Wellness turismus – slepice se zlatými vejci

Doba, kdy se vedla plamenná diskuse o tom, zda mohou v našich lázních vedle sebe existovat tradiční léčebné lázeňství, medicínský turismus a wellness produkty, je snad už definitivně pryč. Tradiční balneologie je v případě České republiky rodinným stříbrem. Nechceme-li ale, aby země na mapě lázeňských destinací postupně vybledla, je rozvoj dalších dvou zmiňovaných segmentů nutností. Už kvůli nezpochybnitelnému významu wellness turismu.

Čísla hovoří jasně. Tedy přinejmenším ta, která v lednu loňského roku publikoval americký Global Wellness Institute (GWI). Podle jeho hloubkového průzkumu vygenerovala odvětví spojená s lázeňstvím a wellness v roce 2015 hodnotu asi 3,7 bi­lio­nu USD, což představovalo zhruba polovinu celosvětových výdajů na zdravotnictví. Největší podíl na těchto výkonech měl poněkud diskutabilní (pro někoho možná až šarlatánský) segment nazvaný jako „beauty & antiaging“, tedy aktivity spojené se zkrášlováním a „omlazováním“ – celosvětově dosáhl hodnoty 999 mld. USD. Z pohledu České republiky je pak zajímavé zjištění, že zatímco provozy postavené na využití termálních a minerálních pramenů vygenerovaly globálně hodnotu 51 mld. USD, přínos aktivit spojených se „spa“ (tedy v jeho americkém pojetí) byl vyčíslen na 99 mld. USD. A v případě wellness turismu byla celosvětová hodnota vyčíslena na 563 mld. USD.

Zájem o prameny neutuchá…

Začněme v segmentu, který je bližší našemu vnímání, tedy u lázeňských a wellness zařízení využívajících ke své činnosti termální a minerální prameny. Ta dnes najdeme ve 109 zemích světa, celosvětově jich funguje asi 27 500. Příjmy jsou v tomto oboru odhadovány na 51 mld. USD v roce 2015. V porovnání s rokem 2013 se zvýšily asi o miliardu USD, což ale souvisí s tím, že v daném období došlo k poklesu kurzu japonského jenu, eura a dalších evropských měn vůči americkému dolaru. A Japonsko spolu s Evropou představují v tomto odvětví hlavní trhy, jejich podíl na světových tržbách je téměř dvoutřetinový. Pokud bychom přepočítali světové tržby na eura, došli bychom k asi 10procentnímu ročnímu tempu růstu.

Zájem o lázeňská a wellness zařízení, která využívají termální a minerální prameny, podle GWI celosvětově roste – zákazníci mají tendenci vracet se k tradičním postupům, koupele v termální a minerální vodě jsou populárnější u širšího spektra zákaznických skupin apod. Investoři jsou si této rostoucí popularity vědomi a podle informací GWI bude v historicky krátké době otevřeno minimálně 30 nových či rekonstruovaných lázeňských objektů mezinárodního významu – v Japonsku, na Novém Zélandu, v Itálii, Lotyšsku, Maroku, Brazílii, USA a v dalších zemích. Samostatnou kapitolou jsou pak velké projekty postavené na využití horkých pramenů v Číně – ty se rovněž počítají na desítky, ovšem jejich význam je spíše lokální či národní. Zatímco počtem zařízení využívajících prameny je Čína druhá za bezkonkurenčně dominujícím Japonskem, tržby generuje největší. Mimochodem – Čína patří mezi země, které považují využití termálních či minerálních pramenů pro lázeňské a wellness účely za stěžejní pilíř svých marketingových a rozvojových strategií v oblasti wellness turismu. Z dalších spolu s GWI zmiňme Řecko, Turecko, Japonsko, Chile, Uruguay.

Tab. 1: TOP 10 evropských trhů s produkty využívajícími termální a minerální prameny (2015)

Zdroj: Global Wellness Institute

Česká republika i Slovensko figurují na seznamu 20 nejdůležitějších trhů s produkty postavenými na využití minerálních a termálních pramenů. Z hlediska realizovaných tržeb patřila Česku v roce 2015 třináctá příčka (513 mil. USD), Slovensko bylo s tržbami ve výši 371 mil. USD sedmnácté. A to navzdory tomu, že na Slovensku fungovalo více takto zaměřených zařízení (97 vs. 90). V rámci Evropy pak Česko uzavíralo první desítku trhů (viz tab. 1).

