle zákona č. 159/1999 Sb. Požadavek, aby cestovní kanceláře, které jsou usazeny na území jiného členského státu, byly pro prodej zájezdů v České republice ‚dozajištěny‘, je proto s ohledem na uvedené v rozporu s ustanoveními směrnice, potažmo právní úpravy obsažené v zákoně č. 159/1999 Sb.
Pokud bude mít Ministerstvo pro místní rozvoj, které vykonává od 1. 7. 2018 funkci kontaktního místa7 pro spolupráci správních orgánů členských států EU, pochybnosti o ochraně pro případ úpadku konkrétního pořadatele, může požádat kontaktní místo ve státě usazení o ověření potřebných údajů a informací8.
Cestovní kanceláře se sídlem v jiném členském státě EU mohou na území České republiky podnikat na základě oprávnění státu usazení k provozování cestovní kanceláře, pokud splňují podmínky ochrany státu usazení pro případ úpadku. Taková cestovní kancelář (pokud nezřizuje v České republice pobočku), je však povinna podle § 9 odst. 3 zákona č. 159/1999 Sb., před zahájením prodeje zájezdů nebo zprostředkováním spojených cestovních služeb na území České republiky bezodkladně informovat o této skutečnosti ministerstvo, a to včetně údajů o rozsahu pojištění záruky nebo bankovní záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře neboj jiné formy zajištění těchto zájezdů. Nesplnění uvedené administrativní povinnosti je přestupek, za který lze uložit pokutu9. Tyto přestupky projednává Ministerstvo pro místní rozvoj.“
Foto: Shutterstock.com
3 V recitálu (6) směrnice se mj. uvádí, že rozdíly v pravidlech pro ochranu cestujících v různých členských státech odrazují jak cestující od koupě souborných služeb a spojených cestovních služeb v jiném členském státě, tak pořadatele a prodejce od prodeje těchto služeb v jiném členském státě.
4 Recitál (42) směrnice.
5 Čl. 17 odst. 1 druhý pododstavec se týká cestovních kanceláří usazených mimo členské státy EU.
6 § 9 odst. 4 zákona č. 159/1999 Sb.
7 Kontaktní místo podle čl. 18 směrnice – pro spolupráci správních orgánů členských států EU a dohled nad pořadateli zájezdů působících v jednotlivých členských státech.
8 § 10a odst. 6 a 7 zákona č. 159/1999 Sb.
9 § 10b odst. 5 a 7 zákona č. 159/1999 Sb.
Kazašská nízkonákladová společnost FlyArystan spustí od 12. června přímé spojení mezi Prahou a kazašským Aktau. Odlety Airbusu A320 pro 180 cestujících jsou plánované vždy v neděli, od 6. července přibude ještě čtvrteční let. Dopravce si Českou republiku vybral jako...
Letiště Praha v letošním roce plánuje odbavit dvojnásobek cestujících oproti roku 2021. S předpokládaným nárůstem provozu je pro zachování komfortu nutné navýšit počet spolupracovníků, a to až o 200 zaměstnanců a o desítky pracovníků na dlouhodobé brigády formou dohod mimo...
Česká skupina Smartwings Group realizuje v termínu 16.-19. května přepravu 2 500 skotských a německých fotbalových fandů na finále Evropské ligy UEFA a zpět. To se odehraje zítra ve španělské Seville. Celkem půjde o 11 speciálních letů, informovala společnost na Twitteru.
