Společné výkladové stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ČR, Asociace cestovních kanceláří ČR, Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, Asociace hotelů a restaurací ČR, Svazu obchodu a cestovního ruchu a Svazu léčebných lázní ČR.
Vzhledem ke skutečnosti, že přijetí novely zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, způsobilo v praxi cestovních kanceláří a ubytovacích zařízení problémy s výkladem pojmu „zájezd“, dohodly se všechny zainteresované strany, tedy jak profesní sdružení, tak i MMR (které je předkladatelem zákona č. 159/1999 Sb.) na následujícím výkladu.
Obecně (tedy i pro CK, CA, ubytovací zařízení) platí, že doplňkem ubytování jsou:
• vlastní služby ubytovacího zařízení, které jsou poskytovány automaticky každému hostu v rámci ceny ubytování (ve smyslu bodu 1) níže);
• transfer z/do nejbližšího obvyklého (ve smyslu bodu 2) níže) dopravního uzlu (autobusové, či vlakové nádraží, letiště).
Dále se toto výkladové stanovisko týká pouze ubytovacích zařízení a přírodních léčebných lázní, která vlastní příslušná živnostenská oprávnění pro provozování hostinské činnosti, další oprávnění související s jejich provozem a příslušná podnikatelská oprávnění pro provozování dalších služeb cestovního ruchu a poskytují tyto služby vlastním jménem. Toto výkladové stanovisko se netýká zprostředkování prodeje uváděných služeb, s výjimkou případů uvedených v bodech 2) a 3) níže.
ZÁJEZDEM (čili kombinací služeb cestovního ruchu ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb.) NENĺ poskytování a prodej služeb cestovního ruchu ubytovacími zařízeními v níže uvedených případech:
1) Poskytování služeb zařazených v SKP 55, pokud jsou tyto služby nabízeny, prodávány a účtovány společně s ubytováním (poskytování služeb zařazených v SKP 55 se chápe jako součást ubytování např. stravování, použití wellness, sportovního zařízení hotelu, gastronomického zařízení aj. služeb hotelu). Tento režim musí platit vůči všem zákazníkům, resp. vůči všem zákazníkům ubytovaným v příslušné kategorii a třídě ubytovacího zařízení.
Nabídka nesmí být omezována časově a pouze na určitý okruh zákazníků. Musí se vždy jednat o služby, které jsou nabízeny automaticky každému ubytovanému hostu v rámci ceny za ubytování.
2) Nabízení a prodávání ubytování a dopravy z/do obvyklého (tím je myšleno většinou do nejbližšího) dopravního uzlu, tj. z vlakového či autobusového nádraží a letiště. Tato doprava netvoří součást ceny ubytování (ať už jde o dopravu vlastní či zprostředkovanou). Doprava je v tomto smyslu chápána jako doplněk ubytování, nikoliv jako další služba cestovního ruchu.
3) Nabízení, prodávání a účtování služeb, jako jsou např. stravování, použití wellness, sportovních zařízení, parkoviště, konferenční prostory, služby regenerace a rekondice, jednodenní výlety, okružní jízdy odděleně od ubytování, pokud nabídka těchto služeb netvoří předem sestavený balíček služeb cestovního ruchu, ale zákazník si je podle svého výběru dokupuje až v průběhu pobytu v ubytovacím zařízení.
4) Léčebný pobyt ve státním i nestátním lázeňském zařízení ve smyslu zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů (i když zahrnuje kombinaci služeb cestovního ruchu, jako je stravování, nejvýše jednodenní výlety a kulturní programy; tyto další služby cestovního ruchu se chápou jako doplněk léčby).
ZÁJEZDEM (čili kombinací služeb cestovního ruchu ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb.) JE např.:
• pobyt v ubytovacím zařízení zahrnující ubytování a další předem rezervované služby např. stravování, použití wellness, sportovního zařízení, gastronomického zařízení aj. služeb, pokud tyto služby nejsou zahrnuty v ceně ubytování; typickým příkladem je teambuilding, vícedenní konference, incentivy atp.;
• rekondiční, relaxační, manažerský, wellness apod. program, který nespadá pod režim zákona č. 20/1966 Sb.