Studie GWI mimoděk poskytuje odpověď na hypotetickou otázku, zda má smysl zachovávat nebo ještě dále rozvíjet tradiční lázeňská zařízení. Jednoznačně totiž ukázala, že tato zařízení přinášejí vysokou přidanou hodnotu. Zařízení, která vedle koupelí v minerální či termální vodě nabízejí i další (terapeutické) služby, je sice relativně málo (jen cca čtvrtina), na celkových tržbách se ale podílejí asi 62 procenty. Průměrné roční tržby na jedno takové zařízení jsou téměř 4,5 mil. USD, zatímco u zařízení bez lázeňských služeb se jedná v průměru o 930 000 USD. Ať už poskytují lázeňské služby, či nikoli, jsou zařízení využívající vodní prameny významným zdrojem příjmů i pracovních míst. Započítáme-li i nepřímé dopady, zjistíme, že v roce 2015 tato zařízení celosvětově vygenerovala asi 159 mld. USD a práci dávala 3,9 mil. lidí.

… spa je ale globálním fenoménem

Ať se nám to líbí, nebo ne, z globálního hlediska má ještě větší potenciál segment spa. Jen pro pořádek připomeňme, že do této kategorie řadí GWI „zařízení podporující wellness prostřednictvím poskytování terapeutických a dalších odborných služeb zaměřených na obnovu těla, mysli a ducha“, nikoli lázně v našem tradičním pojetí. Takto koncipovaných zařízení fungovalo v roce 2015 po celém světě (resp. v 210 zemích světa) téměř 122 000 a zaměstnávala asi 2,1 mil. pracovníků. Představu o rychlosti růstu tohoto segmentu si můžeme udělat formou porovnání – mezi lety 2013 a 2015 se počet spa zařízení globálně zvýšil asi o 16 000, počet pracovních míst v tomto segmentu o 230 000.

Nejvíce spa zařízení fungovalo v roce 2015 v oblasti Asie a Tichomoří, největší příjmy v tomto segmentu však vykázala Evropa, jak dokládá tabulka č. 1. Zajímavé je přitom zjištění, že víc než polovina globálních příjmů byla realizována na pěti největších trzích (USA, Čína, Německo, Japonsko, Francie). A dvacítka největších trhů generovala 80 procent světových příjmů ze spa. Představu o regionálním vývoji si pak můžeme udělat z informací o tom, že ve světovém spa žebříčku se mezi roky 2013 a 2015 před Německo a Japonsko dostala Čína, Thajsko poprvé překonalo hranici 1 mld. USD a do dvacítky klíčových světových trhů se dostaly Spojené arabské emiráty a Hongkong. Ze světové dvacítky naopak kvůli poklesu příjmů (zejména kvůli oslabení svých národních měn) vypadly Polsko a Brazílie. Byť i u nás spa zařízení přibývá, Českou republiku byste mezi těmito dvaceti zeměmi hledali marně.

Tab. 2: Vývoj segmentu spa ve světě v letech 2013–2015

Zdroj: Global Wellness Institute

Pokud jde o jednotlivé kategorie spa zařízení, největší podíl mají celosvětově tzv. „day spa“ (příp. „club“ nebo „salon spa“) – do této kategorie spadala v roce 2015 víc než polovina (64 262) všech spa zařízení, podíl na tržbách byl zhruba 40procentní. Nejrychleji však v uvedeném období rostl segment hotelových spa provozů, a to jak v počtu zařízení (nárůst o 37 %), tak v tržbách (o 15 %). A pokud bychom se zaměřili na zaměstnanost v oblasti spa, zjistili bychom, že nejvíce zaměstnanců přibylo mezi roky 2013 a 2015 v Asii, kde se počet zvýšil z 614 000 na 723 000. V roce 2020 má v tomto světovém regionu v segmentu spa pracovat víc než milion zaměstnanců. Celosvětově má do dvou let tento obor zaměstnávat 2,84 mil. lidí (v roce 2015 šlo o 2,15 mil.).

