Zvláštníčlověk, tenhle Ridha Ben Ahmed. Na první pohled působí dojmem flegmatika.Skvěle vaří a zná dokonale finesy tuniské kuchyně. Jednou upekl tážin.Byl tak jemný a zároveň dráždivě pikantní, že jsem zcela zapomněl na pravidlabezpečné a trvale udržitelné konzumace a málem jsem dopadl jako nedávnoGeorge Bush s preclíkem.
Ridha Ben Ahmed je spolumajitelem cestovní kanceláře Sunny Days.Svoji první otázku jsem tedy zformuloval v tom smyslu, proč si pořizovalcestovní kancelář, když se mohl docela dobře uplatnit jako šéfkuchař vnejvyhlášenějších hotelích. S Ridhou udržujeme srdečné vztahy a nechcipředstírat, že tomu tak není, takže mi čtenáři prominou, že si i v tomtorozhovoru budeme tykat.
Náhodou jsi to trefil. Skutečně jsem začínal v jednom tuniském hotelu,ale věnoval jsem se marketingu a rezervacím. Pak jsem se chtěl postavitna vlastní nohy. Když jsem přemýšlel, v jakém oboru bych měl podnikat,uvědomil jsem si, že největším vývozním artiklem Tuniska je slunce. Jsouho tam téměř nevyčerpatelné zdroje a co je důležité – je zadarmo.
Takžeses rozhodl, že ho zpeněžíš.
Přesně tak. V poušti jsem měl čtyři velké černé trychtýře, ze kterýchjsem kompresorem hnal slunce do ocelových tlakových lahví a ty jsem pakexportoval do míst, kde je slunce nedostatek. Například za polární kruh,kde v zimě slunce mnohdy nemá náladu na to, aby se vůbec objevilo.
Moment, proč byly ty trychtýře černé?
Protože černá nejlépe pohlcuje světlo a teplo. Měl jsem to opravdudobře promyšlené. Klienti si objednávali většinou polední žár, když mášslunce v nadhlavníku. Ti, co byli zvyklí ráno běhat, hlavně Finové, sipotrpěli na ranní rozbřesk. Romantici chtěli samozřejmě večerní červánky.
Jakou má takové komprimované slunce trvanlivost?
No, to je právě jeden z problémů, kvůli kterým jsem toho nakonec nechal.Slunce vydrží v tlakových lahvích beze změny zhruba tři neděle a pak sezačne samovolně rozkládat na jednotlivé složky spektra. Doprava nějakoudobu trvá a když si tu láhev klient schoval třeba na nějakou slavnostnípříležitost, stalo se, že ji otevřel a nejdřív vytekla ultrafialová, tamá nejvyšší kmitočet, ale není vidět, pak fialová, po ní modrá, zelenáa tak dále. Nejdelší kmitočet má červená a protože je za polárním kruhemv zimě kosa jak na Běloruském nádraží, vypadla úplně nakonec a člověk simusel dávat pozor, aby mu nepřerazila nárt. Po záruce z toho mohla býtv nejlepším případě duha, a to už není nefalšované tuniské slunce. I kdyži to bylo pro některé klienty zajímavé.
Takže proč ses vlastně vrhl do víru cestovního ruchu?
Protožetenhle druh exportu s sebou nesl některé problémy. Seveřané mi napříkladzhusta nevraceli prázdné tlakové lahve (používali je většinou jako součástdestilačních přístrojů na výrobu nelegálních lihovin). Krom toho si jednatajná služba myslela, že ty tlakové lahve jsou bomby a že obchoduji sezbraněmi. Nakonec jsem usoudil, že bude jednodušší, když zájemce pozvudo Tuniska, oni si tam vyberou přesně ten druh slunce, který jim vyhovujea odvezou si ho domů na vlastní náklady a riziko. Takže v cestovním ruchupůsobím od roku 1993 a cestovní kancelář Sunny Days řídím od roku 1997.
Jaké jsou ty náklady a riziko?
V podstatě velmi nízké. Když to srovnám s jinými výpravami za sluncem,kam se klienti dopravují letecky, patří právě tuniská sluneční pole k nejlevnějším.Připouštím, že by se možná našli dobrodruzi, kteří by si celou záležitostchtěli zlevnit tak, že přepádlují Středozemní moře na kajaku, ale je tovelmi nepohodlné a vysilující. Osobně se domnívám, že to za tu námahu nestojí.
Pokud se týká rizika, samozřejmě tu existuje. Bez rizika se žádný byznysneobejde. Nezkušení na to mohou doplatit. Exploatace slunce není žádnálegrace. Klientům, kteří jsou celí žhaví, aby si slunce mohli odvézt conejvíce, radím, aby se pečlivě mazali ochranným krémem s faktorem nejméně15, aby nespěchali, protože méně je v tomto případě vždycky více, a dáleaby do sebe vlévali co nejvíce tekutin (v tomto mimořádném případě nemyslímwhisky, ale vodu). Slunce je nádherný artikl, ale musí se s ním zacházets mírou: kdo s ním obcuje příliš rychle, změní se v čerstvě opařené prasátko.Kdo si jej užívá i pomalu ale dlouho, vypadá jako usušený fík. Proto našekontrakty netrvají méně, než by klienti chtěli a více, než by snesli.
