O potřebě rozkládat návštěvnost turistů v místě a čase napsaly autority cestovního ruchu od chvíle, kdy se turistika stala hospodářským fenoménem, stohy studií, které vědecky dokazují, proč je to blahodárné pro obě strany barikády. Se stejnou úporností si však turisté dále jezdí hlavně tehdy a tam, kde už to praská ve švech. Uvést na trh nový produkt, nový region je záležitost pracná a nevděčná. Krásných publikací je všude až oči přecházejí, nabídek mnohonásobně víc než těch, kteří je mohou využít – a tak jde každý cestou nejmenšího odporu: turista si vybere to, co mu zní nej: -známěji, -populárněji, nejvíc in, případně co dostane na stříbrné míse jako exkluzivní lahůdku. Cestovní kancelář pochopitelně nabídne to, co nejlíp prodá. A méně populární atraktivity zůstávají na chvostu, i když to někdy jsou pravé skvosty. Nejlepší cestou, jak mohou dosud méně navštěvovaná místa prorazit, je získat decision makery na základě jejich osobní zkušenosti, vzbudit jejich vlastní zaujetí.
Je velkou zásluhou agentury CzechTourism, konkrétně jejího odboru regionálního, pod vedením Ing. Petra Kratochvíla, že toto poznání nejen regionům naočkoval, ale že se této záslužné aktivitě již drahnou řádku let soustavně věnuje. Po překonání dětských nemocí se ustálila praxe „spanilých jízd“ po vlastech českých a moravských tak, že CzechTourism organizuje nábor účastníků plus dopravu a regionální sdružení či jiní představitelé provádějí účastníky v místě v souladu s programem, který sami navrhli podle toho, co v místě mohou či chtějí předvést s přihlédnutím k principům, stanoveným CzechTourism na základě předchozích zkušeností a reakcí účastníků. Většinou jsou tyto cesty jednodenní, pouze v případě větších vzdáleností se proponují na dva dny. Pro koho jsou regionální poznávací trasy určeny? Lapidárně řečeno: pro toho, kdo do regionů může přivést/přivézt turisty. Tedy pro incomingové cestovní kanceláře na jedné straně a pro média na straně druhé. Ze začátku pohromadě, jenže se ukázalo, že to není nejšťastnější řešení, protože cestovní kanceláře potřebují vidět i to, co lidi pera nezajímá, a naopak je vůbec nezajímají „předvolební agitace“ některých představitelů obcí.
Když přijde skupina reprezentantů cestovních kanceláří do zámku, chtějí vědět, jak dlouho trvá výklad, v kterých jazycích, zda lze pronajmout sály na reprezentační akce apod. Kdo je na obraze nad dveřmi, je sice zajímavé, ale nedůležité. To si poslechnou klienti. Novinářům je zase celkem jedno, jestli se do sálu při recepci vejde čtyřicet nebo šedesát lidí, zajímavější je nějaká ta historka či zda a jak se o objekt kdo stará a kolik peněz EU je na obzoru. A taky všechno projít a vyfotit. A tak se cesty rozdělily. Cestovním kancelářím se do programu zařazuje pravidelně workshop s místními podnikateli, prohlídky vybraných ubytovacích a gastronomických kapacit a měl by být vyčleněn dostatečný prostor na zvídavé dotazy typu, kde se dobře nají celá skupina, jak je to s cenami, provizemi, zaparkováním autobusu atp. Redaktorům se naopak předloží více zajímavé místní problematiky.
Jak na regionální prezentace?
Pro cestovní kanceláře a agentury:
CzechTourism zasílá nabídku regionálních prezentací na cca 400 e-mailových adres incomingových cestovních kanceláří a agentur. Ten, kdo na seznamu chybí, nemusí věšet hlavu – všechno najde na webových stránkách CzechTourism. Počínaje letošním jarem tam najdete dokonce i odkazy na ty prezentace, které regiony organizují zcela bez účasti CzechTourism, takže nabídka začíná být opravdu bohatá. Nenahraditelným přínosem účasti na regionální trase je získání všech potřebných informací přímo v terénu. Cestovní kanceláře se nejen na vlastní oči seznámí s místními zajímavostmi, o které by mohly obohatit svou nabídku, ale zároveň si „osahají“ i všecky veledůležité „maličkosti“ typu, jaký je kde přístup, zda tam mohu zavézt méně pohyblivé nebo starší osoby, kde je dostatečně dimenzované sociální zařízení atd. Právě v terénu se nejlíp vyrojí nápady, zda, jak a pro koho zařadit nový výlet, trasu, pobyt a co k tomu budu potřebovat. A rovnou na místě se mám koho zeptat. To všechno na náklady regionu a CzechTourism. O tom, jak úžasný je to přínos, svědčí fakt, že regionální trasy mají své stálé účastníky již po několik let. Jak sdělila L. Niklová z odd. komunikace s regiony CzechTourism, na prezentace se hlásívá okolo 30 cestovních kanceláří či agentur, za loňský rok se jich tak vystřídalo na osmdesát. Jediným omezením je zásada, že z každé se může zúčastnit jen jedna osoba tak, aby se dostalo na všechny. I pokud se regionální prezentace nemůžete zúčastnit, není vše ztraceno: na webových stránkách CzechTourism najdete manuál z prezentace, kde jsou navštívené objekty stručně popsány a hlavně jsou tam uvedeny kontakty na styčné osoby vč. přehledu ubytovacích a stravovacích kapacit.
