Musíme si přiznat, že pokud nebydlíme v horách nebo někde blízko pod nimi, je ta naše zima nějaká zapšklá. Místo počasí vládne bezčasí, sníh je svátkem, slunce jako by si vzalo náhradní volno. Ve městech je to ještě beznadějnější: solná břečka vám požírá boty a všechny barvy se transformují do dvou: šedivé a ještě šedivější. Takže se nelze divit, že mnozí movitější zamíří do tropů, skalní lyžaři do Alp (kde už to je snad i levnější než u nás) a zbytek se snaží alespoň o víkendech brousit svahy a běžecké stopy převážně v pohraničních horách. A pak je pár znalců, kteří zamíří na sever.
Neboť severská zima je jiná než naše. Je čistší, jiskřivější a křupavější. Je klidnější, rozsáhlejší a osamělejší. Klidnější proto, že je tam mnohem méně lidí. Rozsáhlost je daná obrovskými prostorami. A křupavost? Na severu panují nižší teploty, ale také mnohem nižší vlhkost vzduchu, takže vám nevadí ani pětadvacetistupňové mrazy. Není to průmyslová, ale přírodní zima.
O tom, že se ve Skandinávii skvěle jezdí na snowmobilech nebo se psím či sobím spřežením, jsme psali nedávno, takže netřeba se opakovat. Ona to, mezi námi, vůbec není levná legrace. Což vám nemusí až tak příliš vadit, protože na běžkách nebo telemarkových lyžích si tam užijete až až. Ale to není zrovna téma, o kterém jsem vám chtěl povědět. Je tu ještě jiná věc, na kterou stojí za to se přijet podívat, a to jsou objekty ze sněhu nebo z ledu.
Na svých zimních toulkách po Finsku jsem v městečkách potkával nejroztodivnější skulptury. Ledovou záchodovou mísu. Telefonní budku sestavenou z ledových tabulí. Sochy postav, povětšinou ležících a snad i spících. V Norsku na vás u parkovišť pokukují sněhoví trollové. Ale to je jen taková místní lidově-umělecká tvořivost. Seveřané se čím dál tím více pouštějí do mnohem větších projektů, které se stávají vítanými zimními turistickými atrakcemi.
Lumi Linna
Kupříkladu takový sněhový hrad, který každým rokem vyrůstá ve finském městě Kemi. Jmenuje se Lumi Linna a dlouhou dobu už je největší na světě. Přinesl Kemi do Guinessovy knihy rekordů a přitáhl i čínskou televizi. Zdálky svou barvou, kupolemi a oblouky připomíná arabskou pevnost v poušti. Jen ta teplota je poněkud jiná. Dá rozum, že se každou zimu staví znova, protože i v Kemi, které je blízko polárního kruhu, je v létě přece jen dost teplo na to, aby taková stavba roztála.
Tento hrad obnáší mnohem více, než jak vypadá. Je to tematický park a kulturní centrum s mnoha aktivitami, koncerty, výstavami a dalšími akcemi v zimní sezoně. V Lumi Linně se můžete dát i oddat v ledové kapli, kterou mimochodem využívá mnoho církví tohoto regionu. Svatební noc můžete strávit ve Sněhovém hotelu – má pět pokojů s teplotou pod nulou, ale spí se v nich dobře. Jeden z nich slouží jako svatební apartmán. Věřte tomu nebo ne, všechny pokoje jsou o víkendech obsazené.
Hradní umělecká galerie je plná soch a všechny jsou z ledu. Mnoho z nich je tak fantastických, že byste měli chuť je nějak zakonzervovat a uložit na příští sezonu. (Nezapomeňte na to, že led nemusí být jen průzračný nebo bílý, ale může hrát všemi barvami). Některé z nich vysochaly skupiny čínských výtvarníků během své návštěvy v Kemi.
Uvnitř místností se samozřejmě musí udržovat patřičně nízká teplota, ale jakmile se ocitnete na nádvoří, můžete si dát normální teplé jídlo a hřející nápoje, je tu plně vybavená restaurace a na venkovním ohništi si můžete opéct buřty.
Poprvé byl sněhový hrad v Kemi postaven v roce 1996 a už od začátku si vysloužil značnou pozornost – v prvním roce se na něj přišlo podívat 300 000 lidí. Stavba a údržba hradu přišla bratru na 6 milionů finských korun. Není to zrovna málo, když vezmeme v úvahu, že sníh je zdarma. Letošní verzi Lumi Linny navrhoval architekt Eija Anttila a nad výkresy strávil dva měsíce.
