|
Jihovýchodní část Středočeské tabule končí říčkou Doubravou. Za jejím meandrujícím tokem se zvedá zdaleka viditelný hřeben Železných hor. I když slovo hory zde není úplně na místě. Jde spíše o hřebenový zlom tvořící plus minus hranici mezi Středočeským a Pardubickým krajem, o výběžek Českomoravské vrchoviny s výškou řádově 500 – 600 m n. m. pozvolna spadající do roviny Polabí na severu. Jedinečné přírodní a kulturní dědictví této oblasti dalo zaslouženě vzniknout (1999) Chráněné krajinné oblasti. Pojďme si udělat malou sotva jednodenní exkurzi do rajónu železnohorské dominanty, do okolí hradu Lichnice.
Lichnická zřícenina je symbolem Železných hor. Její rozeklané trosky jsou vidět na kilometry daleko – ukázková strategická poloha. Ale začněme od začátku. Ideální startovní čára našeho výletu začíná v městečku Třemošnice. Zde necháte auto nebo vystoupíte z vlaku (spoj z Čáslavi) a vydáte se po červené značce asi 1,5 km strmě do kopce k obci Podhradí. Mezi prvními chalupami vás přivítá památný Žižkův dub s obvodem kmene 922 cm a výškou 28 metrů. Jeho stáří se odhaduje na 600 – 800 let, takže jestli nezažil dobu výstavby hradu, určitě byl svědkem husitského obléhání Lichnice v roce 1428. V Podhradí se můžete osvěžit v místním hostinci a hurá do spleti středověkých zdí.
Všímavého návštěvníka zříceniny zaujmou pravděpodobně dvě anomálie. Za prvé neobyčejně masivní zemní opevnění v podobě mohutného valu a příkopu kolem hradu, za druhé malá zastavěnost rozlehlé vnitřní trojúhelné plochy. Obě zvláštnosti jdou snadno vysvětlit. Takto obrovský a hlavně nákladný stavební počin si ve své době mohl dovolit jedině panovník. Lichnice je tedy s největší pravděpodobností královského založení (1. polovina 13. století) a tehdy získala i svůj základní rozsah a podobu s třemi věžemi v nárožích a palácem. Z nezjištěných příčin se poté stala šlechtickým majetkem Smila z Lichtemburka (první zmínka 1251), který ač bohat, neměl dostatek financí na to, aby dokázal volný prostor zaplnit budovami podle panovníkova původního velkorysého plánu.Po prohlídce hradu se vydejte dále s červenou značkou po silnici (s případnou odbočkou na vyhlídku „Dívčí kámen“ opředenou pověstmi) asi kilometr k osadě Ohrádka. Zde narazíte na křížení se značkou žluté barvy a spusťte se s ní vlevo dolů do nádherného údolí Lovětínské rokle. Úzké údolí je sevřeno ze severní strany vrchem Krkaňkou (566 m n. m.), z jihozápadu svahy s vrcholem Světlice se zříceninou Lichnice. Romantická niva potoka je zaplněna velkými balvany tzv. železnohorského krystalinika. Porost strání rokle tvoří krásně zdravý bukový les. Na svazích lze vidět četné povrchové geomorfologické útvary vzniklé erozí, mrazovým zvětráváním a svahovými pohyby. Šutrologickou zajímavostí je tzv. kamenná řeka, která „stéká“ po svahu Krkaňky směrem do údolí. Když se budete chovat tiše a budete mít trochu štěstí, můžete zpozorovat i skupinky muflonů.
Asi po dvou kilometrech vás Lovětínská rokle vyplivne na louce nad vsí Závratec. Její zvláštní dominantu tvoří komíny vynikající industriální památky – vápenky. Sloužila ke zpracování suroviny vytěžené v nedalekých Prachovnicích, odkud byla na vzdálenost asi 5 km dopravována košovou lanovkou. Kdy přesně byla vápenka postavena, není známo, muselo to však být před dokončením lanovky roku 1882. Po druhé světové válce výroba začala stagnovat a roku 1960 byla definitivně zastavena. Od té doby technická památka nezadržitelně chátrá. Ze Závratce je to pak na třemošnické nádraží nějakých 600 metrů. Kolečko je uzavřeno a vy jste prožili krásný vlastivědně pestrý den. Navnadil jsem vás?
Text: Jan Pomykal
Foto: Vydavatelství Leknín