Můžeš prozradit, kam své klienty vozíš?
Zpočátku jsem vsázel na osvědčená ložiska v Tunisku, kde je koncentraceslunce velmi vysoká a zároveň kde je to, co se dnes nazývá infrastruktura.Podle toho, že je to infra-, tak by to mělo být někde u dna a neznatelné.Ve skutečnosti je to strašně důležitá věc. Na to doplatili zlatokopové,kteří se hnali za zlatem třeba na Aljašku a neměli – alespoň zpočátku –kde bydlet, co jíst a kde se pobavit. Exploatace slunce také vysiluje,je potřeba alespoň na noc ulehnout do přítulných matrací a podle potřebypřijít do společnosti. Takže klienty vozíme do hlavních letovisek, jakoje Hammamet, Sousse, Monastir, pobřeží u Kartága a podobně. Máme dvě příletovámísta – hlavní město Tunis a Monastir. Krom toho jako jediní v Česku nabízímeoblast Bizerty, což je opravdu nádherná část Tuniska. A před třemi letyjsme začali vozit turisty na ostrov Djerba.
Od jedné své známé jsem slyšel, že by se, než umře, chtěla ještějednou podívat na Djerbu. Co je na ní tak fascinujícího?
Djerbu pokládám za mimotuniskou destinaci, i když k Tunisku patří.Tam je to všechno trochu jinak. Tamější obyvatelé sice udělají pro hostaprvní a poslední, ale na zadek se kvůli němu neposadí. Zachovávají svétradiční zvyky, řemesla, oblečení a chování. Na Djerbě jsou nádherné pláže,palmové háje, všude tu koupíš i kokakolu, ale McDonalda budeš hledat marně.Není to skanzen pro turisty. Prostě tu tak lidi žijí a vyhovuje jim to.
Další zvláštností je architektura. Na Djerbě svítí 360 dnů v roce slunce.To znamená, že tam 360 dnů v roce nejsou mraky. Z toho vyplývá, že tamtaké nejsou zapotřebí mrakodrapy, takže veškeré budovy na tomhle ostrověnejsou vyšší, než okolní palmy.
Když si člověk myslí, že má toho slunce prozatím dost, může se vypravitna nějaký výlet?
Ale ovšemže. Výlety se dají koupit buď přímo tady v Česku nebo na místě.Máme pro naše klienty v podstatě všechno, co je v Tunisku k vidění – Kartágo,Kerouan, Monastir, jih Tuniska, lodní výlety. K nejzajímavějším patří jednodennívyjížďka do Kartága a dvou až třídenní výlet džípem na jih Tuniska do pouště.Krom toho se klienti mohou do sytosti vytřást na velbloudech.
Mimochodem, Tunisko se v poslední době stává oblíbeným rejdištěm golfistů.A hřiště pro ně buduje nikdo menší, než kalifornský golfový architekt RonaldFream.
Jenže já jsem se podíval do tvého katalogu, a zjistil jsem, že vozíšklienty i jinam.
Klienti jsou samozřejmě čím dál, tím vybíravější. Mnohým nestačí jenjeden druh slunce. Potřebují k němu také jiné kulisy, jiné prostředí. Takženaší druhou velkou destinací je Turecko – Antalya, Alanya, Kemer a Bodrum.Na rozdíl od Tuniska máme většinu hotelů v Turecku ve čtyřech hvězdičkách,protože tam je také větší zájem o pobyty „all inclusive“. Také jsem zjistil,že jsou klienti, kterým je jedno sluneční pole málo. Proto jsme vymysleliprogram „2 v jednom“. To není, samozřejmě, nějaký naturalistický výjev,ale dvě pobytová místa v rámci jednoho zájezdu. Tak nabízíme například5 dní v Hammametu a 5 dní v Sousse. Další sluneční ložiska jsme nasmlouvalinově na Kypru. Dokonce bych řekl, že budeme mít nejnižší ceny v Čechách.
A aby toho nebylo málo, máme ještě jednu sluneční novinku. Je to taképobyt na dvou místech, ve dvou letoviscích, ale nejenže ve dvou státech,nýbrž i na dvou kontinentech. Pikantní na celé věci je to, že transferz jednoho letoviska do druhého trvá trajektem jen třicet minut. Nebudunapínat – je to kombinace tureckého Bodrumu s řeckým ostrovem Kos.
Vzhledem k tomu, že jsem se, technicky vzato, stal obchodníkem se sluncem,musel jsem reagovat na mnohem širší poptávku. Musím také sebekriticky přiznat,že ve všech destinacích jsme zatraceně dobří.
Co bys řekl lidem, kteří by si slunce v Tunisku rádi užili, ale bojíse arabských oblastí?
Že mají zbytečné obavy a možná zkreslené představy. Do Tuniska se jezdiloi za socialismu, je to zavedená destinace a politicky i ekonomicky stabilnízemě. V Tunisku je klidněji a bezpečněji, než ve střední Evropě.
Dean Valášek