máme za sebou drtivou většinu hlavní turistické sezóny. V žurnalistice se jí říká okurková, protože se většinou nic neděje, není o čem psát a tak i okurka se stane vděčným tématem. Letos ovšem, podobně jako minulý rok, si na nedostatek událostí a vření nemůžeme stěžovat.
Vezmeme to hned zkraje, od krachů. Něco se nám někde položilo, někdy to bylo slušným způsobem (s pojištěním), v jednom případě způsobem neslušným (bez pojištění). A právě krach oné cestovní kanceláře bez pojištění proti úpadku, která nechala své klienty v Chorvatsku, je varovným prstem. Ten prst ukazuje na to, že i kdyby byl zákon 159/1999 Sb. sebedokonalejší (jakože v žádném případě není), nezabrání ve vývozu turistů cestovní kanceláři bez náležitostí, které zákon vyžaduje. Cestovní kancelář neměla uzavřenou pojistnou smlouvu a měla jí být odebrána koncese. To se sice stalo, ale zase
jí byla v odvolacím řízení vrácena. Naše soudnictví nezná zákon 159/1999 Sb.? Nejspíš ne. Ke všemu úředníci na živnostenském úřadu nesmějí nikomu říci, že ta a ta firma podniká za hranicemi zákona.
To už je na pováženou. Na pováženou je to, že nemůžeme prstem ukázat na lumpa a říci: to je lump. Ergo kladívko, zdá se, že v našem právním řádu je ochraně lumpů věnována obzvláštní pozornost.
O potížích, do kterých se dostal největší český touroperátor, se toho v denním tisku napsalo dost. A tak se dopustím jen dvou poznámek k tomuto případu. Za prvé, špatná platební morálka se bohužel stala v našich podnikatelských i nepodnikatelských kruzích folklórem. O celé kauze se začalo mluvit, až když došla trpělivost velkým věřitelům. O tom, že tato cestovní kancelář běžně dlužila provize svým prodejcům, kteří na nich jsou existenčně závislí, o tom se moc nepsalo. Jako kdyby datum splatnosti na faktuře bylo numero pro srandu králíkům. Takže bych si moc přál, aby se folklórem stalo „jsem fakt dobrej, platím včas.“
Za druhé, případ tohoto touroperátora je dokladem, kam až to firma v cestovním ruchu může dotáhnout. I do sfér, kde je možno nějaký ten stamiliónek dluhu odpustit. Žádné takové „dlužíš na nájemném pětadvacet tisíc, marš z baráku na ulici!“
O další bublání v našem rybníčku se postarala novela vyhlášky 107/2001, o které se diskutovalo i v průběhu prázdnin. Ve stanovisku k jejímu návrhu se neshodly ani dva největší profesní svazy pohostinského průmyslu. Jeden považuje návrh novely za dobrý, druhý za prachšpatný. Pravda, je to zábavné čtení. V jednom paragrafu návrh například požaduje, aby teplota v kuchyních nepřesáhla 25 stupňů. Takže projde-li tento bod, pořídím si zdravotní průkaz a v létě příštího roku se přijdu vždycky ochladit do nějaké té hospodské kuchyně.
Aby těch absurdit nebylo dost, prosáklo také do denního tisku, že v návrhu novely zákona 159/1999 Sb. Ministerstvo pro místní rozvoj pojalo následující ideu: Skupina nejméně tří turistů z tuzemska nebo zahraničí si bude muset pro prohlídku jakékoliv památky najmout placeného průvodce. Z toho soudím, že má MMR ve sklepě dobře utajenou laboratoř, kde si průvodce klonuje. Jiná z mých chmurných vizí vypadá tak, že před památkou zastaví autobus a než se turisté vyhrnou ven, řekne jim průvodce: „Teď se pěkně rozdělte do dvojiček a za půl hodiny se tady zase sejdeme.“ Třetí smutná věc spočívá v tom, že až se budu chtít v klidu pokochat krásou čehokoliv památného, budu muset nechat děti doma. Ne vždycky má člověk náladu na to věčné “nalevo vidíte, napravo vidíte.“
Jak je zřejmo, máme my, v cestovním ruchu, krásné a vzrušující povolání. Pořád se něco děje. Kdepak nějaké okurky.
Dean Valášek