Celý natěšený rozjel jsem se do Letňan na podzimní Sport Prague s cílem nafotit pro říjnové číslo nějaké to nářadí pro zimní turistiku – sněžnice, turistické lyže a podobné záležitosti, ale notně mi sklaplo. Po prvním zahřívacím kolečku výstavní halou jsem nabyl dojmu, že se Sport Prague ubírá mnohem více do oblečení než do „technického“ vybavení.
Ve snaze přilákat co nejvíce návštěvníků a zároveň využít co nejvíce výstaviště uspořádal Terinvest v termínu 11. – 13. září hned tři výstavy – Sport Prague, Intima a móda a Harmonie. Každá probíhala v jiné hale, takže si navzájem neškodily. První den byl určen pro profesionály, pátek a sobota byly věnovány veřejnosti. Během výstavy se odehrávalo množství doprovodných programů – módní přehlídky (ty byly zvláště esteticky hodnotné na Intimě), mezinárodní turnaj v trojbandu, závody BMX na minirampě atd.
Při druhém kolečku jsem záměrně ignoroval všechny ty bundy, trička, plavky a sluneční brýle a hned byl svět veselejší. Dobrý byl výběr ve stanech a spacích pytlech. Potěšily lehoučké a skladné LED svítilny a bohatá kolekce batohů pro nejrůznější formy turistiky. Zato pořádné turistické lyže se téměř nevyskytovaly, a když jsem se ptal na telemarkové, vypadali mnozí vystavovatelé, jako když nevědí, o co vůbec jde. Celkově působila výstava dojmem, že vedra budou pokračovat a žádná zima nepřijde. Přesto se ani pro cyklisty nenašlo téměř nic. Nomenklatura výstavy obsahovala sice položku „motorové lodě, lodní motory a čluny“, ale ty byly zřejmě někde dobře schované.
Pak mi ale srdce pleslo: narazil jsem na Dřívkáč. Co to je? V podstatě takový hybrid – něco mezi přenosným ohništěm, kovářskou výhní a turistickým vařičem. Princip je velmi jednoduchý. Mezi dvě misky (vnitřní je děrovaná) se vhání vzduch z ventilátoru, který je s miskami spojen hliníkovou trubkou. Na miniohništi se dá topit vším, co je spalitelné – od větviček přes šišky až po uhlíky ze starého ohniště. Oheň se dá vybudit do té míry, že můžete vařit v pětilitrovém kotli, přitom se složený vejde do běžného ešusu. Ventilátor pohání jeden monočlánek („buřt“), který podle druhu vydrží 10 – 15 hodin provozu.
Spotřeba paliva je nízká, krom toho zadarmo. Je to zařízení ekologické, nemusíte s sebou tahat plynové kartuše nebo lahve s benzinem. Dřívkáč vám nikdy nebouchne v ruce. Dřívkáč vám nezabaví na letišti jako mně benzinový vařič, když jsem letěl do laponské tundry. S Dřívkáčem nedostanete pokutu v rezervaci, protože máte přece vařič a vařiče se víceméně tolerují. Na Dřívkáči se dá nejen vařit, ale také opékat buřty, a když použijete dřevěné uhlí, i grilovat.
Toto náčiní bych vřele doporučil outdoorovým cestovkám, kempům, chatovým osadám, turistickým, skautským a jiným oddílům, jakož i chalupářům, trekařům a romantikům. Koneckonců, živý oheň žádným vařičem nenahradíš.
Dobrým vtipem je fakt, že Dřívkáč je v podstatě „úletem“ firmy, která se zabývá převážně výrobou spacáků, stanů a batohů. Dřívkáč není úplnou novinkou, na Sport Prague se objevil již na jaře, přesto jej považuji za nejinovativnější exponát podzimní výstavy. Více se o něm dozvíte na www.spacaky.cz.
Dean Valášek