Je či není přesun ubytovacích služeb do základní sazby DPH tím, co lze nazvat zdaněním na nesprávném místě? Tedy zdaněním, důsledkem kterého je poškození všech zúčastněných – poskytovatelů ubytovacích služeb, kterým se sníží zisky, těch, co je využívají a kteří budou muset sáhnout hlouběji do své kapsy či cestovat jinam, v neposlední řadě pak i státu, který na daních vybere méně než před tím. Pokud si chceme udělat komplexní představu o důsledcích „přesunu“, přesněji však zvýšení DPH o plných 14 procent, musíme uvážit několik následujících aspektů.
Ceny ubytovacích služeb ovlivňují turistický ruch. Jejich zvýšení může omezit počet turistů přijíždějících k nám. Od zahraničních turistů stát vybírá daně nejen z ubytování, ale ze všeho, za co zde utratí peníze. Malé snížení jejich počtu v důsledku zvýšení cen ubytovacích služeb znamená mnohem větší snížení příjmů z daní (přímých i nepřímých) ze všeho, za co zde kupují.
Nákupy zahraničních turistů vyvolávají tzv. multiplikační efekt. Jejich výdaje se stávají příjmem těch, co jim prodali různé zboží a služby. Z těchto příjmů podnikatelé nakupují spotřební předměty či pořizují investice. To vše přispívá k růstu, a tudíž i ke zvýšenému výběru daní. Výdaje na spotřebu a investice jsou zase příjmy někoho dalšího atd. Tím je vyvolán několikanásobný růstový efekt i několikanásobný daňový efekt. Každý rozumný stát se snaží příliv zahraničních turistů maximálně podporovat. Zvýšení cen ubytovacích služeb působí přímo opačně.
Zvýšení nepřímých daní se nepřenáší do ceny ubytovacích služeb plně. Daňové břemeno se dělí na část placenou spotřebitelem a část placenou poskytovatelem služby. Existuje-li vyšší zisková marže, nemusí se zvýšení DPH plně přesunout do ceny. Tím argumentují ti, co zvýšení DPH obhajují. Ale ani zde nemají pravdu. Abychom ukázali proč, musíme rozlišit případ turistických center a ostatních regionů.
Regiony, které nejsou turistickými centry, soutěží o získání zahraničních turistů nízkými cenami ubytovacích služeb. Zvýšení DPH o 14 procent poškodí nejvíce právě je, protože pracují s minimální ziskovou marží. Jedná se přitom často o regiony s vysokou mírou nezaměstnanosti, kde perspektivní rozvoj turistiky, který je zvýšením DPH za ubytovací služby podlomen, představuje jednu z mála příležitostí ke zlepšení ekonomické situace.
V turistických centrech může být zisková marže vyšší. To znamená, že zde jsou příležitosti pro další rozšiřování ubytovacích služeb. Jedná se o odvětví, do kterého je volný vstup. Tudíž o odvětví, které ještě nevyčerpalo své možnosti i následné multiplikační prorůstové i daňové efekty. Sníží-li se zisková marže poskytovatelům ubytovacích služeb, dojde k omezení jejich vlastních investičních prostředků na rozšiřování ubytovacích kapacit. Současně se jim však ztíží i přístup k cizím, resp. úvěrovým prostředkům. Tím o příslušné daňové efekty stát přijde.
Doc. Radim Valenčík, CSc.
vedoucí katedry mikroekonomie
a veřejné ekonomiky
Vysoká škola finanční a správní o.p.s.