Wellness turismus – hra o miliardy

Lázeňská, wellness i spa zařízení jsou samozřejmou součástí infrastruktury využitelné v cestovním ruchu, resp. v té jeho části, kterou GWI označuje jako wellness turismus. A ten roste rychleji než cestovní ruch jako takový. Zvyšuje se totiž nejen počet těch turistů, kteří cestují primárně kvůli wellness, ale i těch, kteří si některé z procedur dopřávají během svých jinak motivovaných cest. Růst podle GWI souvisí s třemi megatrendy: zvyšuje podíl střední třídy, která má dostatek prostředků na různé aspekty životního stylu, tedy i cestování; roste poptávka po všem, co souvisí se zdravým životním stylem; obecně stoupá poptávka po zážitcích. To vše se podepsalo na tom, že se mezi roky 2013 a 2015 výdaje na wellness turismus zvýšily o 6,8 procenta. Tento segment tedy rostl přesně dvakrát rychleji než cestovní ruch jako takový. Celosvětově bylo v roce 2015 realizováno 691 mil. wellness cest, což je asi o 104 mil. více než v roce 2013. Měřeno počtem cest představoval wellness turismus asi 6,5 procenta cestovního ruchu, podíl na celkových turistických výdajích však měl asi 15,6procentní. Milovníci wellness jsou zkrátka oblíbenou cílovou skupinou, neboť v rámci mezinárodního cestovního ruchu utrácejí asi o 61 procent více než běžní turisté. V případě domácího cestovního ruchu je rozdíl dokonce víc než 160procentní!

Zajímavé přitom je, že z hlediska počtu cest i celkových výdajů jasně dominuje domácí wellness turismus před mezinárodním (příjezdovým), jak dokládá tab. č. 3, byť podíl na cestách je výrazně vyšší (83 %) než na výdajích (67 %). Je za tím třeba vidět zejména vliv amerického, německého, čínského, japonského, indického a francouzského trhu. Mezinárodní wellness turismus však v porovnání s domácím rostl rychleji. Nejvíce cest za wellness produkty bylo ve sledovaném období realizováno v Evropě (cca 250 mil. cest v roce 2015), z hlediska výdajů však patřilo prvenství Severní Americe (cca 216 mld. USD). Největší nárůst byl zaznamenán v Asii a dá se očekávat, že v příštích letech bude počet cest i výdajů za wellness v této části světa růst rychleji než v jiných regionech.

Tab. 3: Vývoj wellness turismu v letech 2013–2015

Zdroj: Global Wellness Institute

Z výše uvedeného je jasné, že význam wellness turismu pro ekonomiku je nezpochybnitelný. Již samotné přímé výdaje ve výši 563 mld. USD jsou úctyhodné číslo, stejně jako bezmála 18 milionů přímo generovaných pracovních míst. Při započítání nepřímých dopadů však došli analytici z GWI k ještě mnohem zajímavějším hodnotám – globální ekonomický dopad vyčíslili na 1,6 bilionu USD, celosvětovou zaměstnanost pak na 40,8 mil. pracovních míst.

Jak vidno, oblasti spa a wellness jsou ekonomicky nadmíru zajímavé. Přestože Česká republika patří díky svému tradičnímu lázeňství k předním světovým destinacím, bylo by chybou přehlížet zmíněné dva „komerčnější“ produkty. Jejich význam totiž v příštích letech bez jakékoliv pochybnosti ještě dále poroste, už s ohledem na demografický, ekonomický či sociální vývoj. Na druhou stranu je pro Česko velkou výhodou a štěstím, že disponuje podmínkami jak pro klasické léčebné lázeňství, tak pro spa & wellness. Ani na jedné z těchto disciplín tak není země zcela závislá, což se jako výhoda ukázalo v poměrně nedávné minulosti, kdy tradiční lázeňství utrpělo tvrdý direkt od ministerstva zdravotnictví. Bez wellness a spa produktů by řada balneologických společností ony změny v zákoně o veřejném zdravotním pojištění a v indikačním seznamu přestála v mnohem horší kondici.

Foto: Shutterstock.com

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz