Zino Davidoff: životní příběh beze zlomů

Svět si letos připomíná sté výročí narození muže, který od prvního až do posledního dne stál nepřetržitě ve znamení tabáku. Muže, jehož krédem bylo „Kuřte méně, ale lépe a déle – udělejte z toho kult, filosofii!“

Letos v srpnu byly na trh uvedeny doutníky „Davidoff Limited Edition: Davidoff Diademas Finas 100 Aniversario“ připomínající sté výročí narození muže, který povýšil kouření na kult

Biografie Zino Davidoffa v heslech 1906 – * 11. března v Kyjevě, Ukrajina 1911 – Útěk rodiny do Ženevy – školy a maturita v Ženevě – spolupráce v rodičovském obchodě s cigaretami 1925 – Vystěhování do Jižní Ameriky – pobyt a práce v tabákovém průmyslu v Argentině, Brazílii a na Kubě 1930 – Návrat do Ženevy, rozšíření rodičovského obchodu o oddělení s doutníky se speciálním sklípkem pro optimální skladování doutníků, sňatek 1940 – Převzetí pařížských zásob havanských doutníků. Zino Davidoff je jediným obchodníkem, který během 2. světové války může nabídnout kubánské doutníky. 1946 – Uvedení „Davidoff Grands Crus“ na trh 1967 – 1. vydání „Doutníkového breviáře“ ve francouzštině. Následují překlady do němčiny, angličtiny, italštiny, holandštiny a španělštiny. 1968 – Uvedení klasiky „Davidoff Nr. 1, Nr. 2 a Ambassadrice“ s dnes celosvětově proslulým bílým prstýnkem na trh 1970 – Otevření továrny na doutníky Davidoff v Havaně – a počátek partnerství s Dr. Ernstem Schneiderem, zajištění následnictví 1991 – Zino Davidoff vyvíjí s Dr. Schneiderem novou generaci doutníků Davidoff z vysoce hodnotných dominikánských tabáků a stává se celosvětovým vyslancem značky 1994 –† 14. ledna v Ženevě

Když se Zino Davidoff 11. března narodí v ukrajinském městě Kyjevě, první, co dýchá, je vůně orientálního tabáku, z něhož jeho otec Henri v rodičovském bytě, navzdory zákazům vrchnosti, balí cigarety pro své přátele a známé. Ve věku pěti let prchá Zino se svou rodinou před pogromy v carském Rusku. Po dobrodružném útěku se v roce 1911 Davidoffovi dostávají do Ženevy. Tam si Zinův otec ihned otevře na Place des Philosophes obchůdek s cigaretami, který se rychle stane oblíbeným dostaveníčkem vyhnaných carových odpůrců. Jednoho z nich si Zino zvláště zapamatuje, protože za cigarety neplatí a otec se neodvažuje vymáhat za ně peníze. Finančně slabý požitkář se jmenuje Vladimír Iljič Uljanov; později si bude říkat „Lenin“.

Po maturitě Zino nechce studovat, ale vidět svět. Pouze s doporučeními otcovského kroužku přátel se nalodí, bez prostředků a vybaven jen smokingem, na cestu do jižní Ameriky. Krátce po připlutí do Argentiny mu, člověku bez státní příslušnosti, ukradnou pas „Společnosti národů“. Místní úřady, které takový dokument neznají, považují obratně vystupujícího Davidoffa za diplomata, a vystaví mu proto bez dlouhých okolků nové dokumenty. Tak se Zino dostává ke svému argentinskému občanství, k němuž se později přidruží i švýcarské.

Od roku 1925 pracuje Zino pět let na tabákových plantážích a v manufakturách na doutníky v Argentině, Brazílii a na Kubě, kde objeví svou velkou a celoživotní lásku k tabáku. V Havaně se naučí všemu o pěstování, skladování a zhodnocení nedostižného kubánského „puro“.