SnowRestaurant a Mammut SnowHotel se otevřou 31. prosince 2004. Hotel přijímá rezervace na ubytování od 31. prosince 2004 do 3. dubna 2005. Slavnostní otvírací ceremoniál hradu Lumi Linna se bude konat 28. ledna 2005 a hrad bude pro veřejnost otevřen od 29. 1. do 10. 4. 2005. Aktuální informace najdete na adrese www.snowcastle.net
a propos: Sampo
Pokud se se svými klienty opravdu vypravíte do Kemi, byla by nepředloženost vynechat ledoborec Sampo. Je to prý jediný ledoborec na světě, který slouží turistickým účelům. Jako příliš úzký byl před lety vyřazen z aktivní lámací služby a přebudován v přepychový restaurant a konferenční centrum. Tyto funkce zastává v létě, v klidu a pokoji mateřského přístavu. Nemaje kýlu, nemůže vyjet na nezamrzlé moře: převrátil by se. Ale v zimě, jakmile ztuhnou vody Botnického zálivu, vyráží Sampo na čtyřhodinové vyjížďky. Zlatá skoba programu přichází zhruba po dvou hodinách jízdy – Sampo se zavrtí na místě, vyláme v ledu obstojný bazének, do kterého potom naskáčou turisté oblečení do nepromokavých a velmi teplých kombinéz. Je to příjemné a při teplotě dejme tomu -20 stupňů vzrušujícně kontrastní. Dají se hrát různé hry, ale jen vleže na hladině, protože dostat tělo v nafouklé kombinéze do svislé polohy je hrozná dřina. Neumíte si představit, jak po takové adventuře chutná sklínka koňaku!
Sněhové hotely
Byla řeč o sněhovém hotelu Mammut SnowHotel. Ten zdaleka nebyl první a není ani nejznámější. První a doposud největší ledový hotel vznikl ve Švédsku.
Nejpůvodnější základy dnešního ledového hotelového velekomplexu položila v roce 1989 nadšenecká výstavba exotického iglú, které vyrostlo přímo na zamrzlé řece Torně. Uvnitř se schovala pouhých šedesát čtverečních metrů velká galerie, kde se vystavovalo umění a v níž část z návštěvníků nakonec dokonce přenocovala.
Kultivace následných, nejprve nahodilých a později již přesně zacílených nápadů, pak dala vzniknout dnešnímu na světě největšímu hotelu postavenému jen a jen ze sněhu a ledu.
Komplex má celkem šedesát místností včetně ledové recepce, ledového baru, ledového kina s ledovým promítacím plátnem – či spíše vertikálním promítacím kluzištěm – a ledového kostela. Pokrývá 4000 čtverečních metrů plochy a tvoří jej asi 3 000 tun ledu a 30 000 krychlových metrů sněhu.
Zatímco venku může být až minus čtyřicet stupňů, hoteloví hosté odpočívají v mnohem větším teple od minus čtyř do minus devíti – teplota se mění podle venkovního počasí a počtu hostů. K umocnění estetických zážitků napomáhá umělecká výzdoba ze sněhu a ledu, kterou však, podobně jako vše ostatní, nakonec vždy rozpustí dubnové slunce.
Ceny jedno a dvoulůžkových pokojů se v přepočtu na českou měnu pohybují v rozmezí od šesti a půl do deseti a půl tisíce korun za noc; v nejdražších případech mají hosté sochy a další umělecké předměty z ledu přímo na pokoji.
Švédským hotelem (jehož konečná podoba se teď staví u jezera Jukkasjärvi) se nechal inspirovat odborník na zimní turistiku Jacques Desbois a postaral se o první ledový hotel na americkém kontinentě. Stojí v parku Montmorency poblíž Quebec City v Kanadě. Je postaven z takřka 300 tun ledu a 5 000 tun sněhu. Má pět pokojů, ve kterých může celkem současně bydlet maximálně 22 hostů. Průměrná teplota je tu okolo 4 stupňů Celsia, a tak se musí přespávat ve spacácích. To ovšem zřejmě většině hostů nevadí – noclehy jsou prý totiž vyprodány až takřka do konce sezony.
Jedna noc tu přijde na 120 – 280 kanadských dolarů na osobu. Objednávky jsou ovšem poněkud nejisté – nikdo totiž neví, do kdy bude hotel stát. A tak si jeho majitelé veřejně vyhrazují právo zrušit jakoukoli rezervaci od poloviny března.
A co u nás?
Ostatně, nikomu nic nebrání, aby si miniaturní sněhovou ložnici postavil i u nás. Návod na stavbu eskymáckého iglú najdete na adrese http://www.shaman.cz/HomePage/Indiani_Iglu.htm a pak už stačí, aby pořádně nasněžilo a neroztálo. A docela dobře si dovedu představit, že by si podnikavý provozovatel horské chaty, dejme tomu v Krkonoších, vyrobil z bednění pořádnou konstrukci, na odpoledne si vypůjčil sněhové dělo a vyrobil si vlastní ledovou depandanci. A ty mastné ceny, jaké by mohl nasadit!
Nakonec vám povím tajemství: v iglú se spí náramně dobře. Je tam ticho, relativní teplo a na osvícení bělostného prostoru stačí jediná svíčka. Základní podmínkou toho tepla a klidu je ale to, aby horní úroveň vchodu byla níž, než je podlaha iglú. Do iglú zkrátka musíte lézt po schodech nahoru. A k tomu, aby vám nebyla v noci zima, stačí pořádná karimatka a slušný spací pytel.
Dobrou noc.
Dean Valášek