Pro regiony:
Chcete-li představit regionální turistickou nabídku českým incomingovým cestovním kancelářím přímo „v terénu“, připravte si kromě prezentace historických, kulturních či technických apod. atraktivit a možností doprovodného programu (sportovní vyžití, zhotovování čehokoliv zajímavého aj.) i představení kvalitních ubytovacích kapacit (3* a výše) a gastronomických zařízení. Nezbytnou součástí programu je workshop, jehož smyslem je, aby si zástupci CK mohli individuálně dojednat obchodní podmínky. Workshopu se mohou účastnit i subjekty, které nebyly zařazeny do prohlídek v rámci programu cesty. Důležité je, aby nabízející nešli na workshop z povinnosti, ale aby věděli, co, proč a za jakých podmínek chtějí nabídnout právě cestovním kancelářím. Nabízet pultové ceny bez provize je ztráta času pro obě strany. Že je užitečné, aby nabízející byl výrazně označen, aby CK věděly, za kým jít, by se mohlo rozumět samo sebou, žel ne vždy tomu tak bylo.
V každém případě vyzýváme regionální pracovníky, destinační managementy aj., kteří chtějí svou oblast prezentovat – obraťte se na CzechTourism! Buď se dohodnete na společné organizaci, nebo vám mohou alespoň poradit, a pokud nepotřebujete ani to, alespoň nabízejí informaci o vaší akci předat dál. Byla by bláhovost tuto nabídku nevyužít. A last but not least – ono není zrovna efektivní strefit se do data, kdy podobnou prezentaci pořádá nezávisle větší počet subjektů najednou. Centrální informace má proto cenu zlata. Zákon schválnosti totiž funguje takřka bez výjimek, a tak se takové souběhy stávají – a pracovníci cestovních kanceláří jen kroutí hlavou a skřípou zuby (podle nátury).
Kontakt: Mgr. Lenka Niklová,
Komunikace s regiony, CzechTourism,
e-mail: niklova@czechtourism.cz
Na letošní rok CzechTourism zatím naplánoval 11 prezentací, z toho 2 jako press trip, ostatní pro obchodníky. Do uzávěrky tohoto čísla se uskutečnily tři: do Plzně, na Mělnicko-Kokořínsko a press trip na Písecko. O cestách do Plzně a na Písecko informujeme v tomto čísle, s průběhem dalších cest se seznámíte v příštím vydání.
Text: Ing. Eva Mráčková
vedoucí sekretariátu ACK ČR
Plzeň
Prezentace v Plzni začala obligátním Prazdrojem. Nebyla to však zbytečná zastávka, protože kdo tam delší dobu nebyl, zjistil, jaký film a v kterých jazycích mohou turisté zhlédnout v předváděcím středisku, že průvodci hovoří anglicky, rusky, německy, francouzsky, španělsky a italsky a že na ochutnávku toho opravdu tradičně vyrobeného moku je jistě možno jít do pivovarské restaurace (Na Spilce nebo do Šenku na Parkánu), ale návštěvník dostane „koštnout“ ze sudu již přímo ve sklepení. „Wein nach Bier, das rat ich dir“ – a tak jsme se z pivovaru přesunuli ke kolébce Plzně – do Starého Plzence – do Bohemia sektu. Cestou jsme se dozvěděli nejen o každém domě v Plzni, ale i o místech v dohledu, aby cestovní kanceláře věděly, že mohou do programu přibalit třeba zříceniny hradu Radyně, čerstvě zrenovovaný barokní zámek v Nebílovech či románskou rotundu Sv. Petra nad Starým Plzencem jako nejstarší dochovanou stavbu historického hradu Plzeň.
Velká synagoga v Plzni přežila protektorát díky úplnému začlenění do zástavby, takže může dnes nabízet zajímavé interiéry pro kulturní účely |
Bohemia Sekt má francouzské kořeny a stejně jako v Prazdroji zde mají dvojí tvář: supermoderní velkovýrobu – a tradiční řemeslo. Kontrolní otázka: víte, co má zdejší sekt dnes společného s pudinky či prášky do pečiva? (Oetker).
Posíleni obědem v hotelu Central v Plzni (samozřejmě vč. prohlídky) jsme vyrazili na potravu ducha: nejdříve do Velké synagogy, která přežila protektorát díky úplnému začlenění do zástavby, takže může dnes nabízet zajímavé interiéry pro kulturní účely, a poté za relativně novými památníky osvobození, o nichž se do sametu nikomu nesmělo ani snít. Tedy odvážným lidem se navzdory snilo a i díky tomu některé exponáty ještě existují.
Muzeum generála Pattona dokumentuje na malé ploše velkou dobu. Za méně známými památníky, než je ten v Plzni, se musíte vydat do okolí, kde v obci Dýšina přijali za svou kontroverzně diskutovanou sochu generála Pattona, a díky tomu se přátelí s jeho vnukem a paní starostka si dopisuje i s prezidentem Bushem. Umístění sochy v malé obci má naštěstí i svou logiku – nejenže tu mají ještě i unikátní památníček, ale v sousedních Horomyslicích americký štáb skutečně sídlil, jenže tam má Amerika smůlu – deska, která to připomíná, se musí krčit vedle autentické vily, protože její majitel její umístění na domě odmítl. Závěrečný workshop v sympatickém hotelu York ukázal, jak rozdílného obchodního ducha lze najít mezi zástupci nabídkářů. Kdo z cestovních kanceláří chtěl, ten si informace našel, s aktivní nabídkou jsme se však setkali jen u slabé čtvrtiny přítomných.