Když se 1930 vrátí do Ženevy, neprodleně rozšíří otcovský obchod o oddělení doutníků se speciálním sklípkem, v němž mohou být skladovány vzácné tabáky, aniž by utrpěla jejich kvalita. Tento předchůdce dnešních humidorů je světovou novinkou. Do téhož roku spadá i Zinův sňatek s dcerou jednoho z rodinných přátel, s níž bude mít později dceru.

Davidoffův obchod tabákem si v následujících letech udělá jméno především díky importu kubánských doutníků. Během hospodářské krize v 30. letech jde obchod zpočátku pomalu, brzy ale ženev-ský butik platí v celém světě za přední adresu milovníků havan. Ve druhé světové válce profituje Davidoff ze svých dobrých vztahů s Kubánci. Přenechají mu, dříve než Němci vpochodují do Francie, svůj velký pařížský sklad doutníků, takže Davidoff je po dlouhou dobu jediným obchodníkem v Evropě, který vůbec může havany dodávat. Aficionados přijíždějí během války pravidelně do Ženevy, aby u něho nakoupili své oblíbené doutníky.

Po skončení druhé světové války chtějí Kubánci s Davidoffem ovládnout evropský trh, na němž dominují němečtí, holandští a švýcarští výrobci. Zino své partnery v Havaně překvapí myšlenkou pojmenovat vybrané doutníky po vínech „Grand Cru“ z provincie Bordelais. S ohledem na vybranou mezinárodní klientelu opatří svou první vlastní sérii legendárními „G.C.“ názvy „Chateau Haut-Brion“, „Chateau Latif“, „Chateau Latou“, „Chateau Margaux“ a „Chateau Yqueml“. Tím začíná výstavba impéria, kterým nedokázala otřást ani revoluce na Kubě v roce 1959. S ohledem na jeho velké zásluhy mu jeho kubánští přátelé v roce 1970 nabídli výrobu jeho vlastní série. To je zrodem slavných „Davidoff Nr. 1“, „Davidoff Nr. 2“ a „Ambassadrice“. S „maximo lider, velkým vůdcem“, se Zino Davidoff ovšem nikdy nesešel.

Do té doby spadá také první vydání „Doutníkového breviáře“ z roku 1967. Zpočátku Zino sice nechce o požadavku sestavit jakýsi druh filozofie pro doutníkové aficionados nic vědět. Když mu nakladatelství ale poskytne zapisovatele, nechá Davidoff zazářit své vědění, svou kompetenci a svůj šarm v rozhazovačné míře. Příručka se stane standardním dílem pro kuřáky doutníků a prodá se jí v různých jazycích přes 200 000 kusů.

Na vrcholu své kariéry Zino Davidoff zajistí své následnictví a prodá obchod tradiční rodinné firmě Oettinger z Basileje.

Její šéf, Dr. Ernst Schneider, dále se spřáteleným Zinem úzce spolupracuje a udělá z charismatického patrona „Ambassadeura“ značky Davidoff.

Přátelé a obchodní partneři: Zino Davidoff (vpravo) a Dr. Ernst Schneider

Začátkem 90. let se oba přátelé po vyhodnocení různých tabákových pěstitelských oblastí rozhodnou pro Dominikánskou republiku. „Nová generace doutníků Davidoff“ je zrozena.

14. ledna 1994 Zino Davidoff v 88 letech v Ženevě umírá a je v nejužším rodinném kroužku pochován na tamějším židovském hřbitově.

V nekrolozích svět želí muže, který svůj život od prvního do posledního dne věnoval tabáku a doutníku. Labužníka s vytříbeným smyslem pro humor a neomylným smyslem pro životní krásno. Estéta, který rozuměl lidem a respektoval je. Zino Davidoff nikdy neztratil z očí svůj cíl obohacovat život požitkem. I jako úspěšný obchodník zůstal věrný sobě a svým zásadám. Věřil na originál a na požitek. Nic nevyjádří tento životní postoj lépe než jeho krédo: „Kuřte méně, ale lépe a déle – udělejte z toho kult, filosofii!“

-red-